Lesní zázrak

Téměř celou noc se pod lískovým keře ozýval divný šramot, pískání a ťukání. Konečně se k ránu ozval pukavý zvuk, spokojené zapísknutí a pak se vše ponořilo do ticha, přerušovaného jen tichým pochrupováním.

Slunce vyklouzlo zpoza ranních mlh a ozářilo paseku uprostřed lesa. Z trávy, stříbrné rosou, vykoukl heboučký čeníšek, zavětřil, z nozder vypustil obláčky teplé páry a tlapičkami se stříbrnými drápky rozhrnul mokrá stébla. Když mu na čumáček spadlo pár těžkých kapek, jež právě setřásl, znechuceně odfrkl a vypochodoval na mechový polštář. Dráček rozespale zívl, rozkošnicky se protáhl, přimhouřil zářivé oči protáhle kapkovitého tvaru a poprvé roztáhl svá průsvitná, heboučká křídla. Nejprve opatrně, potom s větší razancí jimi zamával a po chvíli se vznesl, zakroužil nad lesem a odletěl vstříc vycházejícímu slunci.