Kompromis s Nemesis 19

Kapitola 19 / ODI část 2 /

Rozen v rouše Noirově kráčel za pravou rukou klanu Villasmundo zřejmě do kuřárny. Měl se ho obávat? Pochválila by ho Ayoko, že vydržel tak dlouho bez cigarety? A vůbec! Odkud se Odi dozvěděl, že kouří? Hnědé prsty neměl! Měli minout olejomalbu, kterou malíř dokončil roku 2029. Náhle mu došlo, že má před sebou pokrevní famílii nebožtíka. V čele byl Enzo, respekt vyzařující Ital, po svém boku měl skromně vypadající Jasmínu a před nimi se usmívali roztomilé děti. Věkem se zhruba rovnali postavám z jeho snu.

,,Neber si to zle. Je těkavý po svojí mamá. To byla megera, ti povím!‘‘ prohlásil Odi.

,,Nemám pro to pochopení. Narodil jsem se jako pohrobek,‘‘ obhájil se Rozen.

Rezidence neměla kuřárny, pouze balkón s výhledem středomoří. Odi vytáhl klasickou plechovou krabičku s kuřivem a nabídl mu jednu značky Muratti.

,,Thank you,‘‘ vyjádřil  své díky, načež se Italsky opravil. ,,Grácie!‘‘

Odi mu jí připálil benzínovým zapalovačem. Potrpěl si na tradici.

,,Italština ti moc nejde,‘‘ uchechtl se Odi. ,,Co se týče angličtiny, neslyším žádnej přízvuk. V devadesátých jsem v Hercynii byl, ale co si pamatuju, tví krajané měli výsostnější ER!‘‘

Prohlédl jeho kamufláž? Kolik mu bylo, když pamatoval minulé milénium? Vydedukoval, že je starší, než na první pohled vypadá. 

,,Tehdy se celej váš východních blok drolil, takže kdoví, jestli to byl Brunbylon, nebo jiná díra.‘‘ Slova, co Ital vypouštěl ze svých lstivých úst, ho měla asi testovat. Rozen se snažil neprozradit. Neurazil se. Proč taky. Nikdy tam nebyl. Slunce klesalo a stín se prodlužoval. Kde se schovával záchranný tým s Iggym? O tom neměl jeho amigo ponětí.

,,Je tu jak v ráji,‘‘ usoudil namísto toho poeticky, zatímco se vlny přelévaly jedna na druhou. Myslel to vážně? Žil tu celý svůj život. Výhled na moře byl pro něj všedním obrázkem, ale když nad tím přemýšlel, stěhovat se nechtěl. Prohlášení vyvracelo podezření.

,,Sí, sí. Ráj to je,‘‘ připustil Odi. ,,Ještě před nedávnem se po pláži proháněli turisti. To byznys kvetl i bez drog. Ale my Italové jsme přizpůsobiví. My si poradíme za každý situace! Ostatně, jsme přece dědici Říma!‘‘

Rozen to odkýval. Zdálo se, že získal přízeň zkušeného mafiána. Jenomže dojem se s každou větou různil. Situace připomínala myšlenkové pochody jeho samého. Měl riskovat? Umínil si, že se konečně zeptá na vraždu. Kvůli drogám tu byl agent Europolu.

,,Zabili ho po vašem?‘‘ zeptal se ho na to, co ho zajímalo.

Odi zvedl koutky. Neobtěžoval zeptat koho. Neurčitě zakroutil hlavou. Detektiv si to vyložil, jakože ne úplně. ,,Bylo to divný.“

Cigarety vyhasínaly, což se mu nehodilo, jelikož se začal něco dozvídat. Típl tedy Muratti a vytasil svou krabičku. Nabídl i mafiánovi. Ten rukou odmítl. S hostem zůstal, ať už za to mohla laskavost, nebo jen nechtěl, ať si nepochoduje po rezidenci sólo.

,,Máme tu i lepší cigarety co? Tabák přímo z Afriky!‘‘ pronesl Odi.

Rozen s tím upřímně souhlasit. ,,Sí. Jak by řekl Cool. Definitely!‘‘

Odiho tím pobavil. ,,Sice ti do toho nic není Marcelo, ale můžu se tak vyzpovídat.‘‘

Rozen užasle přikývl. Budil dojem naslouchajícího člověka? Rád by to vmetl do tváře každému, kdo mu vyčítal, že ho nevnímá.

,,Je zvláštní, jak se lidé věkem mění. Třeba takový Enzito poslední rok nevytáhl paty z pozemku. Loni vyhnal z domu svou hiju, což ho dost vzalo. Nebo dohnalo? Bůh ví.‘‘

Dozvěděl se tedy, že Noelle byla vyhnána. ,,Nemůžu soudit,‘‘ podotkl Rozen.

,,To i to,“ pohodil rukou Odi. ,,Poštval tím proti sobě i Jasmínu. Toleruje kde co, ale nasralo jí to. Přestali spolu komunikovat. Plyne z toho poučení?‘‘

Detektiv zapojil důvtip. Přebral si všechno, co si vyslechl, potáhl si a hádal. ,,Kmotra srazíš nejlépe tak, že mu rozbiješ famílii?‘‘

Odi převráceně osolil vzduch. ,,Lépe bych to neřekl amigo!‘‘

Teď se mu nabízela příležitost! Nechtěl se ptát napřímo. Proto otázku doplnil o notnou dávku empatie. ,,Proč tak najednou vyrazil ke srázu? Nechtěl se vším skoncovat?‘‘

Odi to okamžitě vyvrátil. ,,Nesmysl! Enzito byl katolík, nó japončík. Kdyby si sáhnul na život, přibouchl by si bránu.‘‘

Rozen se přemáhal, aby se nerozesmál. Pomyšlení, že se hlava mafie chystá do nebe, mu přišla naivní. Sám byl ateista až za hrob. Občas nevěřil ani sám sobě.

,,Understand,‘‘ řekl protichůdně.

Očima zabloudil k soše. Proč neměla hlavu? Medúza to nebyla. Nemohl odběhnout od tématu. Odi by se k němu určitě nevrátil.

,,Nadávat na Granadu je to nejlehčí, co může mladej udělat a fakt, že nemá pokrevní famílii, z něj dělá bezohlednějšího lídra, než kdy starej byl. Enzita držely při zemi manželky a niňos. Felippe totiž nemá co ztratit.“

Na scéně se rázem zjevila paranoia. Nechtěl Odi převzít velení nad klanem? Měl rodinu? Nepochybně k tomu měl vlohy. Ten to však vyvrátil. ,,Víš co Marcelo. To, co jsme spolu s Enzitem zažili, si nedokážete v Hercynii ani představit. Spolu jsme si vydobyli respekt mezi poldy, Maury, latinos a bůh ví kým ještě. Enzito pro mě znamená víc, že můj pokrevní fratello Dimo. Vždycky jsem mu stál po boku a budu stát i oběma jeho niňos. Kapiš?“

,,Chápu to správně, že je Granada vašim sokem?“ ptal se hloupě.

Odi to negoval prstem. ,,V našich kruzích nó. Generace po nás to tak možná vnímá, protože jsou to fakticky Španělé, jenže v tomto případě to nedává smysl.‘‘

Rozena to překvapilo. ,,Boss z Granady, nějakej Stefáno, byl jeden z prvních podnikatelů, který dorazili do Beatici z Itálie. Tak říkáme Andalusii. Řekl bych, že se s Enzitem respektovali a troufám si říct, že byli i amigos. Kdo soudí mafii podle amerických filmů, by může namítnout, že ji provází zrada za zradou, ale já si nemyslím, že by Stefáno o teritorium za Sierra Nevada vůbec stál.‘‘

Toto byly přesně ty informace, o které soukromý detektiv stál! Soudil, že člověk z podsvětí by neměl příliš vystrkovat hlavu, jinak se v šedé zóně neudrží. Moc okatě demonstrovat moc, nebylo moudré. Z podobného důvodu zanikl i darkweb. Ovšem počítačová síť neměla omertu, antivir byl jen program a ten se dal přelstít snáze, než člen semknuté komuny. Počítačová síť byla netradiční sít a neustále procházela inovacemi. V případě Cammory, Jakuzy, i muslimské komuny, šlo o tradiční síť.

Zahloubal se a cítil se zmateně, neboť zase odbíhal od tématu a neřeší případ sběratele očí. Opět v tom hledal symboliku ...

,,Marcelo!‘‘ vykřikl Odi, čímž ho vrátil zpátky do jeho role.

,,Nezajímá tě to, co?‘‘ odsekl nepřátelsky a už už byl na odchodu. Měl ho nechat jít? Rozhlédnout se po paláci? To by mu k ničemu nebylo. Kmotr neumřel pod střechou. Věrný amigo, co se bláhově domníval, že vše říká cizákovi odněkud z východní Evropy, byl tím nejlepším zdřídlem informací.

Vařil ze slané vody. ,,Naopak Odi. Je to poutavé vyprávění.“

Odi pozvedl koutek. Zdálo se, že se často neotvírá a má potřebu vyklopit vše, co měl na srdci. ,,Grácie. Nedá mi to spát. Kapiš?‘‘

,,Kapiš,‘‘ přikývl Rozen. Cigareta dohořívala. To zaregistroval Odi, jenž mu jí bez zeptání ukradl, potáhl si a poté jí hodil jednomu z hlídkujících pěšáků za krk. Rozen měl za to, že jde o záměr. Mohl ledacos slyšel.

,,Culo!‘‘ nadával a vztekle vzhlédl k balkonu, aby pohrozil autorovi. Když však rozpoznal Marescu, podlézavě se uklonil se a zmizel.

,,Je to celý převrácený,“ prohodil Odi. ,,Nejsem dnešní Marcelo. Pumpnul jsem po zádušní mši kápa místních policajtů. Mimoto bene amico, s kterým dodržoval Enzito nepsanou dohodu. Kápo mi pustil info, že ty niňos, který toho bohatého dědečka s tváří vtisknutou do v písku objevily, policajtům prozradily, že měl nad hlavou čísla 160229.‘‘

Rozen se zasekl. ,,Co tím chtěl básník říct?‘‘ zeptal se řečnicky.

Odi krčil rameny. ,,Nevím Marcelo. Když dorazili policajti, vlny to poselství utajily. Kapiš? Znáš niňos. Možná si to vymyslely samy.‘‘

Argonauti v detektivově makovici sídlící pod blonďatou kšticí, si každičkou číslici opakovali. Fotografická paměť pracovala na dvě sta procent. ... Uno, Seis, Cero, Dos, Dos, Nueve. Uno, Seis, Cero, Dos, Dos, Nueve ...

,,Nastal čas návratu,‘‘ zvedl lstivě koutek Odi. ,,Vypadá to, že máš Filipa. Kdyby tě něco napadlo, dej vědět přes Mannyho šifru.‘‘

Přikývl nabarvenou kšticí. Než však stihl balkón opustit, Odi ho nečekaně bodl prstem do hrudníku a soudným tónem prohlásil. ,,Doufám, že víš, že všechno, co bylo na balkoně řečeno, na balkoně taky zůstane. Kapiš?‘‘

,,Spolehni se Odi,‘‘ opáčil rezolutně Rozen.

,,A ty se spolehni Marcelo, že pokud se to dozví jen jedinej Španěl, bude Španělsko i tvým hřbitovem!‘‘