Žoldáci Říše: Zničená naděje část 2

Elfí strážce sešel z vyšlapané pěšiny, aby mohl v klidu vykonat potřebu.
Patřil k strážím Arvillského rohu, který chtěli dostat co nejblíže k obléhanému městu.
Jejich tábor byl přímo ve staré citadele. Teda spíše už jen v ruinách, které jsou pokryté bujnou vegetací. Zašel až na kraj lesa, kde položil svůj meč a štít.
Zívnul a udělal několik kroků ke křoví. Než stačil jakkoli zareagovat, ucítil silné bodnutí do zad.
Snažil se vykřiknou, ale neznámý útočník mu sevřel svou největší silou hrdlo.
Místo toho vydal jen dušený zvuk. Jeho trápení netrvalo dlouho, když mu zabiják probodl dalším útokem srdce.

Crano stál nad mrtvým tělem několik vteřin. V rouchu tmy byl díky svému černému oblečení a plášti téměř neviditelný. Rozhlédl se kolem sebe. Nesundával si kápi i když mu stěžovala výhled.
Šátek, který měl přes ústa mu znesnadňovalo dýchání.
Chytil mrtvolu za nohy a zatáhnul do lesa. Odklidil ani jeho zbraně.
Jeho velitel a mistr zároveň ho učil likvidovat stopy co v nejrychlejším čase.
Vždy mu říkal, že musí odklidit vše, co by jej prozradilo. Taky to dělal, ale ne moc důkladně.
Crano na chvilku ztuhl, když uviděl kolem sebe prolétnou dva černé stíny.
Pak si oddechl a usmál se. Jeho společníci postupovali vpřed.
On a dalších patnáct mužů, všichni v černém oděvu i pláštích se plížili k tábořišti elfů.
Cestou jeho druhové odklidili další dva strážné, kteří se zrovna střídali na hlídce.
Ruiny přes tisíc let staré citadely jsou skvělým místem k úkrytu, ale mělo i svou nevýhodu.
Možný nepřítel měl možnost se hodně krýt. Noční zabijáci včele s Cranem obklíčili elfí tábořiště.
V táboře se nalézalo sedm spích elfů poblíž ohniště. Dva další na hlídce, kteří mlčky sledovali okolí.
Crano spatřil, jak dva zabijáci vytáhli své schované ruční kuše z pod pláště.
Namočily šipky do láhviček s jedem, který působil téměř okamžitě.
Byla to pojistka. Jejich velitel je vždy učil, aby nepřítele zabili co nejrychleji a zároveň musí mít
pojistku, kdyby jim něco nevyšlo. Tím jsou právě šipky s jedem.
Zbytek mužů tasili meče a dýky, připraveni okamžitě vyrazit vpřed.
Šipky letěli vzduchem a zasáhli své cíle, přímo do srdce nešťastníků.
Chvilku čekali na možnou rekaci spících elfů. Jestli je neprobudí hluk padajícíh mrtvých těl na zem. Zabijáci na sebe pokývli a vyrazili ze svých úkrytů kolem tábořiště směrem k ohništi.
Co nejrychleji podřezali spící nepřátele. Crano začal okamžitě prohledávat jejich zavazadla.
Nemohl najít tu věc, kterou hledali.
Jenže něčí ruka ho zastavila ,,Tady to není.´´ řekl muž, stojící za ním.
Crano už podle hlasu poznal o koho jde.
Jen mlčky se podíval na svého velitele.
Měl na sobě hnědou koženou kazajku, na každém boku měl meč a na zádech štít.
Mělspálenou kůži u pravého ucha a na levé tváři.
Lowhertz.

,,Mají to u sebe ti další´´ řekl Lowhertz a pokývnul na muže po své pravici.
Ti pochopili a okamžitě zmizli ve tmě.
,,Co dál pane?´´ zeptal se Crano.
,,Co asi myslíš? Jdem si pro věc, kvůli které jsme tady.´´ odvětil Lowhertz a vydal se po pěšině, která mířila na kopec, kde se nacházela rozpadajicí se kopule citadely.
Crano a dalších šest mužů šlo těsně za ním. Měli početní převahu o které nepřítel vůbec netuší.
Když elfí válečníci spatřili Lowhertze a jeho podřízené, kteří si to napochodovali přímo k nim,
nevěděli co to má znamenat.
,,Stůjte!´´ vykřikl na ně velitel. Jeho šest vojáků se okamžitě postavili před něj do řady, připraveni
k boji.
,,Dejte nám ten roh a my vám bezbolestně pošleme k vašim předkům.´´ řekl klidným hlasem Lowhertz.
Věděl, že mu na to samozřejmě nepřistoupí, ale nenapadlo ho jak jinak získat čas pro ostatní, kteří teď miřili na každého z elfů svými kušemi schováni ve tmě.
,,Nechte nás na pokoji!´´ vykřikl na něj velitel ,,Copak nechápete, že s vámi nechcem bojovat?´´.
Lowhertz se nad jeho odpovědí nijak nelámal hlavu. Místo toho pokývnul hlavou, signál k palbě.
Vzduchem bylo slyšet typické zasvištění šipek, které si našli své cíle.
Až na jednoho. Velitel válečníků stál hodně vyděšeným obličejem, když se před ním skáceli jeho
muži. Šipka, která byla určena pro něj proletěla kolem a zabodla se do rozpadlé zdi za jeho zády.
Lowhertz povzdechl a otočil oči v sloup. Udělal krok dopředu, ale hned se zastavil.
Díval se na roh, který elf držel v rukách. Nesmí na něj zatroubit!
Lowhertz hledal nějakou možnost, aby se elf soustředil na něj a nenapadlo ho zatroubit. Tím by jim zkomplikoval celou situaci.
Hned ho napadlo využít aroganci a povýšenost elfů nad lidmi.
Začal se usmívat natolik, aby to elf postřehl ,,Myslel sis, že my lidé nemáme nikdy nic v záloze?´´.
Jenže elf se nenechal zmást. Okamžitě ho napadlo, že se snaží získat čas, než jeho zabijáci nabijí znovu kuše.Věděl, že stejně tuto noc nepřežije.
Okamžitě si přiložil roh k ústům a plně z hrdla zatroubil. Lowhertz mezitím překonal těch šest metrů, které od něj dělilo a usekl elfovi hlavu. Přesto bylo pozdě.
Nad korunami stromů byl slyšet děsivý řev.
Crano k Lowhertzovi přistoupil a ironicky poznamenal: ,,Máte teď nějaký unikový plán?´´.
Lowhertz změřil Crana nepříjemným pohledem ,,Pochybuješ snad?´´.
Crano sklopil zrak k zemi a pak ho zvedl do oblak.
Zrovna ve chvíli, kdy se nad jeho hlavou objevila silueta létajicího ještěra, který byl dlouhý
deset metrů.
Arvaillsští draci ve službách elfů nepatřili zrovna k těm největším, ale vynahrazovali to svým velkým počtem a nepřiměřenou agresivitou. Dodnes nikdo kromě elfů neví, jak se jim podařilo
tyto draky zkrotit.
Crano si ani nevšiml, že Lowhertz zmizel mimo jeho dohled.
Drak vyplivl ohnivou kouli, která explodovala pět metrů za Cranovými zády.
Zabijáci v čele s Cranem se rozběhli různými směry a co nejdál od sebe.
Draci měli ve velké oblibě zapalovat celé skupiny a po jednotlivcích se nechtěl moc vysilovat.
Svůj úkol splnili. Teď musí zmizet z dosahu draka. Což byl docela problém.
Cranovi a dalším dvěma mužům byl v patách v místě tábořiště pod kopcem.
Jednoho z mužů přišlápl přední prackou. Crano dostal zásahem ocasem, který ho poslal deset metrů vzduchem do jednoho z elfích stanů.
Našedlé šupiny draka svítili při odlesku měsíčního světla, jeho nažloutlé oči vyzařovali touhu zabíjet. Zabijáci stihli mezitím nachystat své kuše a vystřelili na bestii salvu.
Něco takového ale drakovi nemůže ublížit i když jsou šipky napuštěné jedem.
Crano za velkých bolestí vstal a vrhnul po drakovi svůj vrhací nůž, který se zabořil na jeho krátký krk. Věděl, že mu to nijak neublíží, ale co by pro dobrý pocit neudělal.
Tím si vysloužil ale i jeho pozornost. Což se zase Cranovi moc nelíbilo a dal se do běhu po pěšině do lesa. Samozřejmě mu drak byl v patách a doháněl ho.
Nakonec Crano uhnul kotoulem doleva těsně před sevřením tlamy, která zacvakla těsně za jeho zády. Z druhé strany se vyřítil Lowhertz a seknul svým mečem draka do pravé strany hlavy.
Drak zasyčel a ohnal se tlamou po Lowhertzovi, který lehkostí uskočil dozadu, stačil ještě seknout
draka do čenichu. ,,Teď Arte!´´ vykřikl co nejhlasitěji Lowhertz a mával na upoutání pozornosti mečem před drakem.
Crano viděl černou siluetu, která prosvištěla travnatým porostem.
Art se běžel svou typickou rychlostí. Pro obyčejného člověka to bylo jak mihotající stín.
Soboko vyskočil drakovi na záda a vyšplhal mu za krk. Svými dlouhými pařáty vyškrábl
Arvaillskýmu drakovi oči, který zařval bolestí a pokusil se setřást Arta ze svého hřbetu.
Toho využil Lowhertz, který přiskočil pod draka, seknul ho několikrát do krku.
Nakonec do vzniklé rány Lowhertz zabodl oba své meče a ustoupil stranou.
Stejně tak učinil Art, který z něj seskočil. Drak se začal potácet, vydával žalostný řev, který slábl
každou vteřinou. Nakonec ztichl a jeho tělo upadlo na zem.
Crano s údivem sledoval, jak Lowhertz z něj vytáhl meče a zasunul zpět do pochev.
Připadalo mu, že je to Lowhertzův každodenní chleba.
Lowhertz klidnýma a chladnýma očima pohlédl na Crana, když procházel kolem něj.
,,Vyrazíme odtud pryč co nejrychleji. Než se tu objeví další!´´ řekl Lowhertz.
V patách neměl jen své noshledy, ale i tvora se jménem Art.

Bylo kolem dvanácté hodiny, kdy se Dantova skupina zastavila při pochodu.
Aertwhill nechali její zbroj na sobě. Na přímý rozkaz Danta, čemuž se všichni divili.
Ten nechtěl připustit, aby je provokovala svými křivkami, které by je dováděli k šílenství.
Přece jenom je to nepřítel, tak proč by toho nevyužili.
Danto věděl, že i přes přímý rozkaz se ji nedotýkat si pokusí jeho muži najít nějakou boční cestu, jak se k ní dostat.
Měl oči na šťopkách, ale zároveň ho zneklidňoval Hoss, který ji měl na starosti.
Neustále se dívali na sebe, nebo společně krátce mluvili. Že by Hoss podlehl její kráse?
Nic takového nechtěl Danto připustit.

,,Nechceš mi něco říct o svých přátelích?´´ zeptala se elfka Hosse.
Nacházeli se v tu chvíli u lesního potoka, kde Hoss nabíral vodu.
Sami dva, necelých třicet metrů od žoldáků.
,,Proč se o ně zajímáš?´´ zeptal se Hoss. Uzavřel láhev potaženou kůží.
,,U nás se říká, že podle přátel poznáš něčí charakter.´´ odvětila elfka. Pomalým pohybem vnořila svoji ruku do chladné vody.
,,Není co bych k nim měl říct.´´ řekl Hoss a narovnal se, aby zjistil dění ve svém blízkém okolí.
,,Můžeš to zkusit.´´ dodala Aertwhill a zadívala se do Hossových očí.
Nevěděla proč, ale necítila vůči němu žádnou zlobu či odpor. Na rozdíl od ostatních lidí se choval
mile. Chtěla zjistit proč.
,,Budeš potom ticho?´´ zeptal se Hoss a sednul si naproti elfce.
Elfka pokývla na souhlas.
,,Mám jen tři přátele. Glick, Agro a Danto, náš velitel.
Agro pochází ze severní části Říše. Jeho vesnice byla napadena nájezdníky.
Srovnali ji se zemí a on se stal otrokem. Díky své mohutné a silné postavy se stal nuceným bojovníkem v aréně, kde musel zabít protivníka holýma rukama. Musel jich zabít sto, než mu dali
znovu svobodu. Glick je bývalí profesionální zabiják, který s velkou oblibou vraždil bohaté kupce.
Došlo to tak daleko, že vyhlásili všichni zbývající kupci z jížních měst hotový hon na Glicka.
Aby jim zmizel z dosahu a ztratil se jim, tak se přidal k žoldákům.
Danto je odložené dítě. Jeho rodiče ho nechali před bránou do templářského sídla, kde se ho ujali.
Vycvičili z něj jako zástupce nové generace templářů, známé jako Rytíři Cti.
Vážíme si ho. Neexistuje lepší velitel i přítel. Stačí ti to?´´ řekl Hoss a zvednul se.
Aertwhill na to nic neřekla a přebírala si všechny informace, které se ji dostali.
,,Ještě něco?´´ zeptal se Hoss.
,,Ano. Proč ses vzdal svého šlechtického stavu?´´ zeptala se elfka.
Tentokrát se Hoss podíval na elfku nepříjemným pohledem, ale nic neřekl.
Chvilku se na sebe dívali ,,Musíme pokračovat dál v naší cestě.´´ řekl Hoss a zvedl Aertwhill
ze země.
Zapár hodin se dostanou k hlavní armádě Stefana von Kessela...