Vlčí krev - 6.Kapitola

6.KAPITOLA - NOVÉ ZAČÁTKY

„ A co tvoji přátelé? Proč šli s tebou?“ Zeptala se najednou Wyrfel Darjena. Celkem ji to zajímalo a navíc – už spolu cestovali tři dny a ona o něm pořád věděla naprosté minimum.
Zamračil se. „Byla to součást jedné naší dohody,“při čemž lhostejně pokrčil rameny, „ a stejně by s námi nemohli jít tam, kam máme namířeno.“
„ Aha,“ kývla chápavě Wyrfel.
Postupem času toho zjišťovala o Darjenovi čím dál víc. Ve dne totiž museli cestovat jako lidé, a tak si povídali, aby jim ta cesta lépe uběhla. Teprve v noci se měnili ve vlky – bylo to tak bezpečnější.
Darjen pocházel z opačného konce Rumunska než Wyrfel. Ale narozdíl od ní jeho rodičové nebyli lugaři, takže jakmile na to přišli, zřekli se ho a poslali pryč, pro jeho vlastní bezpečí. Od té doby se toulal po celém Rumunsku.
Wyrfel mu na oplátku vyprávěla krátké úryvky ze svého života. Líbilo se jí, jak před ním mohla otevřeně mluvit o své zálibě v běhání a ne lovu, a i to, jak pečlivě jí naslouchal.
A ten den se to stalo. Utábořili se na svahu nad Bukureští, aby spolu oslavili poslední den jejich společné pouti. Darjen ulovil vypaseného zajíce a Wyrfel rozdělala oheň, stáhla králičáka z kůže a nabodla ho na větev, aby se pěkně propekl.
Sedla si a upřeně sledovala krásnou Bukurešť pod vysokými vodopády. Darjen si sedl vedle ní a objal ji kolem ramen. Opřela si hlavu o jeho rameno. Po tvářích jí začaly stékat slzy.
„ Wyrfel?“ Broukl tiše do jejích vlasů. Podívala se mu do hlubokých hnědých očí s příměsí žluté. A pak to udělal. Naklonil se k ní a dlouze a vášnivě ji políbil. Líbilo se jí to. Slastně přivřela oči a polibek mu stejně vášnivě opětovala.
Měla pocit jako by z ní vytryskla všechna ta její touha po Darjenovi, kterou v sobě tak dlouho a úspěšně zadržovala.
Přimkla se k němu celým svým tělem, ovšem stařičká a ztrouchnivělá kláda, na které seděli ten nápor ovšem nevydržela a s hlasitým křupnutím praskla, takže se vzápětí oba váleli ve vysoké trávě.
Překvapeně se na sebe podívali a rozesmáli se - ani jeden z nich tohle nečekal. Wyrfel se takhle upřímně už dlouho nezasmála. Darjenovi se zvuk jejího smíchu moc líbil, víc než kdy jindy.
Chytl ji za ruku a přitáhl si ji k sobě a začal ji znovu dlouze líbat. Překulil se a zalehl jí celým svým tělem. Posléze přesunul své polibky u úst na krk a klíční kost. Wyrfel jen spokojeně broukla a začala mu rozepínat bílou košili. Ruce se jí chvěli nedočkavostí, a tak jí chvíli trvalo, jak zápasila s knoflíčky jeho košile.
Jakmile mu košil rozepnula sám si ji sundal a tiše jí mezi polibky zašeptal do ucha : „ A teď si na řadě ty.... “ A lehl si vedle ní.
Usmála se a bezeslova vyklouzla z bavlněných šatů, takže na sobě měla jen tenkou košilku. Povytáhl obočí a pobaveně se ušklíbl. „ Rychlost jakou se dokážeš vysvléknout, je téměř neuvěřitelná,“ poznamenal pobaveně.
„Ty...,“pohrozila mu rukou, vzápětí se však laškovně pousmála, „ale jestli chceš, můžu se obléct nazpět.“ A sáhla po šatech, co leželi vedle ní.
Okamžitě jí šaty vytrhl z ruky a odhodil je tak daleko, aby na ně nedosáhla, „ty jsi mě špatně pochopila. Já nechtěl, aby ses oblékla...spíš naopak.“ Začali se znovu líbat a postupně v zápalu vášně zbavovat posledních kousků oblečení.
Darjen si lačně prohlédl Wyrfelino nahé tělo. „Jsi nádherná...,“zašeptal tiše vzrušeným hlasem. Wyrfel najednou měla pocit, jako by se na ni nedíval přímo Dar, ale ten divoký vlk v něm. Nevadilo jí to ovšem. Přitiskla se k němu a aniž by si to uvědomila zastřeně zašeptala do jeho ucha : “Miluju tě...“