Krásná elfka - padesátá osmá kapitola - Konec...

Treisy se dívala na králův hořký konec až do konce.Hleděla na hromádku prachu,kterou vítr začal pomalu rozfoukávat po místnosti.
Pak jí někdo položil ruku na rameno
"Dokázala si to!Vyhrála si!"
Laraxův povzbudivý hlas ji nějak nepřiměl k tomu aby se otočila...Stále se dívala na zbytky černého prachu.
V srdci se jí zabydlovaly její staré pocity.Cítila úzkost a zároveň radost že přemohla tak mocného soupeře.
Nakonec se nuceně otočila a s úsměvem přikývla.
Larax ji chytil a táhl k oknu
"Podívej!"Ukázal ven.Treisy si teprve teď začala uvědomovat jak dlouho byla v téhle místnosti...Začalo svítat.
Dole pod hradem se už nebojovalo.Vzduchem se vznášel pach krve. Pod hradem jen chodilo několik elfů a hledali další oběti války.
Treisy si domyslela že když dole chodí elfové že už je definitivní konec....
"Půjdeme?"zeptala se a pohlédla na Laraxe.
Přikývl a šel ke dveřím.Zastavil se na chvilku vedle Rhianova těla.Letmo pohlédl dolů a vykročil ke dveřím.Zrovna je chtěl otevřít když se ho Treisy zeptala
"Ty ho tady necháš?"
"A co mám dělat?"
"Co když ho Onius bede chtít vidět...?"namítla
"Přál by si to tak..."hesl na konec
"Dobře....jak myslíš..."přikývla a šla za ním na chodbu.
Chodbou šli dobrou půl hodinu než vyšli na sluncem ozářené nádvoří,plné mrtvých...
Hned jak vylezli ze dveří k nim mířilo několik šípů.Treisy je však stačila včas zastvit a kolem sebe a Laraxe stihla udělat štít.
Šípy spadly dolů na zem.Řinkot šípů o kámen se rozléhal všude.Za chvíli se objevil mezi kasárnami a výčnělkem ve skále velký muž a vedle něj kráčel nejspíše vůdce přízraků z lesa Stínů.
Oba dva měli štíty připravené,stejně jako meče.
"Kde je náš král!?"Zahulákal hlubokým hlasem muž
Treisy se na ně podívala rozvážným pohledem a pro sebe si řekla "Oni by chtěli proti kouzlům bojovat se štíty?"
povytáhla obočí.Larax to zdřejmě slyšel a ironicky se pousmál.Pak zazněl Treisyin hlas
"Váš král je mrtvý!" nádvořím se mezi vzdechy zraněných rozléhaly udivené hlasy.
"To není možné!"zařval muž
Treisy kývla "Ale je!"
Pak se ozval hluboký hlas kráčejícího přízraka
"A kde je náš vůdce?Kde je Mistr Rhian?"
Na to nechala Treisy odpovědět Laraxe.
"Je mrtvý...Moritex ho zabil ještě před tím než sám zhebnul!"řekl Larax nenávistně a ruce sevřel v pěsti.
Potom co přízrak slyšel odpověď na svou otázku podíval se na muže a oba složily zbraně.
Poklekli a poklonili se.
Treisy jakoby to nevnímala křikla "Ty dva koně kde jsou?"
Přízrak se poklonil a v poklonu odešel.Nastala chvíle nepříjemného ticha.Zpoza budov začali vylézat vojáci,kteří přežili.Chtěli vidět toho jenž porazil jejich krále.
Naštětstí se za chvilku přízrak vrátil s koňmi.Předal jim uzdu a vrátil se na své místo vedle vysokého muže.Než však poklekl zaburácel jeho hromový hlas
"Nevidíte snad?Poklekněte!"
všichni klesli do kolen a se zatajeným dechem sledovali co bude následovat.
Treisy se mrštně vyhoupla na svého koně a čekala až tak udělá i Larax,tomu to šlo,ale zatraceně špatně díky zlomeným žebrům.Nakonec musela z Briama seskočit a pomoct mu do sedla.
Když oba už seděli otočila se na všechny co se na ně dívali a vyrovnaným hlasem řekla
"Vaše budoucnost je jen na vás!Můžete být zase svobodní a být poddanými nového panovníka!Nebo můžete zůstat jako skupinka odbojných lidí....Váš osud je ve vašich rukách, rozmyslete se dobře!"
S tím se otočila a pobídla Briama k bráně.Za ní se zapojil Larax s Ogoxem.
Bránu nikdo neotevíral takže si ji museli otevřít sami.JAkmile se obě křídla otevřela projeli ven - na bojiště,kde teď hodovalo mnoho mrchožroutských ptáků.Všude byl cítit pach krve.Bitva musela skončit už nejméně před několika hodinami,protože tam cítili i mršinu.
Jeli tak aby zbytečně neplašili ptáky.Když projížděli kolem velké zelené hromady, uvědomili si že podle toho kolik tam takových hromad bylo,musela o život přijít nejméně polovina draků...
Jeli mlčky,nic neříkali,nekomentovali,jen pozorovali těla pod sebou.
Za několik minut byli rádi že se dostali z toho hřbitova pryč.Jeli asi ještě kilometr stále za nosem až narazili na bílý tábor všech vojáků,kteří byli ve službách Ismeni a Oniuse.
Stály tam stovky stanů.U provizorního vchodu stála skupinka vojáků a nespouštěla Treisy a Laraxe z očí.
Když přijeli na takovou vzdálenost že jim bylo vidět do obličejů,vojáci užasli.
Ustoupili a pustili je dovnitř.Treisy uznale pokývala hlavou a nechala jet Laraxe jako první.
Jeli úzkou cestou mezi stany.Ze stanů se občas ozval bolestný sten nebo výkřik.
Treisy to trhalo uši...Byla ráda když vjeli do části tábora kde mohli odložit koně a odtamtud jít do stanu obou vůdců.
Treisy doufala že Ismeni bude v pořádku a že se jí po vyčerpávájícím výkonu,jaký předvedla před střetem obou vojsk nic nestalo.
Voják co stál před stanem ustoupil a pustil je dovnitř.
Onius a Ismeni seděli smutně každý na jednom konci stanu a uslzenýma očima se dívali na zdi stanu.
Jak se však rozhrnula plachta,oba dva přejeli očima a dívali,kdo jim to tam zase leze.
PRvní šel Larax a hluboce se uklonil.Druhá vešla Treisy a udělala to samé.
Ismeni i Onius vyskočili ze svých židlí a běželi každý obejmout své dítě.
Larax tohle nečekal,jeho otec ho tiskl k hrudi jako nikdy.Nikdy nevěděl že ho otec tolik miluje.Král se na konec odtáhl,položil mu ruku na rameno a se slovy "Synu...jsem rád že ses vrátil živý a zdravý" mu po tváři stékaly slzy.
Larax se na něj díval modrýma očima a usmíval se...Když ho Moritex tiskl ke zdi kouzlem,myslel že otce už nikdy neuvidí.
Náhle se otec s nadějí v očích otázal
"A co Rhian...?"Larax ale zakroutil hlavou a znovu ho objal...

Ismeni objímala svou dceru něžně.Treisy svou matku tiskla k sobě víc.Byla více než ráda že ji vidí zdravou...
"Mami..."hesla
Ismeni na ni upřela své zelené oči a políbila ji na čelo "Přemohla si ho...Mám tě moc ráda..."
Treisy se usmála a znovu matku pevně objala...

Zbytek dne ztrávili Larax a Treisy ve stanu u svých rodičů.Ještě před tím,ale Laraxe ošetřili aby měl už od zlomených žeber konečně pokoj.Řádně se umyli a na noc jim potom postavili rozlehlý stan.
Vyšel měsíc a Treisy stála u dveří a koukala na něj.Za chvíli se za ní objevil Larax.
"Děje se něco ?"zeptala se a prudce se otočila
zakroutil hlavou "Ne..."
Zase se mohla utopit v těch jeho modrých očích...Nemohla se odtrhnout stejně jako on nemohl odtrhnout oči z těch jejích.
Začali se k sobě kousek po kousku přibližovat.Políbili se,ale tentokrát Treisy neuhnula...Jejich rty se spojili v jedny...
Pak se objali a Larax zašeptal
"Jsem rád že si v pořádku...Miluju tě..."