Daresian a Neville

Daresian a Neville

Daresian se zvedl ze země, jeho plášť byl pomučkaný a ze rtu mu skapával čůrek purpurové krve. Před třemi minutami britského času zazněl bumer z baráku, kam měl namířeno. Otřel tedy hůlku o hábit a rozběhl se k domu jako neřízená střela. Nahoře v domě se začali hýbat postavy, to však Daresian neviděl poněvadž už stál na prahu dveří. V místnosti, rozlehlém atriiu z devatenáctého století, byl obrovský sajrajt. A na zemi uprostřed toho všeho ležel chlapec, měl zavřené oči a jeho tělo nejevillo známky života. ,,Možná je to léčka a možná taky ne, ale tak jako tak mi zrovna ten chlapec neublíží.“ Vzal tedy chlapce , co nejrychleji na záda a rozběhl se směrem ven . Venku skočil za nejbližší kámen a překryl sebe a kluka pláštěm takže je nebylo vidět. Zajel promrzlou rukou do kapsy poškrábajíc si ji o
tvrdý zip, v kapse však nahmatal jen drobky a obal od sušenek.

,, sakra“ pomyslel si ,,nezbývá než udělat z tohodle přenášedlo“.

Zamumlal pár slov s hůlkou terčnutou na obal poté chytil za ruku chlapce a chytil i obal sušenek.Píchlo ho pod žebry a viděl najednou spoustu barev a potom ležel na ohořelé trávě s mírným posypem kamení a jeho rty se chvěly zimou a strachem. Jelikož se mu chtělo na záchod , nespustiv chlapce z očí zalezl k nejbližšímu kameni, kde ulevil své potřebě. Chlapec otevřel oči a první co uviděl byla hůlka Daresiana. Ten promluvil: buď zticha pokud se chceš dožít příští minuty“ chlapec na Daresiana hodil nepříjemný pohled ale nic neříkal. Daresian vytáhl z kapsy lahvičku a posunkem ukázal chlapci, aby otevřel pusu. Kdyby tak učinil, nemusel by mu o pár vteřin později Dares vlít obsah flaštičky do pusy násilím. Ve flaštičce bylo veritasérum. Nejponižující lektvar všech dob. Přítel havran Nevilla poslouchal.

,, no a pak nastal ten výbuch“domluvil Neville. ,,Dobře, dobře,
promiň,ale opatrnosti nezbývá.“ Poté se Daresian také napil séra aby si byli kvit.
,,Jako malý jsem žil s rodiči v Londýně . Jednou, když jsem ve školce popíjel přeslazené kakao a spokojeně chroupal loupáček, přišel tam starý pán a řekl mi, že moji rodiče sem už nepříjdou….

Pak nějak přesvědčil mé učitelky ve školce, aby mne s ním pustili. No a potom to šlo ráz na ráz, v jedenácti jsem byl přijat do Bradavic,byl jsem zařazen do Havraspáru. Učení mi šlo a dokonce jsem byl jako třináctiletý málem prefektem, to poněvadž jsem se líbal po večerce na astronomické věžy s Helenou, černovlasou dívkou z Nebelvíru, která mne vyhledala v sekundě,
aby mne vyzvala na souboj, z kterého stejně sešlo a od té doby sme se k sobě začali přibližovat, a Brumbálovi se to nelíbilo. Proto ze mne chtěl udělat prefekta, naštěstí mu to Regulus Black rozmluvil. Brumbál mi to slíbil a tak už se nic nestalo, což je škoda , on to zařídil tak aby sme se nepotkávali. Když jsem byl ve čtvrtém ročníku, zakoukala se do Billa Weaslyho a ten si k ní nechával otevřená vrátka, přestože chodil s jinou. Navíc začal po škole rozhlašovat, že si nedokážu udržet holku a tak jeho mladší bratr navrhl, abychom si dali kouzelnický souboj a kdo prohraje, ten odejde z Bradavic. Jenže v tom souboji jsme se málem zabili a Brumbál mne ze školy vyhodil a jeho ne. Toulal jsem se, až jsem našel práci v jednom z mudlovských supermarketů. Vydělával jsem peníze a po večerech se učil nitrobranu. Pak postavili místo supermarketu hypermarket,ale mne zpátky už nevzali. Šel jsem tedy na Příčnou ulici, pracovat mezi kouzelníky. Někdo zjistil mé iniciály, tj. R.A.B, vyhodili mne.“před měsícem jsem pomohl tvým kamarádům.“

,,To je zajímavý příběh, ale mne se chce strašně moc….“ Neville nedořekl větu a místo toho nahl ke straně a vyblinkal se do orosené trávy. ,,To bude nejspíš otřes mozku, lehni si a já udělám zatím nějaké plány, jen co dorazí spojenci, jenž jsou od včerejška na cestě……