Alledriel - Jezdec 2.

Bylo kolem půlnoci a nad Pantochianou svítily hvězdy.Srpek měsíce pomalu proplouval mezi cáry temných mračen a po hlavní ulici směřující k bráně z města uháněl jezdec v černém plášti s kápí staženou do obličeje. Před branou zastavila zabušil na strážnici, ze které se po chvíli vypotácel opilý hlídač. ‚Co byste si – škyt – přál, vzácný – škyt – pane?‘
,Otevři bránu.‘ zněl rozkaz a strážný si nebyl jistý, jestli se pod kápí skrývá muž nebo žena ale viděl dlouhý, zahnutý nůž za pasem a luk se šípy a raději to nezjišťoval. S nadávkami a hudráním vytáhl těžkou závoru a rozevřel křídla brány. Alledriel, neboť pod kápí se neskrýval nikdo jiný než ona, se vyšvihla do sedla a vyrazila tryskem z města. Bylo to tu zas, ten neodbytný a zvláštní pocit, že musí pryč. Ta moc, která ji nutila utíkat do samoty, do lesů a hor, pryč ode všech. Bylo už pozdě večer a proto se rozhodla že i přes pocit že by měla jet pryč, přespí v blízkém mariendurském lese na mýtině uprostřed lesa. Za ten rok na cestách si už zvykla. Stala se Jezdcem, přízrakem, stínem o kterém kolovaly povídačky a nikdo nevěděl jestli opravdu existuje.
,Jak tohle skončí?‘ ptala se Briam ale ta jí pochopitelně neodpověděla.
,Má tohle vůbec konec?‘ vzdychla směrem k hvězdné obloze.
,Všechno má svůj konec.‘ ozvala se nečekaná odpověď odkudsi ze tmy.
Alledriel se trhnutím otočila po hlase a sáhlo po noži za opaskem.
,Neboj se, nepřišel jsem ti ublížit.‘ uklidňoval ji hlas.
,Nevěřím ti. Kdo jsi?‘ otáčela se kolem sebe s nožem v ruce.
,Jsem tady.‘ Ozvalo se jí za zády.
Prudce se otočila a za ní stál stříbrovlasý elf. Ne. Nebyl to elf. Jeho oči ho prozradily.
,Ty jsi taky – ‘ zajíkla se dívka.
Přikývl. ,Pocházím ze stejné rasy ale jsem jen vzpomínka tohoto místa, něco jako duch.Dovolila jsi mi promluvit a já tě teď jménem celé rasy prosím pomoz nám. Hygrides, pán Molvoliordu a temný mág zaklel celou naší rasu do hor, odkud není návratu, protože jsme mu jako jediná rasa dokázali vzdorovat. Ty jsi jediná, kdo kletbě unikl a o kom neví. Blíží se doba kdy se splní to co mu bylo předpovězeno, že zemře rukou owleina. Proto nás všechny odstranil a získal tím nesmrtelnost. Nemám moc času, proto poslouchej: Nesmí se o tobě dozvědět. Zachraň nás, jsme jediní, kdo dokáže vzdorovat Molvoliordu a zlu, které přináší. Tvoje rasa tě potřebuje.‘ Podíval se jí do očí. ,Jdi směrem k vesnici Alkarat, je u ní les a tam jsou tajné jeskyně a v nich sídlí poslední bílý mág. Nikdo o něm neví a je jediný kdo ti může pomoc. Sbohem.‘
,Ale já…‘ nadechla se Alledriel
,Nezapomeň, závisí na tobě osud celé rasy. Věříme ti.‘ dodal a rozplynul se v měsíčním světle.
,Jak vás mám zachránit?‘ volala do nebe ale tentokrát žádná odpověď nepřišla.