Tau-Mur (část 6.)

Kdesi v Indonésii, na jednom zdánlivě opuštěném ostrově, v tajném sídle Zeuse, nejmocnějšího člena Olympu.
"Nepotěšil jste mě pane Andersene."
"Odpusťte mi, ale netušili jsme, že hnutí odporu bude chtít toho chlapce osvobodit."
Muž, šedesátník, se stříbrnými vlasy a obličejem zaplněným vráskami, na kterém by každého upoutalo jedno skleněné rudé oko, vstal z drahého, koženého, křesla. Přistoupil k mapě světa, uprostřed knihovny plné vzácných knih, kde blikaly desítky teček: "Vidíte je? Na všech těch místech udeřili a to za pouhý dnešek. Ze začátku nám byli k smíchu, ale stávají se čím dál tím silnějším. Nepotrvá to dlouho a brzy dojde k otevřenému konfliktu a celá pravda se dostane na veřejnost. Pak už nebudeme moci tahat za jednotlivé nitky běhu Země. Je na čase s tím něco udělat."
Pan Andersen zpozorněl: "Znamená to tedy, že..."
"Ano! Vemte si kyborgů, kolik potřebujete a začněte s jejich likvidací."
"Děkuji vám," a už se chystal odejít, když ještě zaslechl: "Ale toho chlapce chci živého a to co nejdříve. Nebo likvidace může postihnout i vás, pane Andersene!"
***
Když Pavel otevřel oči, zjistil, že se nachází v malém místnosti s jedním oknem a prostým vybavením. Ležel na posteli a pomalu si na své procitání, pokaždé na jiném místě, začínal zvykat. Záclony v pokoji byli zatažené a celou místnost naplňovalo příšeří.
Dveře se otevřely a do pokoje vstoupil Jack s Annou.
Anna přistoupila k oknu a roztáhla záclony. Proud ostrého, poledního, světla pronikl do pokoje a na chvíli oslepil Pavla.
Jack si přisedl na židli vedle postele: "Jsi samé překvapení Pavle," řekl vlídným hlasem.
"Také se samá překvapení poslední dobou dozvídám. Jaká další mi teď prozradíte?"
"Vidím, že nemá cenu před tebou už cokoliv skrývat, takže ti tedy řeknu vše, co vím."
"To budu jen rád," odvětil Pavel a posadil se.
"Vznik Olympu měl ještě jeden důvod, než zamezení, že se najde podobný člověk, jako Adolf Hittler. Jak sis jistě všiml, lidská civilizace během posledních sta let dosáhla neuvěřitelného pokroku. Máme trysková letadla, raketoplány, satelity, supervýkonné počítače a další vymoženosti, ale už málokdo ví, jak jsme k nim přišli.
Skutečnost je taková, že bychom ještě teď vymýšleli nějaký pořádnější počítač, kdyby angličané v severní Africe, okolo roku 1900, nenašli pozůstatky satelitu, který to celé odstartoval."
"Mimozemšťani," vyhrkl ze sebe Pavel a nezapřel v sobě pravého fanouška sci-fi.
"Ano," potvrdil Jack. "Jejich technická vyspělost byla tehdy asi taková, jakou máme mi teď. Proto také došlo k tomu, že se jejich satelit zřítil na Zem, kde jsme ho objevili. Teprve se učili dobývat vesmír, ale brzy se to naučili dokonale.
Jejich planeta leží v souhvězdí Lištičky, asi 64 světelných let od Země.
První pokusy se s nimi dorozumět nevyšly. Popravdě jsme zjistili, že několik jejich lodí přistálo na pár místech naší planety, aby odebrali vzorky."
"Vzorky?"
"Kromě rostlinstva, půdy, zvěře, si na palubu lodí násilím dotáhli i několik lidí. Olymp, ale všechny svědky této události samozřejmě nechal zmizet, aby mezi lidmi nevznikla panika.
Díky tomu bylo jasné, že přátelit se nechtějí.
V 50. letech to došlo tak daleko, že jsme na odražení jejich invazní flotily použili nukleární zbraně.
Po tomto svém neúspěchu dalších pokusů zanechali. Tedy spíše se rozhodli pro jiný způsob. Jejich průzkumné lodě začali v 60. letech unášet čím dál více lidí. Ale v roce 1990 jsme zjistili proč.
Jedna z jejich průzkumných lodí nouzově přistála v Mexiku. Na její palubě jsme nalezli desítky usmrcených novorozenců a zvláštní kóje. Ve třech z nich byli mrtvý novorozenci, ale pitva ukázala, že nebyli stoprocentními lidmi."
Pavel čím dál rychleji dýchal. Srdce mu silně bušilo a mysl nechtěla uvěřit. "Ne! To nemůže být. To není..."
"Je mi líto, ale je to tak. Proto tě zajali a proto jsi tak cenný. Před nedávnem jsme zjistili, že Olymp zadržel několik mladých lidí, tvého věku, v nemocnicích, kteří měli podobné příznaky jako ty. Během výslechu a zkoumání, ale zemřeli. Stále se neví, proč se tak stalo. Ty jediný jsi z nich přežil, proto tě Olymp nenechá napokoji, dokud se o tobě a o tom, jaký máš úkol na zemi nedozví úplně všechno."
"Takže já jsem něco jako vetřelec? Stvůra, co byla stvořená k zabíjení?"
"Asi ano," souhlasil s Pavlovým shrnutím Jack. "Ale skutečný důvod, proč jsi byl stvořen, vědí jen ti mimozemšťani."
"Škoda, že na Zemi žádný není."
"To se zase pleteš, minimálně jeden z nich tu je."
Pavel upřel na Jacka nechápavý pohled.
"Když v Mexiku havarovala jejich průzkumná loď, všichni mimozemštani v ní byli mrtví. Všichni až na jednoho. Toho nechal Olymp převést na jednu ze svých tajných základen, kde časem zjistili, že se jedná o vědce."
"Kde je?!"
"Na jednom z řeckých ostrovů, pod silným dohledem, ale ...," Jack se odmlčel, když se Pavel zvednul z postele a mířil ke dveřím. "Kam jdeš?"
"Když mě tajní vládci planety chtějí, tak mám snad právo vědět, co vlastně jsem a jaký je můj účel. Na tyhle odpovědi mám snad právo ne?"
"Počkej Pavle, co chceš udělat?"
"Zajít si za tím mimozemským vědcem a získat z něho odpovědi."
Jack rychle vyskočil ze židle a zastoupil Pavlovi dveře: "Nenecháme tě, aby si jim napochodoval přímo do náruče. Při tvém osvobození zahynulo několik našich členů a já nedopustím, aby zemřeli nadarmo."
Pavlova kůže začala zelenat, svaly po celém těle se mu napnuly a trochu přibral na objemu. Jack při tom pohledu trochu ustoupil. "Začínám tomu už trochu přicházet na kloub, takže jdi mi z cesty nebo se přesvědčíme, jak silné vraždící monstrum ze mě udělali!" řekl Pavel ledově chladným hlasem, zcela odlišným od jeho normálního.
"Nebuď blázen! Sám to nezvládneš."
"Tak mi pomozte. Odpovědi, které hledám, vás určitě také zajímají."
Jack začal uvažovat. Pavlova slova měla něco do sebe. "Dobře, jen mě nech, abych tvůj návrh přednesl velení."
"Dobrá, počkám jeden den, ale žádné podrazy! Nemám co ztratit, nemám totiž už vůbec nic," řekl Pavel a lehl si zpátky na postel.
Jack s Annou ho nechali napokoji a odešli.