Alledriel - Jezdec 4.

Půlelf odvedl All do své jeskyně, která byla docela prostorná. Po obvodu hořely svíce a louče. Ve vzdálenějším rohu byla kupa houní, které zřejmě sloužili jako lůžko. Další vybavení jeskyně tvořily obrovské bedny, stůl a dvě židle. Zatímco se dívka rozhlížela, mág se přehraboval v jedné z beden.
,Pojď sem‘ vyzval ji. V ruce držel zvláštní amulet z lesklého šedého kamene. ,Sundej si kápi‘ poručil. Alledriel na chvíli zaváhala ale nakonec si ji sundala. Přiložil jí amulet na čelo. Nebyl studený jak čekala, ale vydával podivné teplo. Pak uviděla modrou záři a nakonec jen tmu. Když se probudila, ležela na houních a mág cosi kutil u stolu.
,Co to mělo znamenat?‘ zeptala se podrážděně. Cítila se malátná a slabá.
,Jenom takové malé prověření‘ mávl rukou čaroděj.
,Kdo jsi?‘ zeptala se příkře ,teda kromě toho, že jsi mág?‘ upřesnila svoji otázku.
,Jsem d‘Anchren‘ zněla stručná odpověď.
,Aha, hned jsem o moc chytřejší‘ reagovala ironicky All.
,Musí ti to stačit. Nic víc by ti nepomohlo‘ prohodil zády k ní.
,Fajn.‘ konstatovala dívka ,takže jak mi pomohlo to co jsi se mnou proved a kde mám hledat svoje lidi?‘ přešla k jádru věci a pomalu vstala, načež si s heknutím zase sedla, protože se jí zamotala hlava.
,Vypij to.‘ podal jí d’Anchren pohárek s hnědou tekutinou.
,Co je to? ‘ přičichla k nápoji All.
,Posilující nápoj. Máme hodně práce.‘ vysvětlil.
Dívka zadržela dech a vyprázdnila pohár a vrátila mu ho.
,Tak tedy,‘ začal nenuceně mág ,tví lidé jsou zakletí v Horách, z kterých není návratu.‘ Sdelil jí to jako naprostou samozřejmost. Ale Alledriel vykulila oči ,Cože?‘ Nadechla se a vydechla.
,Hory, z kterých není návratu…‘ zopakovala si pro sebe polohlasem.