BARÁK NA ODSTŘEL + OBSAH

BARÁK NA ODSTŘEL + OBSAH
Vylezl z postele a natáhl si bačkory. Srdce mu bilo jako zvon,div že neprobudil ostatní chlapce v ložnici. Déšť smáčel okna a hromy bily nad temnou hranicí lesa. Naházel věci do baťohu.Vykročil směrem k východu z věže. Buclatá dáma tu již nebyla. U vstupní brány školy potkal Protivu, ten zanedlouho začal křičet: žák není v pelechu, žák není v posteli.“ ,,Drž hubu“ křikl chlapec ,,nikdo se o Tebe neprosil, jdu ven, abych zabil
toho, koho zabít musím.“ ,, Jak chceš , ale touhle bránou neprojdeš, protože zpřísnily a zlepšily ochranu hradu. Použij chodbu jednooké čarodějnice.“,, Díky skřítku“ zavolal polohlasem odbíhající chlapec. Protiva poprvé byl udiven slovy žáka. Chlapec proběhl rychle chodbou ve třetím poschodí a dostával se dál ke svému cíli. Najednou o něco zakop a přistál na vlhké podlaze. Předmět o nějž zakopl, letěl směrem ke stěně a po nárazu do ní to neslyšně zamňoukalo. ,, Jupí nakopl jsem paní Norrisovou, možná omylem, ale nakopl.“ Rychle se zvedl a začal sprintovat k soše. Jakmile sochu zavřel, ozvaly se kroky.
Filch nasával do chřípý a tak chlapec skočil dolů do černé díry. Páchlo to tu jako ve sklepě plus velký doušek smradu hlíny.Měl všchno, co potřeboval, včetně přísad do lektvarů a učebnice prince dvojí krve.V medovém ráji rozbil okno, které zacelil poté co jím prolezl.

Samozřejmě, že se ihned spustil alarm. Neville uvažoval: kdybych byl hledaný zločinec, asi bych chtěl, aby mne nikdo nenašel. A na prvním místě, kde bych se mohl schovat, by byl malý visánek, ale tam by mne nepřátelé nehledali,když je to první místo kde by mne měli hledat. TUDÍŽ VOLDEMORT JE V MALÉM VISÁNKU. Chlapec tedy začal soustře´dovat svou vůli. Jelikož se celé léto učil přemisťování a nitrobranu, byl připraven.

Večerní chlad jej obklopoval a on stál uprostřed temné vesnice.Plížil se, plížil, mysl stále uzavřenou před jakýmkoli útokem.Uviděl ten velký dům o kterém mu povídala jeho kamarádka Hemiona Grangerová.Nesloyšně si lehl do trávu, když tmu prořízlo ostré světlo z hůlky, jakási postava šla těsně okolo chlapce anižby si ho všimla, byl to Dolohov.
Když byl už z dohledu, chlapec si myslel: a´t pujdu dopředu či dozadu můžu na něho vždy narazit, proto bude nejlepší, když ho odklidím . Vzal tedy hůlku a šel za Dolohovem téměř jako Bezhlavý Nick. Chlapec měl v mysli Vingardium Leviosa, s tím, že mířil na Dolohova hůlkou to stačilo k tomu, aby Dolohov vyletěl 50 metrů do výšky atsále stoupal výš. Chlapci dole tlouklo srdce a svým dechem by mohl zapálit i marlboro, jak měl v ústech sucho. Nicméně, když se Dolohov válel dole v prachu cesty ,chlapec byl klidnější. Zvláště když viděl rozlévajicí se krev z pod Dolohova těla.

Chlapec se odvrátil a podíval se na své hodinky, které ukazovali, že do půlnoci zbývá jedna osmtisícsedmsetšedesátina roku. Petrificus totalus zněla či spíš nezněla chlapcova slova pronesená šepotem s dotnou dávkou kouře z úst. Taková byla zima. Chlapec došel pomalu k tělu Dolohova a vzal jeho hůlku, která se válela jako klacek pro alíka kousek od Dolohova. ,,Já ničím tvé srdce stejně jako každý z Vás to mé“říkal chlapec lámajíc Dolohovi jeho hůlku. Poté se rozběhl k tomu velkému domu, mysl stále uzavřenou před jakýmkoli útokem.Plížil se ke dveřím, řekl pár naučených slov a pár pohybů hůlkou , musel to eště několikrát zopakovat, na dveřích byla jinovatka a černočernou tmou byl slyšet hukot nedaleké říčky.Jestli mne tu někdo přistihne budu tuhej i když k toímu nemám daleko.Opatrně pootevřel dveře potíc se jak prase div, že tok toho potu nebyl slyšet. Nahoře byly slyšet hlasy. Chlapec se kousl do rtu přesto, začal vystupovat nahoru po starých domovních schodech. Každá buňka v těle šeptala: zabij, zabij a zabij.

Došel k pokoji až na konci chodby. ,,Beleatrix dobře to schovej připravuji se na takový malý výlet“ posměšně se zasmál avšak jeho hlas zněl stále ledově. Chlapec se rychle vrhl k závěsům na duhé straně chodby, schoval se za ně a vyčkával.

Jako první vyšel ten jenž ho měl zabít, ale neudělal to před šestnácti lety a tak to snad neudělá dnes. Voldemort se na chvíli zastavil, chlapci za závěsem se dělalo temno před očima jako když Vás někdo škrtí,chlapec zase začal soustřeďovatvou vůli. Voldemort začal scházet po schodech, až zmizel dole ve dveřích. Potom vyšla ze dveří Bel. Pobrukávala si nějakou zvrácenou melodii a nesla růžový hrníček. ,,To jste vy víte kdo pane? Řekla. Chlapec vyslovil jen tak ve své hlavě : Petrificus totalus! Mířil na ni hůlkou ona spadla jako poleno. ,,Já jsem Ty víš kdo“ a vystoupil zpoza závěsu, přestože se nemohla pohnout, oči se jí rozšířily, když spatřila chlapce. ,,Maxima Bombarda“ zaznělo a z hrníčku v Beleatrixiných pazourech zbyl jen písek. Sama Bel byla krvavou kaší na podlaze chodby, mastnou a čerstvou. To však chlapec naštěstí už neviděl poněvadž ho výbuch odmrštil dolů do haly……