New III.

Když byl konečně Imez osvobozený, bylo na čase zajistit, aby se Kharská invaze už nikdy více neopakovala. Proto Ikm Harlog po celé planetě nechal vybudovat vesmírná děla a vojenské základny, z nichž by jednotky Sky-botů mohly během několika desítek minut dorazit na místo dopadu vajíčka Kharské matky.
Také začal velmi rychlý zbrojařský a vesmírný výzkum, který přinesl mnohé objevy z řad děsivých výtvorů, schopných zničit obrovské zástupy nepřátel, stejně jako zemi na kterou stáli.
Když pak Taloňané vyrobily své první kosmické koráby z tvrzených krystalů Scrumu, vyslali svá černá plavidla, plná po krvi stále lačnících jednotek Sky-botích pilotů, na tažení proti přeživším Kharským stvůrám v blízkých galaxiích.
Dvě desetiletí krutých bojů trvalo, než nakonec Taloňané zvítězili. Z bývalých otroků, kteří získali svobodu se stali páni a z kdysi nepřemožitelných pánu se stala lovná zvěř, jak je Talonské jednotky pronásledovali všude, kam se hnuli.
Taloňané následně obsadili veškeré jim známé území Kharků a těch několik přeživších, co uteklo neznámo kam se muselo skrývat před hrozbou Sky-botích zbraní.
Ale když bývalí otroci poznali chuť vítězství a moci, tak ani oni už netoužili po tvrdé práci v dolech, na polích a továrnách.
A tak se stalo, že Taloňané kromě území převzali i vládu a zotročené rasy, které po prvních okamžicích radosti při porážce Kharků vystřídala hrůza z krutosti nových pánů, jimž pak zajišťovali práci na farmách a dělnickou činnost v jejich továrnách.
Ikm Harlog stanul v čele nové Talonské vlády a spolu s dalšími hrdiny odboje se chopil moci. Ale i když zařídil porážku Kharků a svobodu své rasy, v jedné věci prohrál. Když mu zabili ženu, dal jediného syna ke své sestře, jež si všechnu svou zlobu a mindráky ze ztráty vlastního muže léčila na bezbranném dítěti. A jakmile skončila válka a otec se rozhodl dohnat to, co zameškal, bylo příliš pozdě, a tak dospělý syn ke svému otci cítil mnohé, jen už nikdy lásku.

***

Abel Harlog - syn Ikma Harloga - dospěl a po otci zdědil nadměrný intelekt. Nevydal se však cestou strojního inženýrství, ale genetiky. Což mezi Taloňany bylo považováno za naprosté tabu a jeden z nejhorších zločinů potom, co je sluhové Kharské matky celých sto let utlačovali, zabíjeli a všelijak trýznili. A tak musel jako skrývající se vědec veškeré své výzkumy dělat potají.
Nikde však nemohl získat pro svůj výzkum důležité poznatky, z nichž by mohl čerpat. K ruce mu byli jen lékařské záznamy z pitev nemyslících sluhů Kharských matek, stejně jako zbytků jejich těl, které se zaměřovali pouze na hledání citlivých míst, po jejichž zásahu by tvorové nejrychleji zemřeli, co možná v největších bolestech. Ale pro něho nic důležitého ve zprávách nestálo. Proto se většina jeho bádání skládala z neúspěchů a katastrof, která pokusné tvory postihovala a ti pak většinou v šílených bolestech umírali. Přesto se však pomalu dopracovával ke svému velkolepému objevu...
Cílem Abela Harloga nebylo nic menšího, než vyměnit nešikovný ovládací pult Sky-bota a nahradit je mozkem Taloňana, který stroj ovládal, aby vraždící monstra z tvrzeného Scrumu byla v boji ještě ničivější a nikomu se nikdy nepodařilo porazit Talonskou armádu. K tomu jak zjistil z nelegálních pitev nešťastníků své rasy mohl využít zakrnělou část mozku kteréhokoliv Sky-botího pilota, neboť jak se přesvědčil, během evoluce své rasy se v dřívějších dobách, kdy se jeho druh proháněl okolo ostatních tvorů na Imezu a neuměl mluvit, dorozumívali se předci Taloňanů mezi sebou telepaticky na jednoduché úrovni, ale jak šel čas, začali mluvit a jejich mozek nakonec tuto schopnost ztratil. A dochovala se jen u některých jedinců, jenž se díky svým schopnostem dostali do Talonské tajné služby.
A nebezpečný vědec hodlal právě tu zakrnělou část Talonského mozku využít a z telepatických vln vytvořit signál, který by přijímač na kterémkoliv Sky-botovi dokázal zachytit a podle něho se i následně řídit.

„Abele, nedělej to. Prosím tě,“ žadonila choť svého manžela.
„Dělám to pro dobro naší rasy, Ikem. Tohle je pouze malá oběť, kterou musím pro svůj výzkum podstoupit.“
„Nedovolím ti to,“ řekla vzpurně Ikem a postavila se do vstupních dveří od pokoje, kam měl Abel namířeno.
„Uhni mi z cesty!“ poručil Taloňan a odstrčil svou milovanou stranou, neboť vědec v něm už dávno převážil milujícího manžela.
Ikem spadla na zem a fosforeskující slzy se jí okamžitě vydaly z černých očí bez víček na cestu po její hladké šedivé tváři. „Mlčela jsem už dost dlouho o tvém výzkumu, protože tě miluji, ale jestli to uděláš, všem to řeknu!“
Abel se zastavil. Otočil se a řekl: „Cože uděláš?!“
„Řeknu to, už tě nebudu dál krýt. Povím to všem, radě i tvému otci.“
Při vyřčení slova "otec" popadl Abela amok. Tolikrát byl srovnáván s činy svého otce, tolikrát mu jej předhazovali všichni za dokonalý vzor. Za muže, jenž osvobodil svou rasu z otroctví, ale nikdo se už nikdy nezmínil o tom, jak jeho zanechal u příbuzné, která mu z dětství udělala peklo. Sevřel proto bez rozmyslu jedinou překážku ve svém výzkumu a začal milovanou ženu rdousit.
Abel se uklidnil, až když bylo po všem. Povolil sevření a tělo Ikem se bez života skácelo na zem. Uronil jedinou slzu, ale když se podíval před sebe, kde skrz dveře z čirého Scrumu uviděl svůj cíl, zapomněl na odpornost, co právě udělal a vydal se vstříc budoucnosti a svému triumfu nad otcem, který na něho čekal v malé postýlce, kde nic netušící dítě spalo. Vzal jej do náručí a pak chlapce odnesl do své tajné laboratoře, ve které na vlastním synovi provedl nebezpečný a první chirurgických zákrok svého druhu, protože se měl stát prvním Taloňanem, prvním dokonalým, který k řízení Sky-bota nebude potřebovat ovládací pult, ale bude se strojem komunikovat telepaticky, skrze mozkové vlny, jenž Abel Harlog během svých výzkumů odhalil a zjistil, jak tu část mozku Taloňanů za pomoci malého krystalu stimulovat a zvýšit její výkonnost.

Ikm Harlog seděl v přepychovém křesle, které bylo součást vybavení jeho pracovny z drahého křišťálového Scrumu. Ve svém vladařském paláci měl vše, na co si jen pomyslel, ale přes to všechno pohodlí měl na své šedé tváři mnoho vrásek.
Zrovna pročítal složku, kterou pro něho pravidelně sepisovala Talonská tajná služba. O tajných experimentech a výzkumech svého syna moc dobře věděl. A přes veškeré hrůzy, které spáchal svým bádáním ho dokonce kryl, protože nenávist, jenž k němu vlastní potomek cítil jej v nitru sžírala a on doufal, že když mu poskytne čas a ochranu, nakonec se s ním Abel udobří.
Zlom však nastal, když si přečetl o vraždě Ikem. Měl ji rád a narozdíl od Abela si s ní rozuměl. Proto nemohl jejího vraha nechat na svobodě. I když jím byl jeho vlastní syn. Svolal tedy Talonskou radu a Abela nechal zatknout.
Tajného soudu se však Ikm Harlog nezúčastnil. Nemohl synovi nijak pomoci a ve skrytu duše věděl, že by to nebylo ani správné. Sám Abel to považoval jen za další zradu svého otce vůči němu, a když se s ním pak střetl před tím, než měl nastoupit k výkonu svého trestu a odletět do vězeňské stanice v pásu asteroidů, také mu to od plic řekl: „Takže všemi uznávaný hrdina se přišel rozloučit s nevydařeným potomkem,“ zahájil rozhovor a Ikm Harlog jen smutně sklopil pohled na zem.
Po chvíli ticha promluvil Ikm Harlog: „Jak jsi jen mohl. Tvou nenávist vůči mě chápu a neuplyne den, kdybych si to nevyčítal, ale proč jsi musel zabít Ikem?!“ Abel mlčel a poslouchal tvrdá otcova slova. „Co udělala tak strašného. Dobře vím, že tě kryla. Tak proč?“
„Chceš vědět proč? Dobrá, povím ti proč. Chtěla ti to říci, chtěla zabránit mému triumfu nad tebou.“
„Triumfu,“ řekl Ikm Harlog a smutně se zasmál. „Cožpak o nic jiného ti nejde? Tvůj triumf byl před několika minutami právě zničen, když tajná služba zničila tvou laboratoř a s ní i všechny tvé pokusné králíky a důkazy o tvých nelegálních výzkumech.“
Abel se zadíval na otce. V černých očí se mu zablesklo a potom se nevině zeptal: „A co můj syn?“
„Aspoň někdo pro tebe znamená něco víc, než jen tvůj výzkum,“ odvětil Ikm Harlog a v duchu se zaradoval, že jeho syn není úplně ztracený. „O Yerna se nemusíš strachovat. Postarám se o něho. Bude mít vše, co jsem ti dát nemohl. Alespoň něco pro tebe mohu udělat.“
„Nemysli si otče, že až odejdeš z této místnosti, tak to mezi mnou a tebou skončí. Ještě se setkáme a slibuji ti, že až se tak stane, bude má a tvá sláva mezi Talonským lidem úplně vyrovnaná.“
„Snad přijdeš na Eridenu k rozumu,“ řekl na závěr Ikm Harlog. Pak vstal a zanechal své jediné dítě, svého syna napospas doživotního trestu hornických prací v pásmech asteroidů, odkud není návratu, a když, tak jedině v Scrumové rakvi.
„Až přijde čas, opět se setkáme, ale to už tvá sláva bude proti té mé vyhasínat,“ zaprorokoval ještě Abel Harlog a pak jej dva členové Talonské tajné služby odvedli k vězeňskému transportéru, mířícího spolu s dalšími zločinci na těžební stanici Eriden.

***

Roky plynuly a Yern měl brzy dosáhnout dospělosti. Což u Taloňanů bylo okolo dvacátého roku života.
Ikm Harlog se dětství vnuka pokoušel, co nejvíce zpestřit a udělat ho nezapomenutelné. To díky svému vlivu a moci z titulu hlavního člena rady pro něho nebylo vůbec těžké, a tak Yern měl vše, co si zamanul.
Když pak Yerna od plnoletosti dělily pouhé dva roky, Ikm Harlog začal o jeho budoucnosti vážně přemýšlet. Dopřál vnukovi krásné dětství, bez jakýchkoliv starostí, což on, jako jedinec, který pamatoval vládu Kharků a otroctví nepoznal. Zároveň však viděl, jaký špatný vliv to na Yerna mělo. Byl sice chytrý, bystrý a velmi nadaný, ale také nafoukaný a rozmazlený.
Ikm Harlog několik dní usilovně přemýšlel nad budoucností vnuka a došel k jedinému závěru. O dalšího vědce v rodové linii rozhodně nestál, i když se jím Yern mohl klidně stát, a tak se rozhodl dát milovaného vnuka do prestižní Talonské akademie, kde by poznal kázeň, disciplínu a konečně i tvrdou ruku. Tam, jak doufal by se z něho stal buď elitní řidič Sky-bota nebo důstojník, což by nebylo vůbec špatné, když vzbouření na zotročených planetách byli stále častější, nebezpečnější a nevyzpytatelnější.
Nakonec se hlavní člen Talonské rady spojil se svým starým přítelem, prvním opravdovým řidičem Sky-bota, který měl na starost akademii a požádal ho, aby mu na vnuka dohlédl. Potom nasadil přísnou tvář, jako když řešil závažnou událost přednesenou radě a vstoupil do pokoje svého vnuka. Ten jako obvykle si dopřával zábavu na nejmodernějších videohrách, které mu hodný dědeček obstaral.
„Ahoj, dědo,“ ozval se Yern, aniž by otočil hlavou od namodralého krystalu Scrumu, v němž se zobrazoval trojrozměrný obraz videohry.
„Yerne, chci si s tebou o něčem promluvit. Je to důležité,“ řekl klidným hlasem Ikm Harlog.
„Tak mluv.“
„Mohl bys to prosím vypnout,“ pokoušel se ještě děda s vnukem vlídně mluvit, ale poslední dobou mu Yern nevěnoval mnoho pozornosti.
„Ještě chvíli. Dohraju tohle kolo a hned se ti budu věnovat.“
Ikm Harlog přišel k zařízení a aniž by hledal nějaký vypínač, jednoduše krystal srazil z podstavce pravou rukou a ten následně narazil na zeď, kde se roztříštil na desítky drobných kousků.
„Co to do tebe vjelo, dědo?“ vyjekl udivený Yern.
„Tak a teď si konečně spolu promluvíme. Nebo ještě nemáš čas?“ zeptal se Ikm Harlog, aniž by nějak zareagoval na otázku svého vnuka.
Yern jen odevzdaně vzhlédl na dědu a čekal, až spustí.
„Za dva roky už budeš dospělý a přišel čas, aby ses zabýval svou budoucností. Školu jsi vyšel a teď je ta chvíle, kdy si budeš muset vybrat zaměření. Jestli čekáš, že ti seženu nějaké pohodlné místo, jsi na omylu.“
„Tak, co jsi pro mě vymyslel dědo?“ řekl Yern zpříma a zkrátil si tak zdlouhavý rozhovor, protože věděl, že by trvalo ještě dlouho, než by Ikm Harlog vyslovil své rozhodnutí.
„Přihlásil jsem tě do akademie.“
„Cože? Ale dědo, snad by si svého jediného vnuka neposlal na místo, kde z něho sedřou kůži.“
Ikm Harlog se přísně zadíval na svého vnuka a tomu došlo, že už se tak stalo.
„Za jak dlouho nastupuju,“ zeptal se pak odevzdaně Yern a doufal, že má alespoň dostatek času na zábavu, než jej bude čekat tvrdý režim. Dobře si pamatoval, když byl ještě malý, jak za jeho dědou přišel velitel elitního oddílu Sky-botů se dvěma důstojníky, se kterými si v dětské zvědavosti povídal a oni mu přátelsky odpovídali. Ty povídky o strašlivých cvičení, náročných úkolech a tvrdé disciplíně. Při té představě se Yern úplně otřásl.
„Za tři dny,“ odpověděl vnukovi Ikm Harlog a v klidu odešel.
Yern ani nepostřehl, že jeho dědeček odešel z pokoje. Seděl v pohodlném křesle a v jedné ruce stále ještě svíral hranatý herní ovladač, kterým ovládal smyšleného hrdinu ve hře, s nímž už pomyslné nepřátele Talonského národa nezamorduje. Ironicky se zasmál při představě, že za několik let po výcviku se hra může pro něho stát skutečností.

Ikm Harlog po odsouzení a následném uvěznění svého syna, nad ním nepřestával držet neviditelnou ochranou ruku. Výčitky a hlavně nekončící láska k jeho matce, to byly dva prosté důvody, které mu nedovolily s tím přestat. Přesto jej i nadále tížila smrt Ikem, kterou měl Abel na svědomí.
„Proč můj synu, co tak strašného udělala, že jsi ji zabil,“ řekl si pro sebe v soukromí své pracovny Ikm Harlog a pak vytáhl ze vždy zamčeného šuplíku obrázek Yernovi matky. Zadíval se na plochý krystal Scrumu, zbarvený do modra, který zobrazoval tolik líbeznou tvář, na první pohled jako živou. Díval se na světle šedou barvu kůže, kterou jeho vnuk po matce zdědil a na bezedně hluboké černé oči. Nakonec se mu do mysli opět vkradla odpornost činu jeho syna a on obrázek vrátil zpátky do šuplíku, kde jak doufal s tváří Ikem schová i pocit viny, že jejího vraha nedokázal od vykonání činu zastavit. Potom vzhlédl na úplně stejný obrázek na svém stole, kde však byla v krystalu zachycena jeho zesnulá žena. Chvíli se na ní díval a láska mu opět obsadila srdce.
Nakonec Ikm Harlog, hlavní představitel Talonské říše otočil své křeslo a zadíval se na regál, kde místo knih byli vyskládány stejně veliké černé krystaly – trofeje – jenž patřily Kharkům, které Talonská armáda během let války nalezla a zabila. Bylo jich přesně patnáct. Většinou se však díval jen na jeden určitý z nich a nebylo tomu ani teď jinak. Svůj nenávistný pohled upřel na krystal z těla Kharské matky, která celých sto let zotročovala planetu Imez a kvůli které musela zemřít jeho družka.
Po několika minutách proklínání černého krystalu a všech Kharků vůbec se vrhl opět ke své práci a vzal do ruky čirou destičku Scrumu, která obsahovala zprávu, v níž Talonská tajná služba informovala o tom, že se jí podařilo vypátrat další rodinu, která zradila svou rasu a spřáhla se s Kharskou matkou. A na něm teď bylo rozhodnutí, jak s nimi naložit. Bez jakýchkoliv výčitek a provinění přidal ke zprávě svou pečeť – otisk palce – na místo podpisu a stvrdil ortel. Celou Talonskou rodinu tak odsoudil k smrti.

Tři dny uběhly stejně rychle jako trvá cesta vody z vrcholků vysoké hory dolů do údolí a nastal Yernův čas, kdy měl nastoupit do akademie. Ta sídlila na Argathu, druhé největší bitevní lodi Talonské flotily, která neustále plula z jedné dobyté galaxie do druhé a udržovala na zotročených planetách klid, protože každý věděl, jak mocná orbitální děla Argath má a jakou posádku v sobě převáží.
Yern čekal u černého transportéru. Spolu s ním měli do akademie namířeno ještě další čtyři uchazeči, ale narozdíl od něho, ti se na Argath těšili.
Ikm Harlog se najednou objevil a spolu s ním i jeho početná ochranka. Všichni u transportéru okamžitě věděli, kdo způsobil pozdržení odletu a ihned jim bylo jasné, proč se tak stalo. Talonské noviny už nějaký čas psaly dohady o tom, čím se stane vnuk nejvýznamnější osobnosti v celé jejich společnosti.
„Něco pro tebe mám,“ řekl Ikm Harlog jako obyčejný dědeček svému vnukovi a jeden člen ochranky podal Yernovi skříňku z tvrzeného Scrumu.
„Co je v ní,“ zeptal se zvědavě vnuk, ale odpověď nedostal. Nakonec zvědavost v něm převážila vše ostatní a on na okamžik odklopil víko skříňky, aby uviděl její obsah. Radost z daru jej zcela ovládla a bez přemýšlení se pověsil Ikmovi Harlogovi na krk v takové rychlosti, že ani jeho ochranka by nedokázala včas zareagovat kdyby byl nějaký útočník.
„No jsem rád, že z toho máš takovou radost,“ odvětil hlavní člen Talonské rady a jako dědeček objal vnuka na rozloučenou.
Yern pak nastoupil do transportéru, rukama si přitom tisknut skříňku ke své hrudi, jako nejcennější poklad svého života. Transportér zažehl své trysky a spolu s ostatními odvezl nejmladšího člena rodiny Harlogů vstříc budoucnosti a vojenské kariéře v Talonské armádě.

***

Když byla na Imezu Kharská matka svržena, nastal pro zrádce vlastní rasy těžký čas. Bez nemyslících sluhů své paní se nemohli otevřeně postavit nové vládě, a tak jen záškodničili, kde se jen dalo. Bohužel pro většinu z nich, Taloňané, kteří o jejich spolčení s Kharskou matkou věděli rozhodně nemlčeli, a tak mnoho z nich bylo uvězněno a následně popraveno ještě během začátků vítězné války.
Arr Khemrok, jeho rodina a všichni další zrádci měli jen malou naději, že by na Imezu přežili více jak pár let. Jejich jediná naděje byla v tom, že pokud budou nově vzniklé Talonské vládě dostatečně škodit, po příletu některého z bratrů jejich Kharské matky nebo dokonce sama královna by se nad nimi mohla slitovat a odměnit je za jejich úsilí. Ale jak dny utíkaly a Talonská tajná služba nacházela jednu rodinu zrádců za druhou, nemohl se nakonec Arru Khemrok na to spoléhat.
Naštěstí se pro jeho rodinu a pro rodiny dalších zrádců objevilo dokonalé řešení. Výroba lodí a postupné obsazování vesmíru, ke kterému patřilo i budování orbitálních stanic, stejně jako kolonizace jiných planet nabídlo nové řešení.
Zatím co se Talonská armáda zaměřovala na boj s přeživšími Kharky, Arru Khemrok a jeho stoupenci dokázali obsadit nově zbudovanou orbitální stanici, kde si zřídili základnu, v níž tajně a nerušeně budovali armádu, se kterou měli v plánu pomoci Kharkům znovu podmanit si Imez. A Eriden navíc umožňoval nábor nových rekrutů, z řad Talonských zločinců, mezi které se dostal i Abel Harlog...

Arru Khemrok se procházel dlouhými chodbami stanice. Sice měla původně sloužit za vězení té nejtvrdší kategorie, v níž by zločinci tvrdě pykali za své zločiny, ale zrádci vlastní rasy z ní udělali útulný domov, ve kterém dřeli jen ti, kteří se odmítli přidat k jejich plánům, protože ač měla většina zločinců na svých rukou krev, představa, že by pomohli Kharkům se jim hnusila.
Arru Khemrok prošel několika chodbami a zastavil se u vstupních dvěří z tvrzeného Scrumu, před kterými stáli dva Taloňané na stráži. Podíval se na jednoho z nich a ten mu okamžitě otevřel. Když se dveře otevřely, ovanul jej spolu se strážci odporný pach smrti. S odporem vstoupil dovnitř, kde šílený vědec podporován zrádci vymýšlel a uskutečňoval veškeré své odporné nápady. Ale nebyl tolik pod vlivem svého šílenství, aby mu nedošlo, že jej jenom využívali. Takový Abel Harlog nikdy nebyl, ale také ještě nikdy nemohl otevřeně pracovat na svém výzkumu, a tak s prozatimní spoluprácí souhlasil, hnán ještě jednou věcí. Pomstou vůči svému otci.
„Jak pokračuje výzkum,“ zeptal se Arr Khemrok a postavil se k vědci, který k němu byl otočený zády a ani o jeho přítomnosti nevěděl. „Abele!“ zvýšil hlas, aby ho vědec konečně začal vnímat.
Abel Harlog se otočil, na hlavě přitom měl podivné zařízení z krystalů Scrumu, které mu zasahovalo přes jedno oko a sloužilo coby mikroskop, diktafon na úkládání poznámek a také paralyzující zbraň v případě nouze. „Omlouvám se, nevšiml jsem si tě,“ řekl a potom přešel s návštěvou do druhé části své laboratoře, ve které se zaměřoval na genetické struktury Kharků. Tam přistoupil k obrovskému dutému krystalu z čirého Scrumu, v němž krom podivně nažloutlé tekutiny byla ještě část tkáně z těla Kharské matky. Byla to ta část, kterou používala při vytváření svých nemyslících sluhů.
Puchýř se pomalu zvedal a klesal, jako hruď člověka během dýchání. Do do jeho spodní části pak byli přiváděny skrze tenké trubice tekuté krystaly Scrumu, natrávené žaludečními šťávami Kharské matky.
„Nuže,“ pobídl vědce Arru Khemrok.
Abel Harlog se ještě chvíli kochal nad svým výtvorem, než konečně promluvil: „Chtěl jste po mě nějakou pomoc, a tak jsem stvořil tohle. Jistě jste poznal, k čemu tento orgán Kharská matka používala,“ řekl a pokřiveně se usmál na svého hosta, jehož fanatická mysl považující Kharky za bohy se v duchu bouřila a proklínala vědce vedle sebe z odpornosti, co udělal.
„A teď si zahrajeme na ty vaše bohy,“ dodal Abel vědomě, že tím Arru Khemroka ještě více popudí, ale to mu bylo jedno, protože měl v záloze už dávno spousty způsobů, jak by se v případě útoků ze strany zrádců vlastní rasy mohl bránit. Nakonec vzal z pultu před svým výtvorem žlutý krystal a po stisknutí několika výstupků na něm se začal puchýř nafukovat, jak do něho byli přiváděny tekuté krystaly Scrumu. Když pak následně praskl a vypustil na svět tvora se třemi páry nohou, jedním klepítek a hlavou s kusadly, byl Abel Harlog právě pod vlivem opojné eufórie ze svého génia. „Tohle je váš nový služebník, tohle je dělník Kharské matky,“ řekl a ukázal na tvora podobného mravenci, který se díval skrze čirý Scrum na dva Taloňany a jeho primitivní mozek, neschopný samostatně přemýšlet, pouze plnit rozkazy své stvořitelky, čekal na povely.
„Úžasné,“ zmohl se na jediné Arru Khemrok a na okamžik zapochyboval o své víře a uvědomil si, že Kharkové jsou jen zvláštní tvorové, ale s božstvem nemají nic společného. „Jak ...“
„Jak jim zadáte příkazy?“ dopověděl věděc předvídatelnou otázku svého společníka a pak jej odvedl k vedlejšímu stolu, kde měl připravený tmavě zelený krystal Scrumu, z něhož vycházel podivný zápach.
„Tohle,“ řekl a ukázal na krystal. „Je krystal Scrumu, jehož mikroorganismy jsem geneticky pozměnil tak, aby místo růstu vylučovali feromony. Díky nim Kharská matka zadává příkazy svým nemyslícím otrokům, které tak ovládá.“
Arr Khemrok vzal krystal a pocítil z něho podivné vibrace. „Co to ...?“
„Jen klid. Místo nějakých tlačítek jsem se rozhodl do tohoto výtvoru vložit i část svého hlavního výzkumu, proto k volení příkazů vám postačí jen myšlenka. Mozek se poté spojí s krystalem a ten vypustí feromony s příkazem,“ vysvětlil Abel Harlog stručně a vzal si od svého hosta krystal. Potom stisknutím tlačítka ovládacího pultu na stole vypustil stvořeného dělníka a následně použil krystal k vyslání několika prostých příkazů, protože víc toho ani po tvorovi s mozkem velikosti hrášku chtít nemohl.
Dělník Kharské matky zachytil feromony a přiběhl k Abelovi. Potom si lehl k jeho nohám a nechal se pohladit jako cvičený psík.
Arru Khemrok se díval na svého spojence, pak na dělníka Kharské matky, co stvořil a vyloudil na své tváři samolibý úsměv, který by vypadal krutě, kdyby měl jako my lidé rty. „Chci jich víc. Mnohem víc a také potřebujeme válečníky, mnoho válečníků. Dokážeš je stvořit,“ řekl zrádce své rasy a už viděl, jak s jejich pomocí zasadí Talonské říši těžké rány.
Abel Harlog však neměl pro svého společníka až tak dobré zprávy, jak by čekal: „Bude to chtít čas. Neznám úplnou genetickou strukturu puchýře a pokud bych jej nechával vytvářet jednoho dělníka za druhým, určitě bych ho po krátkém čase zničil.“
Arru Khemrok se zlostně zadíval na svého spojence: „Tak vymysli něco, čím tomu zabráníš!“ a v hlase zaznělo i nebezpečné varování v případě selhání. Pak sebral vědci z ruky tmavě zelený krystal a spolu s dělníkem opustil laboratoř.
„Jen se neboj, já už něco vymyslel,“ řekl za odcházejícím Taloňanem Abel Harlog a potom ze zatemněného kouta přivolal svůj další výtvor, který těžil jak z genetických fondů vložené Kharskou matkou, tak i Taloňanskou technologií. „Už brzy můj mazlíčku, brzy ti ho předám jako svačinku,“ promluvil láskyplně ke tvorovi a pohladil ho po hlavě, která své zarudlé oči upírala na dveře, jimiž pohled pronikal a zabodával se do zad Arru Khemrokovi.