Smečka
Smečka
Sbírky » Próza
(29.03.2009 - rozpracováno)
Prolog: Odmalička jsme byli s bratrem nerozlučná dvojka. Jasně, lezli jsme si na nervy, jako každí sourozenci. Ale vždycky jsme si z toho dělali srandu. Hádali jsme se, ale místo rvačky z toho většinou vylezl záchvat smíchu. A když už jsme se prali, vznikly z toho modřiny. Modřiny na mém těle, zatímco bratr se svíjel smíchy po zemi. Prostě bratrská idylka.
Takže nechápu, co se s ním stalo. I když k tomu měl podnět, nevím, proč se teď chová takhle. Proč posluhuje zlu a proč… no nechme to být. Na přemýšlení nemám čas. Musím se soustředit na cestu a nezpomalovat. Jinak by to mohlo skončit špatně. Špatně pro mě...
Takže nechápu, co se s ním stalo. I když k tomu měl podnět, nevím, proč se teď chová takhle. Proč posluhuje zlu a proč… no nechme to být. Na přemýšlení nemám čas. Musím se soustředit na cestu a nezpomalovat. Jinak by to mohlo skončit špatně. Špatně pro mě...