Přátelství 5. díl

Cesta utíkala velice svižně, studený větřík je v tunelu příjemně ovíval. Dage držel svého chráněnce okolo ramen a tiše mu pošeptal:
„Dnes přijde den, který ti nejspíš změní život Eruntano víš to?“
„Ano vím pane“.
Oba dva, nižšího vzrůstu, Gain i Daíín si lebědili, že mají nad sebou konečně kamenný strop a neotravuje žádný z vnějších vlivů. Za pár minut dorazili do další zastávky. Nástupiště vypadalo na chlup stejně jako u trpaslíků, avšak u vchodu stáli dva gardisté stormwindské armády. Oba jako oživlé sochy, oba s modrým lvem na stříbrném pozadí, který se jim hrdě vypínal na jejich brnění přesně uprostřed hrudníku. Když uviděli naše dobrodruhy a zejména Paladina, zasalutovali a pustili naší skupinky dál….

„Vykroč pravou nohou škvrně, ať ti to přinese štěstí“ povídá Daíín pískajíc si přitom zvláštní melodii. Mám Nemám přemýšlel Eruntano, ale když uviděl svého učitele, neváhal a udělal tak. Vyšli přesně uprostřed náměstí Trpasličí čtvrti kde všude vládl čilý ruch a vzduch byl prosycen kovem, a ohněm jak zde trpasličí mistři kováři dělali umění. Válečník už už se chtěl zastavit, aby si porozprávěl s krajany, ale Mistr Dage mu pokynul, ať se nezastavuje a jde rovnou s nimi. „Jdem nakoupit, nebo rovnou do katedrály světla???“ procedil mezi zuby Gain, přičemž si vytáhl kus sušeného mase v mezeře mezi zuby a zavýskl z dosaženého úspěchu.
„Vy si jděte v klidu nakoupit na trh, my s Eruntanem zajdeme do Katedrály“ odtušil Paladin.
„Dobře, jdem prcku“ povídá bojovník a lehce nakopl gnoma před ním. Ten zavřeštěl a rozeběhl se vstříc nákupům….

Mezitím naši dva lidé procházeli místní kanály, a Eruntano se nestačil divit kráse, kterou skýtalo hlavní město lidí. Malebné krámky přímo pod hradbami, stavby z bílého mramoru, které se tyčili do výše jako hory (aspon tak to připadalo jemu) a řeka (resp. jezero), které bylo uprostřed města. Všude plápolaly prapory modrého lva na stříbrném pozadí. Bylo to opravdu jako když vesničan přijde do velkoměsta. Vždyť to tak bylo.

Propletli se spletí uliček až se dostali do čtvrtě, které vévodila jasná bílá dlouhá budova, s různými starobylými znaky, množstvím zlata, postaven z bílého mramoru. Vešli dovnitř, zahli doprava a dostali se průčelím do obrovské haly ve které stáli mnoho postav, každý u jednoho sloupu a pozorovali, jak hlavní léčitel zaučuje novou žákyňku. Naši dva, ale došli k třetímu muži zleva, který třímal v jedné ruce kladivo z ryzího stříbra s ocelovou násadou a v druhé drzel jakousi svatou relikvii. Oblečen byl v stříbrné zbroji s modrými lemy. Do obličeje mu spadali dlouhé černé vlasy a vousy, téže barvy, byli zastřiženy do podoby podle poslední módy. Sotva je zahlédl upřel svoje modré laskavé oči na přicházejícího ochránce světla.
„Vítám tě můj příteli, Dagu“ povídá ten muž, napřahujíc ruku na důkaz pozdravu
„I já tebe Duthoriane Ralle“ odpověděl Paladin a rukoudáním ztvrdil jejich uvítání.
„Vidím, že jsi sebou přivedl nějakého mladíka“ odtušil Duthorian, přičemž si začal prohlížet Eruntana.
„Ano, je to můj přítel a rád by se vyučil Paladinem.“řekl Dage.
„No dobrá dobrá, ale jestli víš mladíku, být Paladinem vyžaduje víru, silného ducha, soucit, a bránění pravdy a vykazovaní spravedlnosti…. Myslíš si, že to dokážeš.“?
„Ano myslím si to pane“ odpověděl mu Eruntano s hlavou vztyčenou a hrdě.
„No vidím, že sis vybral dobrého nástupce Dage“ usmál se Rall, načež vzal Eruntana a počal ho zasvěcovat do umu Paladinů….