Život v Bradavicích,část třetí

Jsem se rozhodla změnit obrázek,ale nevím no.....Nějak se mi nelíbí.Na papíře to vypadá mnohem lépe,ale musela jsem to ještě navíc vyfotit,protože skener nemám:(
Ale jak se líbí vám?
Život v Bradavicích,část třetí
Během jednoho dne se toho tolik změnilo....Jsem Nebelvírským chytačem,našla jsem si dva kamarády,navštívila Prasinky.Nikdy jsem žádné pořádné kamarády neměla....Alicie nebyla tak úplně moje kamarádka.Hned druhý den jsem se s ní pohádala,když jsem jí řekla,že jsem byla s dvojčaty v Prasinkách.,,Jakto,že jsi mně nevzala sebou?!"Vřeštěla na celou společenskou místnost.,,Mohla by jsi se ztišit?"Zeptala jsem se tiše,ale ona moji poznámku vzala bez povšimnutí.,,To-jsi-se-pro-mně-nemohla-zastavit?"Ječela dál.Teď už k nám vzhlíželo několik studentů a ostatní začaly zvedat hlavy,někteří si stouply a utvořily kolem nás kruh.,,Ty si myslíš,jak jsi dobrá že je z tebe teďchytač!Ale jsi jenom ubožačka!Nejsi ani chytrá,beztak se po nocích jen učíš!"Ječela na mně.,,Ani se nedivím,že ti rodiče umřely,protože takovou mrchu bych taky doma mít ne-"Někteří zalapali po dechu.Že by tohle klidná Alicie,která tolik dbá školního řádu něco takového řekla?Ale tohle už na mně bylo moc.Vytáhla jsem hůlku rychlostí blesku,ale ona ji už vytaženou měla.Zaječela nějaké kouzlo,ale já jí nerozuměla.,,Protego!"Zaječela jsem rychle,ale ona rychle uhnula,nebo spíše přesné,zakopla a uhla.Hned jsem na ni znovu vyslala další kouzlo.,,Furnunculus!"Z hůlky mi vyšlehlo zelené světlo a narazilo do ní.Ta spadla na zem.Všichni se přesunuly za mně,a napjatě sledovaly Alicii,jak se zvedá ze země.Bylo mi vcelku jasné,jak bude vypadat,až nám ukáže obličej.Pomalu ho zvedla,a všichni na ni zíraly s otevřenou pusou.Celý obličej měla posetý obrovskými boláky a nahoře na čele měla napsáno Mrcha
Všichni,jakoby se najednou probraly z tranzu a začaly se smát.Alici se pomalu zvedla a rozběhla se k portrétu Buclaté dámy,ale zakopla a spadla.Bohužel měla to neštěstí,že na stolku ležely hnojůvky,a ty na ni spadly.Všude se rozlinul hnusný zapách,ale všichni se rozesmály ještě víc.V otvoru se objevyli Demien a Derik.Rychle přelétly očima celou společenskou místnost,a studenty,kteří se držely za nosy,ale smály se až jim tekly slzy.Potom ke mně,třímající hůlku v ruce,až po Alicii ležící na zemi v hromadě hnojůvkách.Všichni se rožškytaly smíchy ještě víc,že někteří popadaly na zem,protože se Alicie snažila zvednout,ale uklouzla znovu spadla do kaluže hnojůvek.Otočila se,a podívala se mi do očí.Viděla jsem tam nenávist,lítost,slzy.Celou dobu jsem se ji dívala bezvýrazu do tváře.Nepoznatelně jsem zakroutila hlavou.To,co jsem k ní teď cítila,byla čistá nenávist.Nic víc.Alicii se konečně podařilo vyhrabat na nohy a proběhnout otvorem.Tiše jsem si povzdechla.Za mnou se ozval hlas.,,Výborně.Nejhoršího člověka z naší koleje máme z krku.Nejsem si jista,jestli ještě pořád bude chodit po škole se vztyčenou hlavou."Pronesla nějaká holka ze sedmého ročníku.,,Spratek malej rozflákanej."Přidal se nějaký čtvrťák."Pak mně někdo položil dvě ruce na ramena,a vedle mě stála dvojčata.,,Vyborně,Valerie.Tohle jsi zvládla perfektně."A sborovně se zasmála.Mně ale do smíchu nebylo.Vždyť jsem právě shodila kamarádku před celým Neblevírem!Tohle už asi nenapravím.Nemá cenu se stím trápit.,,Wingardium leviosa"Zamlumlala jsem a zamířila hůlkou na hromadu hnojůvek a ty se zvedly do vzduchu.Pak jsem ještě zamumlala jedno kouzlo,a hromádka zmizela.Tiše jsem si povzdechla a plácla sebou do měkkého křesla,s červenými a nadáchanými polštáři.

Oheň tiše praskal,a já pořád seděla ve společenské místnosti.Hleděla jsem do těch tančících plámínkl,které vesele tančily v krbu.Přemýšlela jsem.Přemýšlela jsem nad tím,co by se stalo,kdybych neuměla takhle kouzlit.Neshodila bych Alicii před celou společenskou místností.Jsem nejchytřejčí z ročníku,nejlépe zvládám kouzla a lektvary.Jsem snad i nejhezčí dívka z mého ročníku,možná i ostatních.Moje tmavé hnědé oči,které jsou veliké a hluboké jako dvě tůňky,vodáp hustých a fialových vlasů.....Naprosto se odlišuji od ostatních,ale nevadí mi to.Mám dva kamarády,a dnešním dnem jsme si pravděpodobně spřátelila celou společenskou místnost.Někde na schodech se ozvaly kroky a vytrhly mně z přemýšlení.Unaveně jsem otočila hlavu.Snad po dvou měsících se mně zmocnila únava.Na schodech stál Demien.Jeho černé vlasy byly ještě rozcuchanější než obvykle a byl celý bledý.,,Ahoj Aly."Zamumlal.,,Aly?Jsem Valerie!"Demien pokrčil rameny.,,Ale je to zkratka pro Valerie,chápeš?"Jen jsem obrátila oči v sloup a on sebou mrskl do křesla vedle mě.,,Kolik je hodin?"Zeptal se, a podíval se na mně a já se podívala na hodinky.,,Dvě."Odpověděla jsem mu a zvedla Jinotaj,,Ty čteš Jinotaj?"Zeptal se mně.Jen jsem pokrčila rameny.Vzhlédla jsem,a všimla si,jak se šklebý.Zavřela jsem časopis a hodila ho na stolek.Vytáhla jsem si z brašny plášť a zachumlala se do něj.,,Ty jdeš ven?"Zeptal se a vyvalil na mně oči.Jen jsem přikývla.,,Chceš jít se mnou?"Zeptala jsem se ho ostře.,,Když chvíly počkáš."A zvedl se z křesla.,,Když ty si pohneš."Opravila jsem ho.Zasmál se,a zmizel na schodech.Netrpělivě jsem postávala.Demien se konečně objevil vedle mě.Měl stejně jako já na sobě plášť,a také se převlékl z pyžama.,,Jdeme."Zašeptala jsem a vydaly jsme se do tmavých chodeb hradu.