Gamchetu: z pamětí I. (1. část)

V životě každého z nás jsou dobré, ale i špatné, časy, které se neustále střídají. V těžkých dobách si říkáme proč jen mi máme takovou smůlu a v radostných si užíváme nádherné bezstarostnosti, avšak dovedli bychom si vážit těch dobrých časů kdybychom nepoznali ty špatné? Já myslím, že ne, neboť pouze pokud zažijeme smutek, dokážeme ocenit a doopravdy prožít radost, přátelství i lásku. Proto bychom si všichni měli vážit každé doby, ať už se nám zdá beznadějná, protože čím více nás potká strastí, tím více pro nás dobré časy budou znamenat...
Bitvou ve světě Chetu všechno to trápení začalo. Zlá doba pro společenství druihů, která se postupně stále zhoršovala až pomalu na hranici beznaděje.
To, co se zprvu zdálo normální misí, jednou z mnoha, které jsem se svými přáteli absolvoval, přerostlo v boj o přežití a zabránění znovunastolení chaosu, na který dychtivě čekali všichni nepřátelé druihů, a že jich bylo požehnaně.
Naštěstí naše nerozlučná sedmice držela jako vždy pevně při sobě. Ostatně jsme měli mnoho společného, neboť kromě skutečnosti, že jsme všichni byli vyvolení, nás spojovala i podobně pokroucená minulost, ve které jsme pocítili opravdovou sílu beznaděje a touhu po osvobozující smrti.
Ale jelikož toto jsou mé paměti, jistě nebude na škodu, když vám o svých nejlepších přátelích řeknu něco víc, abyste pochopili, proč jsme byli tak nerozluční a společně téměř neporazitelní.
Nejprve vám představím Tygra, neboť on je takovým vůdcem mezi námi a není to tím, že pochází z královského rodu a je zvyklí poroučet, ale tím, že je vrozený vůdčí typ a dokáže se rozhodnout a za svou volbou si stát, i když je špatná, ale nakonec i špatná volba přeci může být ta správná ne.
Takže Tygr pochází ze světa Gamu. Ze země nekonečných stepí, na kterých se proháněla statisícová stáda koní a dalších jezdeckých zvířat. Té zemi vládl jeho rod již dlouhá staletí v míru, harmonii a ku prospěchu všech. Jenže ani spokojení poddaní nezabránili vpádu vyspělé civilizace z Chetu, která sebou přinesla zkázu a smrt.
I když se početné armádě obránců, pod vedením Tygrova otce, podařilo první vlnu útočníků odrazit, ve druhé proti nim stáli obří mechové, monstra z oceli, která kolem sebe metala ohnivé koule spalující zem stejně, jako jezdce v zářivých zbrojích i s jejich jezdeckými zvířaty.
Království bylo brzy vrženo do otroctví a místní lidé posloužili jen jako pracovní síla.
Ve druhé vlně útočníků zemřel i Tygrův otec, když statečně skolil prvního mecha, avšak když stál vítězoslavně na jeho mrtvém těle, aby ukázal svým mužům, že jejich protivníci jsou smrtelní, energetická jednotka mecha se přetížila, explodovala, a rozmetala panovníka na tisíce kousků.
Sám Tygr byl v této bitvě zraněn na hlavě a v bezvědomí jej jako jediného mužského potomka rodu odnášeli do bezpečí, aby byl kdo vládnout a poté sjednotil lid.
Dlouhé měsíce se pak pokoušel vést partizánský boj s hrstkou přeživších mužů, která rychle umírala v boji s přesilou bojovníků z Chetu a když už zbyl Tygr sám a chtěl alespoň hrdě zemřít, vstoupili do toho druihové a osvobodili jeho svět.
Bohužel i když byla jeho zem osvobozena, tak král bez království není nic. Pokoušel se sice pomoci hrstkám přeživších, ale ti dávali jeho rodu všechno za vinu, a proto se nakonec uchýlil do vyhnanství, kde se potuloval po spálené stepi a přemítal nad životem a smrtí a právě tehdy se mu otevřel portál do Tal-khenu...