Poslední možnost

V pokoji bylo šero. Kdyby Elis nevěděla, že její otec spí ve své posteli myslela by si, že je pokoj zcela prázdný. Natáhla ruku, aby rozsvítila světlo. Dotkla se vypínače a ještě než ho stačila stisknout si uvědomila, že by se její otec mohl probudit, kdyby rozsvítila. To ale nechtěla. Místo toho sáhla po klice a opatrně za sebou zavřela dveře. Pomalu šla k posteli, na které před malým okamžikem usnul její otec po hádce s ní a s její matkou, která teď v kuchyni zametala střepy z talířů jím úmyslně rozbitých. Její matka dobře věděla co má Elis v úmyslu, ale neměla tu sílu jí v tom zabránit, možná ani nechtěla.
Elis věděla, že kdyby váhala jen o pár vteřin déle zlost by jí přešla a poté by se už neodvážila k tomu, co se právě hodlá udělat. Věděla však, že když to udělá budou s matkou mít konečně klid. Došla ke spícímu otci, zastavila se vedle postele a zahleděla se na něho. Po tvářích jí pomalu stékaly slzy, jedna po druhé.
Z kapsy, opatrně, aby se nepořezala, vytáhla dlouhý kuchyňský nůž. Uchopila ho do pravé ruky. Stiskla jeho rukojeť velmi pevně, ruka se jí ani trochu netřásla. Zvedla nůž nad hlavu a v tom se její otec pohnul. Elis se vylekala, ale nevypadalo to, že se vzbudil, jen se převalil z boku na záda. To bylo pro Elis výhodnější, měla totiž větší šanci, že se jí to povede než stihne její otec cokoli udělat.
Zvedla ruku s nožem ještě o něco výš. Byla odhodlaná to udělat. Co nejdřív. Nepřemýšlela, co s ní bude potom, hlavně, že budou mít od něho konečně pokoj. Dobře si uvědomovala, že jí klidně můžou zavřít, ale teď jí to bylo jedno.
Jako blesk z čistého nebe se jí z mysli vynořily vzpomínky na šťastné chvilky s otcem. Jak spolu dělali domácí úkol z matematiky a pořád se u toho smáli. Jak chodilina procházky do přírody. A spousta dalších. Pomalu začala ruku s nožem spouštět dolů. Její zlost se měnila v lásku k otci. Elis, ale věděla, že musí dokončit to k čemu se odhodlala. Nechtěla, aby musely s matkou dál snášet jeho ustavičné nadávky vždy, když přišel domů z hospody nebo ho bolely záda.
O ničem už nepřemýšlela, jen si pořád dokola opakovala, že to musí udělat. Znovu zvedla nůž nad hlavu, tentokrát rychleji. Zavřela oči a bodla. Ucítila jak se nůž zarazil o něco tvrdého. Otce však vykřiknout neslyšela. Otevřela oči a podívala se na něho. Nůž měl až po rukojeť zabodnutý v hrudníku. Na košili se mu utvořil krvavý flek, který se neustále zvětšoval.
Její otec už nespal. Ani se nepohnul. Oči i pusu měl otevřené a nevěřícně zíral na Elis. Podle krve, která mu vytékala z úst poznala, že mu propíchla plíci. Takže se mu za chvíli zaplní krví a on umře. Už, aby to bylo, přála si v duchu. Náhle jí pevně sevřel zápěstí. Strašně se vylekala a snažila se uskočit dozadu, jenže otec jí držel pevně a ona upadla. Klečela vedle postele a hleděla mu přímo do očí. Snažil se promluvit, ale nedařilo se mu to. Mírně se nadzvedl, ale hned se zase svalil zpět na postel. Jeho stisk povolil. Byl mrtvý.
Elis byla ráda, že je po všem. Už neměla zlost. Cítila teď úlevu. Tohle chtěla udělat už dávno, ale nikdy nenašla odvahu. I přes to, že právě zabila byla šťastná, velmi šťastná. Dosud nezabila ani zvíře natož člověka. Vždy, když jen pomyslela na to, jaké to je někoho zabít si myslela, že to musí být hrozný zničující pocit. Teď jí to tak nepřipadalo. Naopak z toho měla dobrý pocit. Uvědomila si, že je to vlastně zábava.
Utřela si oči od slz a zvedla se ze země. Usadila se do křesla na druhé straně místnosti. Po necelých dvaceti minutách zírání do tmy před sebou usnula.