Ronův večer

Ron Weasley, červenovlasý chlapec, seděl na staré koleji na nádraží. Už dlouho tu seděl,
on a jeho kamarádi se tu měli sejít s jedním pánem, kterého znala jen Hermiona. Ta se za chvíly objevila, ale Harry nikde. ,,Aspoń někdy mám štěstí“ pomyslel si Ron. ,,Hoj, Ti nesu čaj“. ,,Díky Hermy“odvětil, když si vzal od ní pití. ,,Vzpomínáš“ pokračoval Ron ,,jak jsme si povídali za poslední roky bez Harryho, nebylo to špatné.“ ,, Nechod´ okolo horké kaše, vyklop to“ namítla Hermiona sedajíc si vedle Rona. ,, No, určitě sis taky všimla jak poslední týden chce každého zabít.“ ,, No to jo ,ale při jeho náladách je to docela normální, nemyslíš.“ ,, To možná,“ namítl Ron ,, ale není přece středobodem světa, i když samozřejmě musí zabít Voldemorta. Bez nás by to nezvládl, to ví i on sám, mohl by se k nám chovat líp.“ Při slovu ,,nám“ ji chytil za ruku. Tázavě na něho pohlédla: Je tohle skutečně to, co jsi my chtěl říct“ řekla Hermiona dívajíc se mu do jeho nádherných očí, aspoń podle jejího názoru, přiklonila se blíž. Ron odpověděl ,,teď už slova nejsou důležitá. Zmizel za záclonou hnědých vlasů, cítil Hermioninu vůni, letmo se dotkl jejích rtů a pak už víc. Hermiona zavřela oči . Jak dlouho čekala na tuto chvíli, užívala si ji a přála si,aby tato chvíle byla nekonečná, aby skončila ta nesmyslná mise a ona mohla být s Ronem někde sama. Najednou zaslechhli křik ve směru, kde byl Harry. Oba jako když uhodí, tasili hůlky a rozběhli se za Harrym, jaké však bylo jejich překvapení, když se knim blížila postava a Harryho vláčela za sebou. Namířily na postavu hůlky, ta však pokračovala dál. Prošla stínem, až se zastavila před nima v přítmí lampy. Byl to Daresian. ,, Ahoj, Harry se mě právě pokusil zabít“ prohodil ležerním tónem, který měl znít jako, že se nic nestalo, pronikla tam ovšem hořkost, která prozradila, že se stalo velmi hodně. ,,Promiňte je mi to moc líto“ zajíkala se Hermiona
,,já sem jim zapomněla říct jak vypadáte.“ ,,No jo tak dobře, tady mám stan, v něm se poradíme co dál.Vešli jejich přítel dal vařit vodu načaj a již vyndaval černý pytlíček.
,,Mám pro vás dárky“ promluvil Daresian, když se čaj vařil. Poté vytáhl láhev od rumu,
a podle jeho slov největší jeho vynález, hledač viteálů k určitým lidem. ,,A na co ta láhev rumu „ zeptal se příkře Harry. ,,V tom není rum, ale veritasérum, jestli víš co to je, při svých znalostech lektvarů, buď už raději zticha, protože já jsem jeden z mála, kteří vědí o tom tvém podvodu s tou Snapeovou učebnicí.“ ,, To vy buďte zticha, neznám vás a ani nechci, vy sta…“ nikdo se však nedozvěděl, kdo Daresian podle Harryho je, poněvadž Harry měl pusu plnou mýdlových bublin a zlostně pohlížel na Daresiana, který měl napřaženou hůlku na Harryho, ale teď se již smál až se za břicho popadal. Ron ani
Hermiona se neodvážili ani ušklíbnout, natož se smát.První promluvil Daresian
,,myslím, že bych měl už jít, moje dary máte, kéž vám jsou k něčemu, když mne budete chtít najít, najděte havrany.“ Pak zmizel neznámo kam. Harry, Ron a Hermiona se
uložili ke spánku, jen Ron hlídkoval, stejně by nemohl usnout. Přemýšlel nad tím, co by tomu všemu řekl Brumbál, kdyby to viděl. Nejvíc však vzpomínal na pusu s Hermionou a taky na to, jak dlouho na to čekal.