Smečka VII. - Sázka

Doufal jsem, že jsem to jen špatně pochopil. Ačkoliv důkazy byly víc než přesvědčivé. Můj oběd zmizel, pánvička ležela ve skříňce nepoužitá, na dně dřezu byla krev a agresivní, jako by celý vyměněný bratr. Co by vás jiného napadlo?
Vydrhl jsem si ruce přípravkem na nádobí a vydal se zpět do pokoje. Nehodlal jsem to řešit. Měl jsem pěkně nahnáno z toho, co se se Sethem děje. Všude jsem pozhasínal a stoupal nahoru po schodech. Najednou jsem vrazil do něčeho tvrdého. Byla tma, takže jsem neviděl, co to je. Myslel jsem si, že je to zeď, tak jsem poodstoupil o kus stranou a rozešel jsem se znovu kupředu. Náraz se opakoval.
"Do háje!," vyštěkl jsem, "Zbláznil jsem se snad už?!" Nahmatal jsem rukou vypínač a rozsvítil světlo, abych se pro tentokrát mohl vydat správným směrem.
Zděšeně jsem zaječel.
"Kristova noho, co tu děláš?!," vyhrkl jsem na Setha. To on byl předmětem mého nárazu, a ne zeď. Taky mi to mohlo dojít, tímhle domem bych prošel i poslepu
"Co tu dělám já? Mě spíš zajímá, co tu děláš ty? Narážíš do mě, jako do boxovacího pytle!" škodolibě se uchechtl a já pochopil, že na svou otázku nechce znát odpověď. Jen mě zase provokuje.
"Ha, ha... Jdu si lehnout, nebo jsi ode mě ještě něco chtěl?," zeptal jsem se ho jen tak pro jistotu. Upřímně, bylo mi úplně jedno, jestli něco chce nebo ne. Za to, jak se ke mně dnes choval jsem měl akorát chuť ho někam nakopat!
"No, vlastně, když se ptáš - ," nenechal jsem ho to doříct. Neměl jsem náladu ho poslouchat.
"Tak si posluž, já si jdu lehnout. Dobrou...," Asi půl vteřiny jsem přemýšlel, jestli to nebylo moc kruté, takhle ho odbýt. Ale jestli mé chování k němu bylo kruté, tak jaké potom bylo to jeho chování?
Obešel jsem ho a odkráčel do svého pokoje. Cítil jsem na sobě jeho pohled a zase slyšel to vrčení. Ale nevšímal jsem si toho.

Probudil jsem se do krásného a jasného rána. Z venčí se do mého pokoje vkrádalo šumění moře a lesů a oknem mi do pokoje pronikal svit slunce. Protáhl jsem se a zívl si.
"Ach, bože! To byl pěkně ulítlej sen!," trošku jsem se usmál a rukou šmátral po zemi. Hledal tričko. Když jsem ho našel, rozhlédl jsem se po místnosti a hledal tepláky. Nemohl jsem je najít, tak jsem vstal a šmejdil ve skříni. Asi pět minut jsem se prodíral svým neuspořádaně uloženým oblečením a potom jsem je konečně pod hromadou triček objevil.
"Á, vítejte zpět!," srdečně jsem je uvítal, usmál se, a natáhl na sebe.
Seběhl jsem dolů do kuchyně, kde Seth seděl u stolu a ládoval se toastem.
"Dobrý ráno!," pozdravil jsem ho a hledal v lednici mléko.
"Dobrý, dobrý..."oplatil mi pozdrav s plnou pusou.
Mléko jsem už našel. Vzal jsem si z police hrnek a šel si sednout za ním ke stolu.
"Dneska jsem měl fakt blbej sen!," řekl jsem, když jsem si naléval bílou tekutinu do hrnku.
"Hm?," Seth se zrovna zakousl do snídaně, tak zvedl jen oči a zadíval se na mě. Já jsem se na něj zadíval přes okraj nádobky, z které jsem pil, a oba jsme se začali smát.
"Tak co to bylo za sen?" zeptal se mě bratr, když jsme se oba uklidnili. Znovu jsem na něj pohlédl.
"Ale nic, prostě hlouposti. Znáš mě." mávl jsem rukou a znovu jsem se napil. Seth měl dobrou náladu, což byl u něj po ránu ojedinělý úkaz a já mu ji nechtěl kazit svými fantasmagoriemi.
Po chvilce mlčení bratr promluvil.
"Ale vsadím se s tebou o co chceš, že na můj sen ten tvůj nemá!" a lišácky se na mě zazubil. Naklonil jsem se k němu blíž přes stůl a řekl jsem naprosto klidným hlasem. "Prohraješ, bratříčku!," pozvedl jsem jeden koutek úst do polovičního úsměvu a mrkl jsem na něj.
"O moje celoživotní úspory, že vyhraju!," Obhajoval se a důstojně se opřel o židli.
"A nepřeháníš to? Nechci z tebe udělat žebráka.," zatvářil jsem se jako andílek a Seth se dal do smíchu.
"Tak jo, tak kdo prohraje, vypere."
"Už si můžeš zapnout pračku!" sebevědomě jsem se zatvářil a podal bratrovi ruku a on mi ji pevně stiskl.
"Tak co se ti zdálo?" zeptal se mě, ale nepouštěl mou dlaň.
"Ehm, takže," pustil jsem se do vyprávění. " zdálo se mi, že k nám před dům přišel vlk a ty jsi vzal z lednice maso a chtěl jsi mu ho dát. Já jsem byl proti, ale neposlouchal jsi mě. Chvíli jste si s ním ustupovali a on si jídla, cos mu přinesl, nevšímal a odběhl zpátky do lesa. Ty ses vydal za ním a když ses dlouho nevracel, šel jsem tě hledat, ale bez úspěchu. Vrátil jsem se domů a ty jsi tu už byl taky, dřív než já. Ale choval ses divně. Tak arogantně a namyšleně, až mi z toho běhal mráz po zádech." Zhluboka jsem se nadechl hned potom, co jsem to dořekl a pousmál se svému přehnanému snu. Seth se smál taky.
"Allan a jeho sny!," okomentoval můj výkon a začal se smát ještě víc. Pořád ve svých dlaních třímal tu mou. Uchechtl jsem se.
"Tak teď jsi na řadě ty." Podíval jsem se na něj. Vzdychl si a stiskl mou ruku pevněji. až mi zapraskaly klouby.
"Au! Co blbneš?!," vyjekl jsem bolestí a snažil jsem se volnou rukou povolit jeho sevření, ale neměl jsem šanci. Měl obrovskou sílu.
"Mně se zdálo," pronesl nevzrušeným tónem a zadíval se na mě očima, ve kterých mu divně jiskřilo, "že jsem tě omráčil ranou do hlavy a odvlekl tě někam do lesa."
Vytřeštil jsem na něj oči a on si mě za ruku přitáhl ještě blíž k sobě. Potom jsem ucítil jen obrovskou bolest v zátylku a v tu chvíli se mi setmělo před očima a svalil jsem se na podlahu.