Znamení

Maddy si složila ruce pod hlavu a chmurně pozorovala skrz okno svého podkrovního pokoje blankytně modrou oblohu nad malým městěčkem Rachael Hale. Přes rameno se jí temně díval její přítel Nathaniel. Těžce vzdychnul, když obloha náhle potemněla a na okno začaly jemně ťukat dešťové kapky. ,,No tak, Maddy. Přeci kvůli Lorien nezatopíš Rachael Hale, nebo se snad necháš tak snadno ovlivnit řečmi tvé sestry?“ Maddy neodpověděla, jen se ještě víc zamračila a za okny se spustil prudký lijavec. ,,Maddy! Přestaň už! Mě Lorieniny řeči nijak nezajímají, ale tebe...“ odmlčel se a ponořil se očima do deště. Když odvrátil zrak, objal Maddy. ,,Nemusím ti snad připomínat, že krom živlů ovládáš mnohé a neméně nebezpečné věci. A navíc... Jsem tu s tebou a miluju tě. To víš...“ Maddy se konečně otočila. ,,Já vím Nathanieli. Já přece vím.“ řekla, a také ho objala.
Děšť za okny polevil, a přešel do jemňounkého mrholení. Maddy si přehrávala scénu s Lorien. Lorien byla Maddyina starší sestra. Měla dlouhé vlnité a hnědé vlasy, které lemovaly její bronzový obličej, na němž vás upoutají světle modré oči a plné rudé rty. Ráda sedávala před zrcadlem, líčila se, všelijak se česala a odívala se do nejdražších šatů. Okouzlovala mladíky,a vždy byla považována za nejkrásnější dívku Rachael Hale. Bylo jí téměř osmnáct. Maddy byla velká tak akorát, štíhlá, měla vlasy dlouhé do pasu, a kdyby jste chtěli určit jejich barvu, nenapadla by vás jiná definice, než že Maddyiny vlasy jsou utkány z černi půlnoční oblohy. Hvězdami se mohly nazvat její jiskřivé,jasně zelené oči. Rty měla jemně růžové,ale pleť byla vždy bledá a hebká. Neměla přátele. Měla jen Nathaniela, který ji miloval a ona jeho. A měla také Ofelia, který byl jako ona. Učil ji,jak zacházet s mocí, která v Maddy přebývala. Jak ji ovládnout,využít a rozvinout.
Krom jejích schopností (které nebyly viditelné pouhým okem), měla Maddy na levé straně šíje znamení. Ofelius jí pověděl, že její znamení je spojení Runy pradávného rukopisu a Runy nového rukopisu. Spojení tvořila runa vidění, Bjarkan, a runa Ásk, za Jasan, Světový strom Yggdrasil. Vzpoměla si na dávný spor s Lorien, který ukázal jak Maddy a Lorien, tak později celému Rachael Hale, kdo a co Maddy opradu je. Bylo to v srpnu, při žních. Maddy bylo tehdy osm let(teď jí je už patnáct) a chtěla jít s Nathanielem na Donin vrch, který ležel kousek za městečkem. Lorien začala na Maddy křičet, že je malá coura, že pošpinila celé jejich jméno. Že se i přes svůj věk tahá s Ullielovic klukem, místo toho, aby pomohla otci při sklizni. Maddy ale věděla, že Lorien nepomohla, jak je živa a že by zanedlouho po Maddyině odchodu šla za Danielem Beersem, kterého stihla dětskou láskou. A tak jí Maddy oplatila křik křikem. Lorien se naštvala a uhodila Maddy přímo do obličeje. V ten okamžik doposud skrývané Spojení run zazářilo barvou roztaveného železa. Celou jí projela vlna obrovské energie, a aniž by věděla jak, vymrštila Lorien několik metrů do vzduchu a pak ji ta neviditelná síla odhodila do prasečího výběhu. Po incidentu Maddy utekla na Donin vrch, kde seděla se svými myšlenkami a rukou přitisknutou na Runách, až do západu slunce. Když se na nebi objevila Severka, vystoupil na vrch On. Vysoký, hrdý a majestátný Ofelius, který Maddy přijal za svou žákyni. A tak začalo její dobrodružství.
Náhlé horko,sálající ze Znamení Maddy vrátilo do přítomnosti,a do Nathova náručí. Projela jí ostrá bolest. Znamení, že něco není v pořádku. Maddy se Nathovi vytrhla a podívala se z okna. Byla už tma. Oblékla černý plášť, dlouhý až na zem, který ji jednou přinesl Ofelius. Přetáhla si kapuci přes hlavu, letmo políbila Nathaniela a vykročila do noci.