Má matka je smrt a já jsem její posel -XI.

Oba chlapci se probrali do hodiny. Jeden pohlédl na druhého a současně řekli: „Co se stalo? Jak? Já myslel, že tě …,“ pak se rozesmáli a opět ulehli do písku, vyčerpaní, ale šťastní, že žijí.
Když si dostatečně odpočali, vstali, prohlédli si místo, kam je zřejmě vyplavilo jezero a vydali se na cestu zpátky do kláštera.
Bratr Felix oba mladíky zanechal na břehu, jakmile se ujistil, že budou žít. Mrtvé tělo utonulého pak odtáhl sebou, aby je nevylekal, až se probudí. Přitom mu vrtalo hlavou, co se vůbec stalo. Čeho se to stal svědkem? V lese nakonec zakopal rybáře a na strom vyryl kříž. Krátce se za duši muže pomodlil a vydal se zpátky do kuchyně uvařit večeři.
Jakub s Kamirem se rozhodli, že si do popravy vraha dají od dobrodružství pokoj, a tak se jen vzpamatovávali z příhody na jezeře a přemýšleli nad životem a smrtí.

Míšenec přešlapoval v malé cele pod strážnicí. Několikrát se pokoušel přivolat strážného, jehož měl v plánu následně zabít a uprchnout, ale nikdo k němu do kobky nepřišel, ať se snažil sebevíc. Již několikrát se ocitl v podobné situaci v hlavním městě království, ale tam se mohl penězi vykoupit. Tady v zapadlém městečku, s čestným velitelem domobrany neměla moc peněz, jež navíc u sebe neměl, žádnou váhu.
Rasmus, i když se s vrahy nesetkával v Tamiru běžně, dal svým mužům jasné rozkazy ohledně zabijáka v cele. Nikdo k němu nesměl sám a bez jeho svolení.
Pro Kerna to vypadalo bledě. Seděl na kavalci a malým okénkem se díval na měsíc. Noc, jeho přítel v krutém řemesle, teď na něho shlížela skrze prsty a vysmívala se mu. Myslí mu začali prolétávat desítky tváří, mužů a žen, jež chladnokrevně zabil. A proco vůbec? Pro peníze? Ne, toužil se stát legendou, nejlepším z nejlepších a potom, co se střetl s Xilefem, konečně pochopil, proč zanechal řemesla. V práci nájemného vraha totiž nikdy slovo nejlepší netrvá věčně a ohlížet se v cechu vrahů pokaždé za záda, aby se vám dýka zdánlivého přítele nezabodla do zad je věru tvrdá životní lekce.
Najednou zazněl nářek pantů od dveří a do vězení vstoupil muž v drahých šatech se dvěma bodyguardy.
„Co chcete,“ vyštěkl na bohatého muže Kern a prohlédl si návštěvníka od hlavy až k patě. Třicetiletý muž měl na sobě šaty z hedvábí, na krku zlatý řetěz a na něm velký rubín. Jeho tvář byla hladce oholená, jen pod nosem zůstal malý knírek. Krátce střižené kaštanové vlasy, zelené oči a povýšený úsměv, za kterým se skrývalo vše, jen ne přátelství.
„Co chcete,“ zopakoval vrah otázku.
„Informace,“ zněla stručná odpověď.
„Co za ně,“ pokračoval Kern v konverzaci, aniž by projevil jakýkoliv zájem.
„Nový život.“
„Kdo jste?“
„Kníže Ivan. Pán tohoto města,“ řekl hrdě muž.
„Tahle díra patří vám. Tak To blahopřeju. Žijí vám tu opravdu zajímaví lidé.“
„Ten sarkasmus si odpusť. Nejsi v takové pozici, aby si mohl kohokoliv urážet. Přišel jsem ti nabídnout svobodu, ale jestli nechceš, nebudu ztrácet svůj drahocený čas,“ řekl kníže a vydal se ke dveřím.
„Počkejte,“ zavolal Kern. „Jaké informace chcete?“
„To je lepší. Jistě mi můžeš povědět, jak se spojím s cechem vrahů,“ zabiják kývl na souhlas. „Také chci vědět o jejich představitelých a členech. Tajemství, záliby, slabosti, všechno.“
„Na co vám to bude?“
„Nerad jednám s někým, o kom nic nevím. A pro vraždy, které plánuji potřebuji spolehlivé lidi, kteří provedou úkol bezchybně.“
„Vraždy? Nevšiml jsem si, že by tohle město bylo bůh ví jak bohaté, abyste si mohl dovolit víc zakázek, než jednu nebo dvě,“ odvětil stroze Kern.
„Možná pro tuto chvíli, ale brzy se z Tamiru stane jedno z nejbohatších měst severu. Můžeš být přitom a vydělat. Takže co si vybereš? Oprátku nebo život v mých službách?“
Kern se na chvíli zamyslel. Kníže však jeho odpověď znal dopředu. Potom mu zabiják po zbytek noci odpovídal na všechno, ohledně členů cechu vrahů.

Konečně nastala chvíle spravedlnosti. Na náměstí Tamiru už stála připravená šibenice. Kolem ní udržovala domobrana dav lidí v patřičné vzdálenosti a zabiják stáhl hrdě při pohledu na místo, kde přijde o život.
Většina obyvatel kláštera byla v prvních řadách, aby dobře viděli muže, jež zabil ctihodného bratra Jana. Dokonce dorazila z královského města i delegace deseti mužů, zahalených do cestovních plášťů, jež se chtěli přesvědčit, že vrah bude spravedlivě poslán do náruče smrti.
Kern si z šibenice prohlížel dav lidí. V duchu se jim vysmíval, jelikož věděl, že díky elixíru od knížete se mu za několik minut zastaví srdce a bude vypadat, jako mrtvý. Potom kolem půlnoci opět obživne a započne mu nový život. Málem se začal smát nahlas, ale musel se udržet. „Večer si to vynahradím,“ řekl si v duchu.
Jakub s Kamirem byli v zadních řadách. Dav lidí před nimi jim výhled zastínil, a tak se pokoušeli protlačit do předu, ale jen malému, černovlasému chlapci se povedlo proklouznot.
Zabiják nyní svůj pohled upíral na mnichy a všechny, jež zahlédl v klášteře. Když si pak všiml malého hocha, jeho krutá duše neodolala a věnovala dítěti výsměšný pohled, přímo do očí. A to bylo také to poslední, co vrah mezi živými udělal.
Kamir z nitra své duše vytáhl na povrch veškeré schopnosti, jimiž vládl. Černota v jeho očí zesílila a potom skrze pohled předal Kernovi něco mnohem horšího, než je smrt. Předal mu nesmrtelnost v podobě nemrtvého života.
Vrah se na šibenici najednou začal zmítat a křičet v silné agónii. Kůže mu popraskala, z uší, očí, nosu, úst a zbylých tělních otvorů začala téct krev proudem. Svaly Kernovi praskly a maso mu začalo odpadávat z těla.
Dav lidí křičel hrůzou a začal se rozutíkat. Jediný malý chlapec, Jakub, Rasmus, bratr Felix, deset mužů z hlavního města a starý muž, s bílým vousem, v modrém rouchu, se stali svědkem toho, jak Kern Stínosrmt přišel o život a stal se nemrtvým.
Eldar, člen cechu mágů se zastavil v Tamiru na cestě do blízké říše trpaslíků v Modrých horách. Neměl rád násilí, obzvláště pak veřejné popravy, ale jelikož jeho přítele před několika měsíci zabil najatý vrah, nedokázal odolat a zašel se podívat, jak se spravedlnost vypořádá s těmito lidskými bestiemi.
Nedokázal pak věřit vlastním očím, když spatřil proměnu míšence v neživou stvůru. Všiml si však, že malý, černovlasý, chlapec zůstal stát před šibenicí, a tak vytáhl z rukávu svého modrého roucha magickou hůlku a vyslal na nemrtvého několik ohnivých koulí, aby hocha zachránil a nadobro ukončil existenci míšence, jehož duše se nedostala do říše mrtvých, ale do nicoty, odkud nebylo návratu, na místo, kde je každá bytost jednou pro vždy zničena.