Zrození pána Temnot - II.

Jasná záře osvětlila střed Mrtvých močálů, když se teleportovaný chlapec zhmotnil na místě, které mu jeho otec neuvědoměle určil za nový domov. Kolem tma, zápach tlejících rostlin a všudypřítomná smrt chlapci přirostla k srdci stejně rychle, jak začal sát z nabízeného prsu své matky po narození.
Náhle se za dětskými zády objevil neprůhledný stín. Druhý se zjevil přímo před chlapcem, třetí přeletěl nad ním a další stíny se hrnuly jeden za druhým…
Neklidní duchové – přízraky - zavražděných a utonulých pocestných se začaly shlukovat před svým pánem.
Chlapec se vznesl ze země, když jej popadly neviditelné ruce jeho prvních sloužících a vynesly ho několik metrů nad močál, aby všichni věrní služebníci dobře viděli svého pána na obloze, kterou měsíc rozjasnil svou září, jež všechnu upřel právě do Mrtvých močálů.
Kvílení duchů se neslo daleko za hranici močálů. Za společné provolávání slávy vyvoleného pána pak přízraky naplnily noc přísahou jež stvrdil měsíc, když svou stříbrnou barvu vyměnil za krvavě rudou.
Poté jednoroční chlapec pohlédl na měsíc. Rudý proud světla zasáhl dětské oči, odkud vyhnal zelenou barvu života a změnil ji v rudou ničení, krveprolití a smrti.
Poslední zakvílení mrtvých vystoupalo do nebe. Pak se armáda přízraků rozestoupila a přímo k chlapci vedly dvě ohavné bahenní stvůry zajatou rodinu potulného obchodníka. Chudák muž chtěl ušetřit čas a rozhodl se jít močálem, aby své výrobky prodal dříve, než jeho rival. To se stalo jemu i jeho ženě s dcerou osudné. Když pak pohlédl na chlapce jehož rudé oči žhnuly nenávistí a spatřil jak jej dva stíny nadnášejí, málem omdlel. Kolem něj se rozkládala armáda mrtvých v mnoha rozličných podobách. Spatřil mnoho známých, mýtických, ale i zcela nové přízraky, které ač neměly oči, teď hleděli na něj a jeho rodinu s dychtivostí, krvelačností, čekající pouze na povel svého pána.
Chlapec přelétl pohledem z muže a jeho ženy a zastavil se na jejich dceři. Byla o pár týdnů mladší a její matka jí pevně svírala v náruči.
Bez vyřčení jakéhokoliv slova se dva stínové přízraky přihnaly k rodičům a odebraly jim jejich dceru. S ní potom za křiku zděšené matky předstoupili před svého pána, který se jí zahleděl do hnědých očí. Ty se vzápětí změnily v černé, úplně zbavené jakékoliv laskavosti a citu, které ještě před chvílí nevinné dítě mělo.
Matka s otcem hleděli na své milované dítě, které se teď vznášelo vedle o něco staršího chlapečka a když se na ně dvě bahenní stvůry vrhly, věděli, kdo jim dal povel. Jejich dcera!
Když utichl poslední smrtelný výkřik rodičů dívenky, chlapec s rudýma očima beze slova zastavil své zabijáky. Bahenní stvůry potřísněné krví bez hnutí postávali u dvou zamordovaných těl. Muž a žena přišly o život, ale to neznamenalo, že to pro ně skončilo. Chlapec svojí drobnou ručkou na ně ukázal a oni nemohli neuposlechnout. Pomalu a s obtížemi se zvedaly, aby uposlechly svého pána, který jim život vzal a vzápětí dal, aby se připojili k jeho armádě přízraků.
Otci holčičky chyběla levá ruka, neboť mu jí jeden z Baheňáků odtrhl od těla, ale i když se s tím za pomocí magie dalo něco udělat, chlapec to neměl v úmyslu. Zavelel a jeho nosiči s ním vystoupali ještě víš nad močál. To samé udělali i nosiči holčičky.
Roční chlapec a dívka se vznášeli na rukou stínových přízraků, kteří poslušně vyčkávali na další příkazy.
Pak se celý močál začal chvět a bahno kupit na sebe. Tlející rostliny spojovaly ohromné masy bláta, které se formovaly do odporně vypadající věže, která čněla vysoko do oblak a byla viditelná z každého koutu Mrtvých močálů.
Domov pána Temnot byl hotov. Společně s holčičkou – velitelkou své armády – a přízraky, coby sloužícími, se majitel nastěhoval do své sluje, kde setrval dokud nenastal pravý čas vyrazit za odplatou, za dobytím Mohanské říše a posléze celého známého světa. A během dospívání vysílal za temných nocí do okolí močálů své přízraky, aby mu přiváděli oběti a nové duše pro jeho armádu mrtvých, jeho nástroj zkázy.