Smečka VI. - Noční chutě

Vešel jsem do pokoje a zavřel za sebou dveře. Natáhl jsem se na postel, promnul si oči a těšil jsem se, až se večer složím do měkké postele. Zbytek odpoledne jsem si jen četl. Potřeboval jsem se nějak uklidnit. Měl jsem pokoj plný knih. Knihy byly můj život. Nejraději jsem měl fantasy a sci-fi, ale nikdy jsem nepohrdl ani jinými žánry.
Zhasnul jsem lampičku a zabořil obličej do polštáře.
"Mmm, chyběls mi! Ta jedna noc bez tebe byla šílená!" zašeptal jsem do polštáře a objal ho pažemi. "I ty jsi mi chyběla!" řekl jsem a protřepal jsem si peřinu. "Všichni jste mi chyběli!" pronesl jsem a rozmáchl ruce.

Už jsem skoro spal, tu noc jsem usínal nezvykle rychle (ani jsem se nedivil), když jsem najednou uslyšel rámus vycházející zezdola. Zprvu jsem si ho nevšímal. Myslel jsem si, že se bratr dívá na televizi. Ale když jsem neslyšel žádné hlasy (i v tom nejblbějším televizním pořadu museli přece někdy promluvit), začínalo se mi to zdát podezřelé. Ještě chvíli jsem napínal uši, ale pořád se ozývalo jen kovové cinkání.
Pomalu jsem se zvedl z postele, hodil na sebe tričko, protože bylo celkem chladno, a zamířil ke dveřím. Opatrně jsem je pootevřel a doufal, že nepromluví tím vlezlým skřípavým zvukem, jak to měly ve zvyku, ale rozhodly se mlčet a já jim za to byl vděčný. Sešel jsem potichu ze schodů a špicoval uši a snažil jsem se lokalizovat, odkud hluk přichází. Pocházel z kuchyně.
Schoval jsem se za dveře a nenápadně nakoukl dovnitř. Byl to Seth (kdo jiný) a umýval po sobě nádobí.
"Cos tu dělal?", zeptal jsem se ho a vešel za ním. Otočil se na mě.
"Večeřel. Znáš to - noční chutě.", odpověděl a odložil mokrý talíř na odkapávač.
"Nezbylo ti ještě něco? Ty chutě se o mě pokouší taky..." usmál jsem se a rozhlédl se po kuchyni. Nemohl jsem si pomoct, ale něco tu divně zapáchalo a já jsem nemohl přijít na to, co to bylo.
"Ehm, ne. Promiň. Nepočítal jsem s tebou." řekl, soucitně se zatvářil a utřel si ruce utěrkou.
"V pohodě, jak jsem jen mohl zapomenout na tvůj apetit." zasmál jsem se. Myslel jsem si, že Seth se zasměje taky, ale ten mě přímo vraždil pohledem. Nerozuměl jsem tomu. Vždyť mě zná a ví, že to nemyslím zle. Že mám jen takový pošahaný smysl pro humor.
Chtěl jsem se ho zeptat, co se s ním děje, ale mlčel jsem. Měl jsem strach, aby nepřešel od vraždění očima k vraždění pomocí rukou.
Ten zápach se mi pořád vkrádal do nosu a má trpělivost (i čichové buňky) už mě pomalu opouštěly. Tak jsem se prostě zeptal, co to jedl.
"Dole v lednici jsem vyštrachal pár vajíček, tak jsem je hodil na pánvičku, trochu to okořenil, osmažil a pak jsem to do sebe naházel." hodil utěrku na topení a odkráčel do pokoje.
"Dobrou!" křikl jsem na něj, ale jako odpověď se mi dostalo jen prásknutí dveřmi od jeho pokoje.
"Je podrážděnej - už dlouho neměl žádnou holku. Měl bych mu nějakou sehnat..." zabručel jsem si pro sebe a protočil panenkama. Hmátl jsem po odkapávači pro hrnek. Vzal jsem ho a napustil si do něj vodu, když mi něco docvaklo.
Na odkapávači byl jen talíř s příborem a hrnek, který jsem teď držel v ruce. Žádná pánvička.
Bůhví proč mi to připadalo zvláštní a proč jsem tu noc nad vším tolik přemýšlel a všechno tak zkoumal. Asi proto, že Seth říkal, že si jídlo osmažil, ale na čem? Sklonil jsem se a nahlédl jsem do skříňky s hrnci. Pánev byla tam - nepoužitá.
Potom jsem se šel podívat do spíže, abych tak zjistil, co tam chybí a co si podle všeho dal Seth k večeři. Ale nic tam nechybělo. Potom jsem přešel k lednici a odříkával si názvy věcí, co tam byly. Ale taky nic nescházelo. Už jsem lednici zavřel, když jsem si něco uvědomil.
Kde je má porce masa?
Když šel Seth krmit vlka, bral si s sebou jen jeden kus masa, ale já jsem kupoval dva. Vždycky jsem všechno kupoval dvakrát. Přece jsme byli dva bratři. Možná česnekovou pizzu jsem kupoval jednou, ale jinak všechno dvakrát.
Otevřel jsem znovu lednici a přepočítával věci. Ale ten zbylý kus masa tam prostě nebyl.
Napadlo mě, že si je třeba vzal oba - jeden pro případ, že by od sebe něčím potřeboval odpoutat vlkovu pozornost, a druhý pro případ, že by byl zvířeti jeden málo. Ale v ruce přece držel jen jeden kus masa a ve druhé svíral smeták, tak kam ten druhý kus hovězího zmizel?
Připadalo mi, že magořím. Ale když jsem bez úspěchu prohledal i mrazák, připadalo mi, že magoří celý dům!
Vzdal jsem to.
Napil jsem se vody z hrnku a postavil jej do dřezu. Překvapilo mě, že dno dřezu bylo červené. Myslel jsem si, že tam Seth vylil jahodový sirup, tak jsem to jen setřel rukou a pustil jsem vodu, aby to spláchla.
Umyl jsem hrnek, postavil ho na odkapávač, zhasnul jse v kuchyni a odešel do postele. Byla půlka noci a já jsem byl strašně ospalý a zíval jsem. Automaticky jsem si přiložil dlaň k ústům a zarazil jsem se. Tvář jsem měl mokrou a dlaň mi zapáchala stejně jako ten smrad z kuchyně.
Vrátil jsem se zpět do kuchyně a rozsvítil jsem. Dlaň jsem měl pořád červenou a nosem mi projížděl zápach té samé tekutiny, co jsem měl na ruce i na tváři. Byl takový slaný. Chvíli jsem přemýšlel, co to je, když jahodový sirup by byl asi těžko slaný, a pak mi přejel mráz po zádech. Už jsem věděl, co to bylo.
Byla to krev! Krev z masa, které si dal Seth k večeři! Krev ze syrového masa, které jen tak bez úpravy bratr spořádal.
Bylo mi z toho pomyšlení špatně.