Alledriel - Jezdec 8.

Odpoledne strávila v pokoji v hostinci, kde se učila chovat jako slepec. Obstarala si hůl a tou si oťukávala cestu. Aby to působilo věrohodně, zavřela oči. NA novou flétnu si ale musela zvyknout. Měla trochu jiný zvuk a tak její hra zpočátku nezněla tak kouzelně jako jindy, ale brzo to šlo lépe. Rozhodla se že svůj um vyzkouší hned večer v hostinci, kde bydlela. Když šla dolů na večeři, vzala si s sebou dřevěnou flétnu. Ve výčepu si sedla do kouta, snědla trochu teplé polévky, kterou si u hostinského objednala a vytáhla píšťalu. Začala hrát nejdříve tiše a potom čím dál hlasitěji živou veselou melodii. Hosté postupně utichali a otáčeli se k ní. Když byl ve výčepu absolutní klid, začala hrát svoji oblíbenou, tklivou a smutnou melodii. Všichni hosté seděli jak zařezaní, jak na ně hudba, kterou slyšeli, působila. Alledriel dohrála a spustila ruce s flétnou do klína. V lokále bylo ticho. Hudba jakoby ještě doznívala v trámech a začouzeném vydýchaném vzduchu. Kdosi vzadu nesměle zatleskal. „Hraj dál“ vybídl jí nedaleko sedící postarší elf. „Ano, ano hraj.“ Povzbuzovali ji ostatní a kdosi kývl na hostinského, aby hudebníkovi přinesl pohár vína. Hostinský osobně přinesl pohár a postavil ho před Alledriel. Ta kývnutím poděkovala muži, který víno objednal a zaplatil, napila se a začala hrát opět jakousi živou melodii. Někteří hosté začali bouchat džbánky o stůl do rytmu a kdosi vytáhl housle a přidal se k ní. V hostinci bylo veselo až do pozdního večera, kdy se hosté, ač neradi, začali rozcházet do svých domovů. Nakonec Alledriel ve výčepu osaměla s hostinským. Zvedla se od stolu, dopila pohár, který jí přinesl, a popřála mu dobrou noc. Na otázku jak dlouho zůstane, odpověděla, že zítra ráno odjíždí. Hostinský nezakrýval své zklamání a všemožně se jí snažil přesvědčit, aby ještě pár dní zůstala, že jí ubytuje zdarma. All mu slíbila že o tom popřemýšlí, ale že nic neslibuje. V pokoji se natáhla na postel a přemýšlela, co jí přinese zítřek. Rozhodla se totiž, že se vydá do Hygridova sídla hned zrána.
V noci nespala moc klidně, převalovala se a nemohla usnout, chvílemi zas upadala do polospánku a všude na ni číhal zlý Hygrides, jinde zas viděla spousty owleinů natěsnaných v jeskyních. Vstala už před úsvitem, sbalila si svých pár věcí ale pak sedlové brašny hodila na postel a seběhla dolů do výčepu. „Nechám u vás ustájeného svého koně a pár svých věcí. Možná se sem večer vrátím, možná přijdu až jindy. Prosím vás jen se mi o tu klisnu dobře postarejte.“ Hostinský slíbil že může být bez obav, že se Briom dostane té nejlepší péče.