Tajemství lesa: část 2

,,Rio, vstávej! Máš službu!´´ Zašeptal potichu Fantell do ucha mladé ženě.
Nechtěl budit ostatní muže a ženy v kasárnách domobrany, která sloužila v Iphrie jak k boji, udržování pořádku v ulicích, hlídání důležitých míst, ale i při boji s požáry a povodněmi, i jako osobní stráž dokázali zastoupit.
Dělali všechnu nepříjemnou práci za jeden nadprůměrný plat, na který všichni nadávali.
Ria, které za pár dní bude dvacet pět let nepatří mezi ně. Dříve žila ve velmi početné rodině s dalšími pěti sourozenci. Navíc měla samé bratry, tak néní divu,
že se chovala jak kluk. Její otec doufal, že to bude někdo z jejich synů, kdo se dostane někam výš, než on sám.
Nakonec Ria svoji chytrostí, odhodlaností a houževnatostí se dostala nejvýše.
Zatímco v jiných městech se domobranou opovrhávalo, zde tvořili hlavní páteř města.
Nakonec musel Fantell zatřásl Riou, která ani na tohle nereagovala.
Zase asi propila polovinu svého platu v hostinci. Fantell se lehce pousmál, prsty ji zmáčknul nos a čekal.
Po pár vteřinách zčervenala. Otevřela oči hrůzou a rychle sebou cukla dopředu.
,,Ty parchante!´´ vyhrkla ze sebe Ria, když lapala po dechu. Fantell se usmíval od ucha k uchu ,,Nemáš tolik pít.´´
Mladá strážná Fantella přátelsky pohlavkovala ,,Kde mám dneska stráž?´´. Vstala z postele, udělala dva kroky ke svému malému stolku, kde ležel její meč
a prsten, na kterém byl symbol domobránců.
,,Dneska máš být po ruce knězi Prigovi.´´ Odpověděl Fantell a lehl na její místo.
Cestou z kasáren sebou málem praštila o zem. Ranní opice dělá divy.
Naneštěstí chrám nebyl nijak daleko. Stačilo projít dvěma ulicemi a už byla na místě.
Bylo kolem sedmé ranní a před chrámem bylo velice živo. U velikého černého vchodu chrámu stálo pět strážců i s velitelem.
Velitel Kirto byl čtyřicátník, který měl respekt u každého svého podřízeného. Jako člověk se choval velmi dobře. Velitel to byl tvrdý, ale spravedlivý.
Na Riu se usmál, když ji viděl ,,Co tak pozdě mladá slečno?´´
Ria na otázku neodpovídala, jen se pousmála ,,Jakto, že je dneska tady tak živo?´´.
Velitel odvrátil svůj pohled na dav ,,Včera ráno se ztratila celá rodina. Doslechl jsem se, že to byla rodina Strudlleyových. Lidé se začínají více bát.
Říkal jsem, že promluvím ze správcem dneska, ale vypadá to, že Prigo vzal vše do svých ruk.´´
,,Jak to myslíte pane?´´ Zeptala se. To už Kirto zvedl pravici a ukázal směrem za dav ,,Tam jede možné řešení´´.
Šestice jezdců přijížděla po hlavní cestě k chrámu.
Vedl je těžce opancéřovaný muž, za ním jel ochránce standarty a potom zbývající jezdci.
Zastavily před chrámem. Velitel se strážcem standarty vyšli několik chrámových schodů, směrem k velitelovi domobrany.
Rytíř si sundal přilbu a protřepal si své šedé vlasy. Jeho hrudní zbroj byla zdobena zlatým koněm. Rie spolem s velitelem bylo hned jasné, že se jedná o templáře ze severu. ,,Generál Stefan von Kessel mě poslal ke knězi Prigovi se vzkazem. Já a několik mužů máme mít tady nějaký ůkol.´´
Než stačil Kirto odpovědět, ucítil na svém rameni něčí ruku. Byla to ruka samotného kněze Priga.
Uklonil se mu, stejně tak i ostatní, kdo ho uviděl.
,,Jsem velmi rád, že von Kessel někoho poslal. Mám ale otázku. Proč nepřijel osobně tak, jak jsem žádal?´´
Templář se narovnal ,,Generál von Kessel je zaneprázdněn válkou s elfy. Poslal mě jako náhradu s rozkazem splnit vaše přání.´´
Prigo přikývnul na souhlas ,,Prosím! pojďte laskavě za mnou. Platí to i pro vás veliteli Kirto!´´
Kirto se vydal za nimi i Riou, která jim byla v patách. Naneštěstí pro Riu ji nevěnoval nikdo pozornost. Všichni si prohlíželi jezdce a mizejícího kněze s
templářem a Kirtem.
Dostala se dovnitř, stoupla si bokem od ostatních. Kirto si ji sice všiml a jen kroutil hlavou. Její zvědavost byla obrovská.
,,Jak probíhá válka s elfy?´´ zeptal se Prigo. ,,Jestli to půjde tímto tempem, tak do jara vyženeme elfy z jejich území a dostaneme se k severnímu moři.
Ale kvůli tomu tady asi nejsem, že?,, odpověděl templář.
Prigo se ušklíbl a otočil směrem k templáři ,,Jdete rovnou k věci.´´
,,Mým posláním je bojovat, chránit a bránit. Od toho jsem tady´´. Prigo chtěl zrovna zahájit debatu o jeho misi ve zdejší krajině, když do chrámu vstoupil
správce města ,,Jak se opovažujete sem někoho pozvat, bez mého vědomí!´´
Prigo si zamumlal pod svými šedými vousy a snažil se přijat nezvaného hosta co nejsedrčněji ,,Zdravím správce Narrona! Vzkaz jste neobdržel?´´
,,Žádný jsem nedostal!´´ Odpověděl zlostí správce a přišel přímo mezi Priga a templáře.
,,Co tady dělá ten templář a ti žoldáci venku?´´ zeptal se Narron.
,,Lidé poslední dobou trpí strachem nedávnými událostmi. Nechtěl jsem jen nečinně přihlížet, jaký mají strach i ve svých domovech.´´odvětil Prigo a přešel
k Narronovi, kteří se téměř dotýkali svými nosy.
,,Moji domobránci na tom pracují každý den! Nepotřebujeme nějaký zabijáky ze severu!´´ Procedil skrz zuby Narron a pohlédl na templáře ,, Vypadněte odtud!
Templář na něj pohlédl ne zrovna výrazem, který by tuto větu bral vážně ,,Mé jméno je Danto. Jsem zde, abych splnil ůkol, kterým budu pověřen.
Vašim lidem nebudeme zavazet pane správče. Kněz Prigo zažádal o pomoc generála von Kessela, který je pověřen samotným císařem říše o nastolení
pořádku ve zdejších území a dokončit válku s elfy v naše triumfální vítězství.
Pokud budete házet klacky pod nohy a dělat nepříjemnosti, tak nechám vás zbavit titulu správce města, nechat zabavit váš majetek a nechat vaši rodinu i vás
na pospas vlkům před městem. Mám vysoké pravomoce´´ dokončil templář a zamával před očima správce s pergamenem a pečetí generála.
Narron mu jej vytrhl z ruky, utrhl pečeť a přečetl si obsah pergamenu.
Na konci zbledl a očima pohlédl na templáře a Priga ,,Dobře. Jsem zvědav jak vy daleko se dostanete.´´
,,Právě se mě chystal kněz informovat o co jde, když jste se sem vtrhl jak slyším bez pozvání.´´
Správce se ušklíbl a mávnul rukou ,,Tak do toho Prigo! řekni mu, co se děje!´´
Kněz od psrávce odvrátil zrak a věnoval se už jen templáři.
,,Před několika týdny začali mizet veškerá zvířata v naší oblasti. Dříve jsme v lese potkávali hojně divokou zvěř, které začalo ubývat více a více.
Potom na řadu přišli i hospodářská zvířata. Mizeli a mizejí doteď z uzavřených stodol. To by mě tolik neznepokojovalo, dokud nezačali mizet i lidé.
Teď naposledy zmizela celá rodina. Domobrana správce byla hodněkrát v okolí na průzkumu a můžu potvrdit, že hledali s velkým nasazením.
Bohužel bez výsledků. Naši stopaři neobjevili jedinou stopu po boji, odvlečení a ani jakýkoli jiný náznak.
Věřím v schopnosti obránců města, ale vypadá to, že tato věc je nad jejich síly. Proto jsem zažádal Stefana von Kessela o pomoc.
Poslal vás a věřím v to, že vybral správného člověka´´.
Danto se ušklíbl, uklonil se směrem ke knězi a potom Kirtovi. Narrrona ignoroval a zamířil k odchodu ,,Věřte, že tomu všemu přijdu na kloub!´´
,,Počkat!´´ Vykřikl na něj správce ,, Nenechám po městě a po okolí lítat nějaké zabijáky! Ať k vám přiřadí velitel Kirto někoho z mých lidí, který bude na ně
dohlížet a seznámí s okolím. Během vašeho počínání mě bude informovat!´´
Danto se zarazil. Neotočil se ,,Chcete do mé skupiny narvat špeha?´´
,,Špehem bych to nenazval. Jen takovou pojistkou.´´ Odpověděl Narron.
Templář přikývnul na souhlas ,,Dobrá tedy, ale jen ať nás nezdržuje.´´
,,To se nebojte můj milý příteli.´´ řekl potichu Narron a podíval se na Kirta ,,Určitě víš o někom, kdo by se na takovou věc hodil, že?´´
Kirto otočil hlavou k Rie.
Ria stála za sloupem jak socha. Stála tam mlčky a bylo jasné, jak teď bude trávit čas...
Z chrámu vylezla po odchodu správce. Templář a jeho doprovod stáli u koní. Jeden z nich na přítomnost Rie upozornil ostatní ,,Hele. Oni vybrali nějakou
buchtu!´´ Všichni se otočili jejím směrem. Jeden z žoldáků se začal smát ,,Tak to bude fakt zajímavé.´´.
Ria polkla a přála si být kdekoli jinde. Bylo hned jasné, že ji nebudou brát vážně, natož mezi sebe. Čekala to a přesto nebyla připravena.
Templář Danto pokývnul na ochránce standarty, který okamžitě pochopil, co jeho velitel po něm chce.
Nasadil nucený úsměv a šel vstříc Rie. Byl to muž v jejím věku. O něco vyšší než Ria a velice pohledný.
I když jeho úsměv nebyl skutečný, tak určitě odemkl nejeden pás cudnosti.
,,Jmenuji se Glick a jsem ochránce standarty našeho templářského velitele a našeho zaměstnavatele.´´ potřásl si s Riou.
,, Vím, že to pro vás slečno néní nijak příjemné jít mezi nás. Velitel mě poslal, abych vás trošku seznámil s naší skupinou.´´
Ria stála mlčky a poslouchala Glicka ,,Velitela Danteho už znáte, že? Tak začneme od našeho stopaře´´
Ukázal na muže menší výšky. Byl oblečen do kožené zbroje, doplněné kožešinami. Na zádech měl luk s toulcem a několika šípy.
,,Darveo je nejlepší stopař, kterého jsme zatím potkal. Je u nás druhým rokem a zatím nás dostal z jakéhokoli problému.
Néní zrovna moc na mluvení. drží se opodál od nás ostatních, ale při boji se můžete spolehnout na jeho luk a skvělé oči.
Ten další...´´ ukázal na muže vedle něj. Vypadal jak obyčejný žoldák. Ničím vyjimečným už od pohledu. Hrudní plát byl spolem kroužkovou košilí jeho oděv.
Na zádech nesl veliký štít a na bocích měl dva meče.
,,Hoss je ze šlechtického rodu. Nebavil ho poklidný život a chtěl zažít dobrodružství. Dal se k říšské armádě. Jeho kolona, která mířila k horám byla
napadena trolly. Jako jediný přežil, ale daleko se nedostal. Zajali jej skřeti a chtěli ho sníst. Naneštěstí jsme přišli v čas a osvobodili jej. Potom se přidal mezi nás a také si našel své místo v družině.
To se stalo před třemi roky. Je spolehlivý v boji a ničeho se nevyděsí. Velmi cenný spojenec pro naše řady.´´
Polkl a na chvilku si Glick odpočinul. Mezitím ukázal na dalšího z družiny.
Pokud nikdo ze jmenovaných neudělal takový dojem, tak tento dvoumetrový svalnatý zabiják už určitě.
Hlava byla pečlivě vyholená, měl na ni několik tetování, které se skládali ze dvou různých draků. Zbroj měl celou kroužkovou a na zádech byl připevněn
obouručný meč.
,,Tento chlapík se jmenuje Agro. Podle mě snad nejtvrdší chlap z celé družiny. Je docela agresivní, tak ho prosím neprovokujte.
Nechceme vidět potom maši tvář po raně jeho oplátovanou rukavicí!´´ řekl vesele Glick.
Ukázal na posledního člena, který zrovna rozmlouval s velitelem. Hrudní pancíř byl klasicky stříbrný, skvěle udržovaný. Stejně tak i celá jeho výstroj a výzbroj.
I vzhledově nebyl k zahození.
,,A to je naše chodící knihovna. Ví prakticky o všech tvorech, které kráčí po tomto světe. O magii ani nemluvím. zažil toho neskutečně mnoho.
Teda podle toho co nám zatím vyprávěl. Je zdrženlivý a moc toho nenamluví.
Podle mého názoru je ze všech z nás nejvzdělanější. Pochopíte určitě časem. Jeho jméno je Lowhertz a je pár měsíců u nás, takže zase moc toho o něm
nevím. Už jsem s ním bojoval po boku a vím, že raději si s ním nezahrávat. Nikoho jiného jsem tak neviděl bojovat, jak jeho.´´ dokončil svou řeč Glick a
rozhlédl se kolem sebe ,,Nuže.... kde máte koně? Vyrážíme totiž okamžitě...

Ria se od ostatních držela dva metry za ostatními.
Jejich cesta vedla ke srubu, kde bydlela rodina Strudlleyových.
V polovině cesty seskočil z koně Darveo a pustil so do pátrání po okolí.
Nevzdaloval se od družiny moc daleko. pohyboval se na hranici viditelnosti. Po celou cestu ke srubu se takto pohyboval.
Před srubem se družina zastavila a čekla na příchod stopaře, který jim byl v patách ,,Našel jsi něco?´´ zeptal se ho Danto.
Jen několik stop, které během cesty náhle skončily. Jako by se dotyčná osoba vždy vypařila.
Lowhertz vytáhl z brašny svůj diář a okamžitě si poznamenal vše co řekl Darveo.
Danto pokývnul a vydal povel kupředu ke srubu ,,Přenocujeme tady a zítra vyrazíme k té stodole.´´.
Do srubu vešel první Hoss a hned za ním Agro. Ostatní vešli po chvilce.
,,Nechejte koně tady venku a budeme držet stráž po dvojicích. Naše průvodčí se to netýká a bez debaty!´´ řekl velitelsky Danto a pohlédl rozhodnutým
pohledem na Riu.
Ta mlčky prošla kolem něj a zamířila ke krbu. Večer se pro Riu vlekl velmi pomalu. Poslouchala hodně hrdinských činech mezi žoldáky.
Pochybovala, že to může být pravda. Jen se předvádí. Jsou to přece chlapy a to je jejich záliba.
Během noci se nic zvláštního nestalo. Tedy aspoň si to mysleli.
Jeden z koní přes noc zmizel. ,, Jak mohl zmizet? Jsem ho přivázal k verandě tak jako vždycky!´´ vztekal se Hoss.
,,Nemáš u toho tak chlastat milý příteli!´´ ušklíbl se Argo ,,Povalíš po svých. Co naděláš?´´.
,,Nechte toho oba dva laskavě´´ zatrhl tuto debatu Danto a věnoval se stopaři ,,Nějaké stopy? Nebo cokoli jiného?´´.
Darveo si oddychl ,,Ne pane. Žádná stopa, žádná krev. Prostě nic.´´. Opět Lowhertz vytáhnul svůj deník a vše pečlivě zapsal.
,,Tak to je dobrý šéfe! Mizejí nám koně a to jsme ani pořádně nezačali!´´ Zasmál se Argo.
Danto ho hned zarazil svým zamračeným obličejem ,,Zjistíme, co se stalo s Hossovým. Ale zajedeme na tu farmu´´.
Taky se tak stalo. Cesta na farmu proběhla samým stylem jak ke srubu. Darveo pročesával okolí a hledal nějakou stopu nebo aspoň nějaký náznak.
Opět bez výsledku ,,Pochybuji Dante, že ti budu nějak užitečný.´´ posteskl si stopař, když se vrátil k ostatním, kteří na něj čekali u farmy.
Danto ho poplácal po rameni ,,Přesto tě budeme potřebovat, tak se s tím netrap´´.
,,Počkejte tady. Promluvím si s farmářem´´ řekl Danto.
Mezitím Lowhertz ve společnosti Rie a Glicka vešel do stodoly. ,,Jak se odtud může vypařit několik ovcí a koz?´´ zeptal se Glick.
Rozhlíželi se kolem sebe. Stodola byla nově stavěná a nebyla vidět nějaká škvíra ve zdi. jediné vetrací okno bylo šest metrů vysoko.
Lowhertz se na něj díval a pak si všechno zapsal. nepoškozená stodola, žádné stopy a jediný možný vstup kromě hlavních vrat je jen okno šest metrů
vysoké. Ria uviděla, že se ten muž během sepisování zasekl a usuzovala podle obličeje, že asi na něco narazil. Protože z nenadání potom zavřel deník a šel
okamžitě za templářem v doprovodu ostatních.
,,Dozvěděl jsi se něco?´´ zeptal se ho Lowhertz. Danto pokrčil rameny ,,To, co už dávno víme od ostatních. Že mu zmizlo pár ovcí a několik loveckých psů.´´
Lowhertz stál jak ledová socha. ,,Děje se něco?´´ zeptal se ho Hoss, když uviděl jeho výraz v obličeji.
,,Honem zpět do chrámu!´´ bylo jediné, co ze sebe Lowhertz dostal a po celou cestu nepromluvil. Stejně tak i ostatní. Ria si všechny prohlížela, zejména
toho Lowhertze. Vypadá to, že na něco skutečně přišel a to je tady teprve pár desítek hodin.
Když vstoupili do hlavní síně chrámu, tak Lowhertz začal nervózně popocházet zleva doprava.
,,Tak co se děje Lowe?´´ zeptal se ho Danto. ,,O co se jedná? nějaká magie?´´
Lowhertz se zastavil a velmi vážně na něj pohlédl ,,Ne veliteli. je to ještě mnohem horší, než jsem myslel!´´
,,Tak co to je?´´ přidal se Hoss ,,Nějaký démon? Drak či příveženec temnoty?´´
Lowhertz mávnul rukou ,,Na tohle zapomeňte. O žádného démona se nejedná. Démoni nechávají po sobě vždy odkaz. Na draka je to moc čisté a bezchybné.
Přívrženec temnoty? Nějaký necromant? Možné to je, ale všechno co se tady děje směřuje na něco jiného.´´
,,A to něco jiného má být co?´´ Zarazil ho Agro.
Lowhertz si ještě vše srovnával v hlavě a na hlas říkal ,,Žádné stopy, krev néní, žádná těla, nikdo nic neslyšel a neviděl. Je to jasné! Je to ono!
Všichni se začali po sobě dívat nechápavě. Lowhertz se na ně vyděšeně podíval a bylo mu už vše jasné ,,Asi vím s čím máme tu čest se tady postavit. Žádná magie či něco podobného. Jedná se o starodávného tvora, který se na tomto světě pohybuje velmi zřídka.´´
,,Jaký tvor?´´ Zeptala se Ria.
Lowhertz se na ženu podíval a odvětil: Tomu tvorovi se říká Soboko....