Větrný den

Každým rokem se ve městě Kaer Laefor konaly oslavy připomínající sesazení krále Kiliána, známé jako Větrný den. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Přípravy byly v plném proudu už když ze stromů začalo opadávat první listí. Na podzim bývalo v tamním kraji větrno a právě v den oslav vždy vítr vanul nejsilněji v celém roce. Právě proto se těmto oslavám říkalo Větrný den. Při oslavách se často větru využívalo.

Stejně jako každý rok, Větrný den znamenal pro místní jednu velkou slavnost. Stoly se prohýbaly pod nánosy jídla a pití a k tomu hodovníkům hrála všudypřítomná hudba. Hody byly pozadím překrývaným četnými akcemi, z nichž se často v jednu chvíli pořádalo více. Díky tomu si přišel každý na své. Nejvýznamnější z těchto akcí byl závod Větrnic, který si snad nikdo nenechal ujít a byl tak významnou akcí, že se o něm mluvilo celý rok.

Závod Větrnic vyvolával ve všech napětí a vzrušení. Větrnice vynalezl jeden z místních obyvatelů, starý lev jménem Tageran Tara. Byly to podivné létající stroje připomínající plachetnice, jež létaly nízko nad zemí v ulicích města, přičemž dosahovaly velmi vysokých rychlostí. Pod náporem větru byla každá Větrnice jako splašená a ovládnout ji v úzkých uličkách Kaer Laeforu vyžadovalo velké umění. Ne každý odvážlivec, který se o to pokusil, se dostal až do cíle. I přes velkou nebezpečnost závody přitahovaly obyvatele z různých koutů Akelie a většinou se nechal zlákat též sám král. Lidé se často sázeli, kdo vyhraje tentokrát. Vítězi byla odměnou za statečnost čest a sláva.

Tento rok by tomu tak bylo stejně nebýt krvavé války se sousední zemí. Spousta okolních měst byla srovnána se zemí a vojska dobyvačného protivníka se rychle blížila k Kaer Laefor. Král Rastislav kvůli tomu zakázal jakékoliv oslavy. Obyvatelé Kaer Laefor si však Větrný den vzít nenechali, a uspořádali alespoň závod Větrnic. Jedině těch totiž bylo dostatek, neboť se je generál Rastislavovy armády rozhodl využít v boji jako pohyblivá stanoviště lučištníků. Poprvé se pestrobarevné létající plachetnice měly objevit nad bojišti hned po Větrném dni.

Pokusit se ovládnout Větrnice se mělo snažit více dobrodruhů než obvykle. Ti se mohli celý měsíc před závodem přihlásit na radnici. Jako obvykle se účastnil Tageran Tara, který Větrnice vynalezl a který byl nejen díky tomu mezi obyvateli oblíben. V závodech mu nešlo o vítězství, ale o zábavu s přáteli. Dalším z tradičních účastníků byla mladá lidská žena Zara Waestergaard, která závod vyhrála tři roky po sobě a spousta lidí věřila, že vyhraje i letos. Přidal se také zástupce starosty, mladý elf Walle Kaetraneeri, kterého znal jen málokdo. S elfy se tehdy lidé zrovna nepřátelili.

Mimo těchto tradičních účastníků se k nim každý rok přidalo několik odvážlivců. Letos ale bylo závodníků více, než kdo mohl tušit. Jednomu z účastníků museli účast na startovním poli odepřít, protože nebylo v silách radnice sehnat dostatek Větrnic. Ty ještě na Větrný den s pomocí vojáků spěšně vyráběl Tageran Tara ve své dílně. Poslední dokončili sotva hodinu před závodem. Pětinásobek obvyklého počtu závodníků na startu sliboval strhující a napínavou podívanou, ale také ještě hrozivější havárie s ještě vážnějšími zraněními. Kromě Tageranovy a Zařiny byly všechny Větrnice vyrobeny letos. Pokaždé totiž drtivá většina závodníků nespatří cíl.

Vítr se hrozivě zvedal, vlajky se zvednuly a Větrnice se vznesly, aby se ve vzduchu jemně kolébaly čekajíce na své krotitele a v davu se vznášela jediná otázka: Komupak se podaří zkrotit divokou létavici? Se zrychlujícím větrem přibývalo vzrušení. Závodníci již byli usazeni ve svých létajících plachetnicích, čekalo se na to, až starostův meč přetne provaz, který drží podivné lodě na místě.

Přišel ten okamžik a houf pestrobarevných Větrnic vyrazil kupředu. Hned v první zatáčce havarovala Zara. Na rovince jasně kraloval Tageran. Bravurně unikal ostatním. Jeho pozici mohl ohrozit jedině Walle. Houf pronásledovatelů s každou zatáčkou rychle prořídal a ani řetězové havárie nebyly výjimkou. Už v půlce trati zbývali jen tři závodníci a vyhrát mohl kdokoliv. Walle stahoval Tageranův náskok a poslední z neznámých dobrodruhů je rychle doháněl. Ve třech čtvrtinách tratě přišla ta nejobtížnější část závodu.

Ze širokých hlavních ulic se vytyčená trasa odchýlila do úzkých postranních uliček, jejichž šířka stačila sotva pro jednu Větrnici. Walle již dohnal Tagerana a v každé zatáčce do něj narážel se stupňující intenzitou. V poslední zatáčce síla nárazu zcela zničila přední část jeho Větrnice a vážně poškodila zadní část Tageranovy, a ten měl problém udržet svou Větrnici ve vzduchu, za což Walleho proklínal. Neznámý závodník narazil do vraku Walleho Větrnice a tu svou tím zcela zničil, zatímco Tageran doletěl do cíle. Jeho Větrnice však byla neovladatelná a po nárazu do radnice stojící hned za cílem i z ní zbyla jen hromada prken a plátna.

Když se z trosek vyhrabal, obecenstvo spustilo bouřlivé ovace. Starosta k němu přispěchal se slovy „Jsi vítěz! Tvou odměnou bude velká čest a sláva.“

„Děkuji,“ špitl Tageran skromně svým hlubokým hlasem. V tom se k nim přiřítili všichni ostatní závodníci. Tageran se usmál, když se k němu hloučkem prodrala Zara. Usmála se na něj a jemně jej políbila na čenich. „A kdo vyhraje příště?“ špitla vesele a odešla pryč. Walle jej poplácal po hřbetu a pak se postavil před něj. „Promiň mi tu poslední zatáčku.“ Tageran se usmál a jemně jej tlapou odstrčil se slovy „Každý rok je to stejné. Vždycky většina nedoletí. Třeba příště vyhraješ ty. Je to i o štěstí.“ Walle se Tageranovi uklonil a také odešel. Po slavnostním vyhlášení se Tageran vrátil domů.

Tageran vylepšoval Větrnice každý rok hned po závodech. Chodil po svém domě nervózně sem a tam a přemýšlel, jak Větrnice vylepší. Když jej něco napadlo, rychle roztáhnul na stole plátno a začal kreslit plány. Pod jeho tlapami vznikala nová Větrnice. Nový typ byl lehčí a štíhlejší. Vůbec poprvé se v návrhu objevila ocel i jinde, než ve spojích trámů tvořících konstrukci lodě, a novinkou byla ochranná klec pro závodníka, která bude lépe chránit závodníky při častých srážkách. Nový typ byl už patnáctý v řadě a Tagerana napadlo, že by měl vymyslet i něco jiného, co přinese více užitku. Nejužitečnějším shledal Tageran úplně první typ Větrnice, který se stále v jeho dílně vyráběl a používal jako nákladní loď. Během tří dní takto vytvořil tři různé typy, které mohly ohrozit výrobce koňských povozů.

Čtvrtého dne po závodě se ozvalo klepání na dveře. Někdo měl asi na spěch, neboť klepání Tageran slyšel, i když byl na zahradě za domem. Když se již blížil ke dveřím, obklíčilo jej několik lidí a mířili na něj kušemi. Odvlekli jej do nepřátelského tábora, kde jej přivítal král sousední země. „Vítej, staviteli. Jestlipak víš, proč jsi tady?“

„Ne.“

„Jestli se chceš vrátit domů živý, tak mi dáš Větrnice. Muže i materiál ti dám, ale hlavně mi postav létající plachetnice. Rychlé a odolné.“

„Protiřečíš si. Rychlá loď musí být lehká, a odolná zase nemůže být rychlá.“

„Musí existovat nějaký kompromis. A ty ho postavíš.“

„Nepostavím nic. Půjdu domů.“

„Ale postavíš. Mí lidé tě k tomu donutí,“ řekl král a přivolal stráže. Vojáci Tagerana odváděli do klece, čehož se mu povedlo skvěle využít. Před stanem s klecí je všechny srazil na zem a než se zvedli, byl pryč.

Utíkal, jak nejrychleji dokázal a za ním již svištěly šípy. Všiml si, že domů to už není daleko, a všiml si, že jej toto zjištění ještě zrychlilo. Lvi ovšem nejsou moc vytrvalí, a tak Tageran svou rychlost brzy ztratil. Nyní kráčel k domovu pomalu, a na dálku jej prozrazovalo jeho hlasité funění. Zanedlouho však přišel až do města. Ulice byly jako proměněné. Ztratily svou krásu, nyní jim vládly barikády. Město se připravovalo na válku, protože nebylo obklopeno hradbami. Bylo plné vojáků a čekalo se, že se právě zde svedou ty nejtěžší boje. Byla to však pouze část vojska, hlavní část se připravovala k útoku na nepřátelský tábor.