Má matka je smrt a já jsem její posel -XXVI.

Kamir stále hladil opeřeného kamaráda a zcela ignoroval okolí. Unikl tím před starostmi, problémy a připadal si volný. Když však havran odletěl, bylo to pro něho, jako kdyby spícího hodili do studené vody. Vyskočil z dřevěné bedny a instinktivně sáhl po svých schopnostech.
Eldar už byl pár metrů od chlapce. Běžel ze všech sil a fuňel přitom tak silně, že to havrana vyděsilo. Když pak se hoch k němu otočil, myslel si, že to je první dobrá věc v tomto dni.
Kamir se podíval na zpoceného mága, nezvyklého takové fyzické činnosti a hned se mu zahleděl do očí, aby odhalil jeho záměry a podle toho s ním jednal.
Bratr Felix, Jakub a Rasmus pospíchali na molo za černovlasým chlapcem. Na rozdíl od nich se členové cechu mágů a rytíři Bílé růže za ničím nehonili.
Matěj, Alex a Jakub ze sebe shodili cestovní pláště a ukázali všem na obdiv své zbroje, lehké, pevné a dokonalé v každém směru, vyrobené samotnými trpaslíky, jejichž cena se mohla rovnat malému statku. Tasili meče a za pomalého, obezřetného, kroku kráčeli po molu směrem ke Kamirovi.
Velmistr cechu mágů a čtyři kouzelníci, též volným krokem, vyrazili. Již na sebe seslali několik ochraných kouzel, jež je měla ochránit před útokem rytířů, ale také jiným nebezpečím.
Baltazar upíral na malého chlapce šílené oči, které teď hořely touhou po pomstě. V ruce svíral zkumavku. V ní byla černá, bublající, kapalina. Čekal, až si ho posel smrti všimne, toužil potom, mu ukázat, že proti němu může bojovat a zvítězit.
Rasmus s bratrem Felixem už byli skoro u Kamira a okamžitě tasili zbraně, aby mohli případného mága zabít, ale dřív chlapec dokončil zkoumání čarodějovi mysli a rázným povelem je zarazil: „Ne! Ten je na naší straně.“
Potom si posel smrti všiml dalších osob na molu, co po něm pátrali. Z mysli Eldara věděl o záměru cechu mágů, ale rytíři Bílé růže pro něho byli stejnou záhadou, jako jemu odporný Baltazar. Udělal proto jedinou věc, kterou považoval za nejrozumnější. Nechtěl nikomu ublížit, ale musel je zastavit. Zahleděl se tedy na všechny a černota v jeho očích zesílila do takové míry, že jí všichni jasně uviděly.
Temnota tentokrát vyšla přímo z chlapcových očí a obklopila členy cechu mágů, rytíře Bílé růže a také Baltazara. Všechny je uvěznila a zabránila jim cokoliv udělat.
Matěj zastavila Alexe právě včas, když se chystal vyběhnout za Kamirem. Temnota už po rytíři napřahovala několik svých chapadel. „Blázníš! Víš, co se stalo s těmi mladíky v té uličce.“
Bohužel takové štěstí, jako měl Alex, jednoho mága nepotkalo. Byl moc blízko a nikdo se ho ani nepokusil zachránit, proto ho temnota popadla a vtáhla do sebe. Bledou a studenou mrtvolu muže pak vhodila přímo k nohám velmistra, který neprojevil ani kapku lítosti, protože byl zcela pohlcen zuřivostí, která pramenila z bezmoci v uvěznění.
Baltazar se podíval na temnotu okolo sebe a zasmál se. „Teď něco uvidíš,“ řekl a vypil obsah zkumavky. Jeho tělo okamžitě na elixír zareagovalo a za děsivého křiku se šílený mág začal měnit. Několikrát se zvětšil a na vyhublé postavě vyrazily ohromné svaly. Baltazarovi oči úplně zrudly, kůže zšedivěla a stala se pevnější, než kámen. Potom čaroděj v klidu prošel temnotou, která jej už nedokázala zastavit.
Rasmus, Eldar, bratr Felix a Jakub s obavami sledovali Baltazara, pod jehož kroky úpělo molo. Ani jeden z nich nevyděl úspěch v boji proti takovému monstru. Jen Klára se dívala na šíleného mága bezestrachu, pouze s nenávistí za to, co udělal jejímu otci.
Kamir byl stále v silném soustředění, aby udržel rytíře i mágy uvězněné temnotou. Ani si neuvědomil, že se k němu blíží Baltazar a chce ho zničit.
Jakub sledoval dvouapůl metrový kolos svalů se zarudlýma očima. Díval se na obrovské nohy, pod nimiž se prkna prohýbala. A když byl šílený mág pouhých pět metrů od nich, dostal nápad. „Ty prkna, rychle, zničte ty prkna,“ křičel na Eldara a čaroděj včas pochopil jeho záměr. Napřáhl ruce před sebe a z konečků prstů vyslal výboj blesků, jež zasáhl část mola mezi nimi a Baltazarem.
Šílený čaroděj udělal ještě několik kroků, když se mu úpění dřeva pod nohama změnilo v hlasité praskání a jeho tělo se začalo řítit do vody. Kdyby Baltazara nepřemohlo šílenství, jistě by si vybavil nějaké kouzlo, kterým by svůj zánik včas zastavil, ale to se nestalo, a tak spadl do vody. Tělo přeměnou mělo nyní několikanásobně větší váhu a klesalo ke dnu rychle, jako kámen. Mágovi se do plic dostala v okamžiku voda a to byl konec Baltazara, jehož duše se po vypití elixíru vyrvala z vlivu smrti. Tím se však čaroděj vydal pouze nicotě, která jej do sebe vstřebala a nadobro zničila.
Rasmus, Klára, Jakub, bratr Felix i Eldar sledovali, jak na Kamirově čele vyráží další vrstvy potu a je čím dál tím slabší, když udržoval temnotu. Sice byl stále silnější, ale i tak se blížil na dno svých sil.
Eldar se otočil a uviděl jejich záchranu. Na konci mola, kde se nacházeli, kotvila mezi rybářskými čluny Bouře. „Rychle na palubu,“ zakřičel a všichni se bez váhání rozeběhli po můstku za ním na loď.
„Kamire, pojď,“ volal Jakub na černovlasého chlapce, ale ten byl v příliš velkém soustředění, než aby jakkoliv zareagoval. „Odpusť mi,“ dodal zrzavý mladík příteli a dal mu ránu pěstí do brady. Hoch se pak svalil na zem.
Rasmus si všiml, že chlapec s Jakubem zůstali na svém místě, a tak se pro ně vrátil. Vzal Kamira do náručí a odnesl ho na palubu Bouře, kde se Eldar už postavil k magickému krystalu s jehož pomocí čarodějové ovládali loď.
Do plachet Bouře se najednou opřel vítr a plachetnice vyplula, aniž by jí někdo stačil odvázat, a tak než provazy praskly, skočil na její palubu muž, který celé dění pozoroval.
Temnota vydržela okolo členů cechu mágů a rytířů Bílé růže dostatečně dlouho, aby loď doplula dobrých pár set metrů daleko od Tamiru. A zatímco rytíři už pospíchali do kláštera, aby bratr Ignác vyslal zprávu po poštovním holubovi k hlavnímu představiteli jejich řádu, velmistr cechu kouzelníků došel až na konec mola a zadíval se na Bouři, mizící v dáli. „Tak sis vybral sám, Eldare. Ale věz, že tě najdu a pak budeš litovat.“

„Tak kam poplujeme,“ zeptal se Eldar od kormidla.
Kamir se už probral po ráně pěstí, ale necítil vyčítky k Jakubovi, byl rád za to, co udělal. Přistoupil k čaroději a řekl: „Nejprve do země horalů. Potom na severozápad, jak ti řekl lich.“
„Tak to budete potřebovat průvodce,“ ozval se najednou horal, jež skočil na palubu lodi a v nastálém zmatku si ho doposud nikdo nevšiml.
Rasmus i bratr Felix již tasili zbraně a obklíčili černého pasažéra. „Proč bychom ti měli věřit,“ promluvil bývalý velitel domobrany v Tamiru.
„Protože on je jediný, kdo může zachránit můj lid z otroctví,“ řekl statný muž oděný do vlčích kožešin a podíval se na malého chlapce. „Viděl jsem jakou má moc a z toho, co vím se s ním ostatní páni nedokáží měřit. Proto udělám všechno, jen když je zničí.“
„Nechci v tobě vzbudit plané naděje,“ promluvil Kamir.
„Přesto bych ti rád pomohl, můj pane,“ dodal horal a poklekl.
Chlapec se odmlčel a pak řekl: „Můžeš plout s námi, ale pod jednou podmínkou.“
„Jakou?“
„Neříkej mi pane, jsem Kamir.“
„Ano pa ... Kamire.“
„Jak se vůbec jmenuješ?“
Horal se postavil do pozoru a hrdě řekl: „Jsem Hrotgar syn Beoldův z Údolí.“
„Dobrá Hrotgare, vítej na mé výpravě.“
Bouře ohromnou rychlostí mířila k severní části jezera Kita, kde se chystala vydat po řece Tibruk, pramenící v Modrých horách, až do říše horalů, sousedících s trpaslíky žijícími v hoře a elfským královstvím. Na své palubě potom měla družinu, jež pátrala po tajemné minulosti posla smrti v dětském těle s ohromnou mocí.