Démoní Lord Země - V.

Místo: Hádesova věž – 9. pekelný kruh

Hádesovo obydlí patřilo mezi největší v celém Devátém pekelném kruhu. Ale narozdíl od takového paláce a jiných bylo obklopeno neproniknutelnou sítí ochranných bariér. Hádes nikomu nedůvěřoval, a tak zabezpečení svého domova svěřil smrtonosným pastem, v jejichž zhotovování byl neuvěřitelně zručný a důmyslný.
Když za sebou zavřel jediné vstupní dveře, konečně mohl polevit v ostražitosti a uvolnit se. Moc dobře věděl, že Yerdol a většina důstojníků ho tajně sleduje. Nemohl se dočkat dne, kdy ho Tyrael jmenuje generálem, aby tu chamraď naučil poslušnosti! Ale nejprve se musel zbavit Tara. V nitru stále ještě zuřil. Nemohl ze sebe dostat to trýznivé zklamání. Už si myslel, že Tyrael konečně udělá správnou věc, ale nakonec se tak nestalo...
„Můj pane,“ ozval se ze stínu kousek od dveří ženský hlas plný pokory. Potom na nazelenalé světlo krystalů vyšla průsvitná drobnější postava. Duše ženy, kterou Hádes před dvaadvaceti lety uvěznil a donutil jí, aby mu sloužila na věky věků.
V pekelných kruzích nebylo nijak zvláštní, že se šlechta nechala obskakovat lidskými dušemi. Vesměs nešlo ani tak o služebníky, jako hračky, které jejich majitelé trýznili a mučili kdykoliv se jim zachtělo. Avšak v Devátém pekelném kruhu to bylo zakázáno předchozím vladařem, Tarovým a Tyraeliným otcem. Do Hádesovi věže se však nikdo bez jeho svolení nemohl dostat, a tak se o tomto přestupku nemohl nikdo dozvědět.
Hádes natáhl ruku k ženskému přízraku a sevřel jí v pěst. Celou věží se vzápětí rozezněly výkřiky. Potřeboval ze sebe dostat zlost a nebylo lepšího způsobu, jak se ho zbavit. Takto si Hádes s bezmocnou duší pohrával několik desítek minut, dokud se neuklidnil.
Žena po mučení zůstala ležet na zemi. Nemohla zemřít, mohla pouze donekonečna trpět. Hádes ve své věži neměl jen jednu lidskou duši, ale mučení této ženy si vysloveně užíval. Byl to pro něho také výsměch mrtvému bratrovi. Než však Hádese přemohla brutalita, vzpomněl si na to nejdůležitější. Nechal duši ženy napokoji a zamířil rovnou do své pracovny. Musel si pospíšit, dokud ještě byl čas něco změnit.
Na úplném vrcholu věže byla pracovna. Téměř prázdná místnost, ve které byl na podlaze obrovský pentagram a druhý menší pak na kamenném stolku u zdi. Většího si Hádes tentokrát ani nevšiml a přistoupil ihned ke stolku. Na něm měl pentagram zhotovený vlastní krví, v jehož středu byl černý krystal. Bez jakékoliv přípravy si vzal Hádes do ruky obřadní dýku, kterou nosil vzadu za pasem a řízl se do dlaně. Počkal, až mu z rány začne prýštit černá krev, a potom několik temných kapek plných démonické magie nechal dopadnout na krystal. Pentagram se rozzářil, stejně jako černý krystal. Hádes zavřel oči a soustředil se. Telepaticky navázal spojení s Šestým pekelným kruhem, se starým známým, který byl stejně jako on pouhý šlechtic, jehož sourozenec byl vládce. Měli toho tolik společného. Oba toužili potom, co nikdy nemohli získat a navzájem si pomáhali. Naposledy Hádesovi Qerol pomohl před dvaadvaceti lety, když Radě udal jeho bratra za jeden z nejhorších zločinů, kterých se démon mohl dopustit a to zplození potomka s lidskou ženou. Tehdy, po bratrově popravě, se bohužel vládcem Hádes nestal, ale teď opět přišla chvíle, aby se alespoň ke svému cíli zase o kousek přiblížil.
Černý krystal se rozjasnil a v něm se objevila Qerolova tvář. Stejně jako Hádes i on dával přednost lidské podobě. Avšak jemu se líbil mladistvý vzhled. Třiadvacetiletý muž s úhledně nakrátko střiženými černými vlasy, třemi zlatými náušnicemi v pravém uchu a podle současného lidského trendu i piercingem v bradě a v obočí.
„Co ode mě potřebuješ, Háde?“ vyšel z krystalu trochu zkreslený hlas.
„To, co vždycky, Qerole. Aby si mi pomohl k tomu stát se vládcem Devátého pekelného kruhu. Nebo si snad myslíš, že si s tebou chci přátelsky popovídat?“
Z krystalu vyšel uši drásající smích: „Ne, to opravdu nečekám. Tak, co potřebuješ?“
Hádes se usmál. Měl toho s Qerolem tolik společného, i když byly z jiných pekelných kruhů a tedy nepřátelé. Možná bude i chvíli truchlit, až se konečně stane vládcem a nechá Qerola zabít, aby se o jejich intrikách nikdo nedozvěděl… ale na to bylo ještě brzy. Zatím ho bude i nadále využívat, jako on určitě využíval jeho. Znovu se usmál. Opravdu měli tolik společného. „Chci od tebe malou pomoc. Víš, že ten bratrův spratek se bude ženit s nějakou démonkou od vás?“
„Něco se mi o tom doneslo,“ odvětil Qerol střídmě a sám začal nad něčím přemýšlet.
„Chci, aby si zařídil, že ta nevěsta bude jeho vrahem,“ dodal Hádes.
„Uvidím, co se dá dělat,“ řekl Qerol a ukončil spojení.
Hádes byl jako opařený. Zakončení jejich rozhovoru bylo podezřelé. Snad se ho teď Qerol neplánuje zbavit? Démonická síla začala unikat z jeho těla, jako kdyby se každou chvíli měl změnit do své pravé podoby. Ale jak se jeho síla začala znenadání uvolňovat, stejně rychle přestala: „Jen si něco zkus, vím toho na tebe tolik, že tě v nejhorším vezmu sebou…“

„Už máš sbaleno?“ zeptal se Qerol, když k němu do komnat vstoupila mladá démonka.
„Ano, otče. Už se nemohu dočkat, až si omotám Tara kolem prstu. Již brzy se ti tvé přání splní. Spolehni se na mě.“
Qerol se usmál a spokojeně se díval za odcházející Lewirou, svou jedinou dcerou, která se služebnictvem, několika nižšími démony, mířila k portálu. Qerol se už vzdal naděje, že se kdy stane vládcem Šestého pekelného kruhu, ale pak přišla od vládkyně Devátého pekelného kruhu nabídka na svatbu mezi Lewirou a Tarem. I když na něho Hádes věděl hodně, rozhodl se rozehrát nebezpečnou hru, na jejímž konci se plánoval stát konečně vládcem.
Lewira se naposledy podívala na svého otce: „Nemysli si, že potom, co se zbavím té vládkyně tě zavolám, aby si převzal vládu! Takovou příležitost si nenechám ujít za nic na světě…“ pomyslela si a zamávala otci na rozloučenou.