Alledriel - Jezdec část I.

Byla hluboká noc a uprostřed pokojíku v obyčejném elfském obydlí seděla s koleny pod bradou a sklopenou hlavou dívka. Na první pohled by se zdálo ze je jen velmi krásná elfka ale zdání klame. Nebyla elfka, byla Owlein, příslušnice dávno vyhynulé elfské rasy. Nikdo se jí to neobtěžoval říct až do dneška, jejích patnáctých narozenin. Svět který si 15 slunečních cyklů budovala se zhroutil jako domeček z karet. Byla sama. Sama mezi všemi. Zvedla se a váhavě došla k zakrytému zrcadlu, které jí dnes donesli do pokoje. Prý tam uvidí sama sebe. bála se toho pohledu ale presto zatáhla za cíp látky, která zrcadlo zakrývala. Ztěží potlačila výkřik.
'Tak tohle jsem já?' táhlo jí hlavou. Z rámu zrcadla na ni hleděla dívka v kožených šatech s vysokými rozparky, které umožňovali co nejlepší pohyb, pod nimi mela kraťásky ze stejného materiálu a vysoké černé boty. Zvedla hlavu a začala zkoumat svůj obličej. Byl jemný, oválný s rovným a dlouhým nosem, plnými rty lemovaný černými rovnými a dlouhými vlasy. Největší údiv však vzbuzovaly její oči. Jako oči Owleinu byly cele černé, beze stopy bělma. působili chladne a tajemně a ona věděla, ze ji prozradí ať přijde kamkoli. Věděla ze musí pryč z téhle vesnice, z tohoto kraje ale nedokázala si to představit. Její smutný pohled spočinul na tepané stříbrné flétně, kterou dostala jako dítě a na kterou uměla hrát jako málokdo. Znovu se zahleděla do zrcadla. 'Proč já???' Vykřikla a vsi silou mrštila po zrcadle džbánem na vodu. Rozpadlo se na tisíc kousku. Popadla černý plášť s kápí, kterou si stáhla hluboko do obličeje, aby ji nebylo vidět do očí. Vzala flétnu, luk a toulec šípu, do boty zasunula dýku. Vyplížila se z domu do stáji a osedlala Briam, svoji černou klisnu, ke které se nikdo jiný nesměl přiblížit. Od té doby už nikdo nevěděl co se stalo s Alledriel, owleinskou dívkou, kterou vychovali elfové.
Jen po nocích bylo možné slyšet krásné melodie flétny z lesů a luk, pres den pak kraje Galedrieny, země elfu, křižoval jako stín černý jezdec. Čas od času v nějakém hostinci zastavil a hrál na flétnu. Všichni kdo ho slyšeli říkali, ze to bylo jakoby flétna vyprávěla smutný příběh o samotě a stesku. A Jezdec vždy beze stopy zmizel a pak se zase objevil na jiném miste...