Démoní Lord Země II. - VII.

- dal jsem znovu poslední pasáž z minulého přídavku, neboť jsem na jeho konec přidal pár vět ... to kvůli následujícím kapitolám (tam chci ony dvě postavy nové použít, tak o nich potřebuju dát sem aspoň zmínku)

Místo: Skrýš Ďáblova gangu, Tokyo - Země

„Tak co,“ zeptal se jeden z devíti zakladatelů Ďáblova gangu, mající na starosti Tokyo a přilehlé okolí. Potom vytáhl z náprsní kapsy svého drahého obleku kubánský doutník, ukousl z něho špičku, kterou vyplivl na podlahu a sevřel druhý konec mezi rty. Pak jej zapálil výbojem mezi palcem a ukazováčkem pravé ruky.
Podřízený, který měl podat hlášení, zbledl. Nikdo neměl rád posli špatných zpráv. Démoni už vůbec ne. „Selhaly. Cíl…,“ hlášení však nedokončil. Byl zasažen elektrickým výbojem o několika desítkách tisíc voltů a zůstalo z něho akorát spálené tělo. A i to po chvíli zmizelo, když z jeho ostatků vyprchala zbylá moc.
„Požádejte o posily. Nebudu už nečině přihlížet, jak každým dnem sílí. Čas hraní skončil!“ rozhodl oblastní bos Ďáblova gangu a znovu potáhl z doutníku. „Bone, Kharku, chci abyste se vydali do ulic a malinko je pozdravili.“
„Máme nechat někoho naživu nebo po sobě zanechat vzkaz?“ zeptal se menší z dvojice hromotluků stojících v pozoru za křeslem.
„To už nechám na vás,“ dodal bos, a když jeho dva nejsilnější podřízení zmizeli, přestal se o celou záležitost s Tarem zajímat.

Místo: Toudai, Tokyo – Země

Další den ve škole se projevily následky včerejšího fotbalového tréninku.
Honda junior všechno a všechny ignoroval. Navenek sice působil klidně, uvnitř však zuřil. Včera neuspěl a dnes se to celé obrátilo proti němu. Odevšad cítil na sobě ty výsměšné pohledy. Chtěl je nějak zarazit, ale byl si dobře vědom, že kdyby to udělal, akorát by zesílily.
Sáhl do tašky z rejnočí kůže pro sešit a rukou přitom zavadil o lísteček, co dostal od podivína v šatně. Původně ho chtěl hned vyhodit, ale z nějakého důvodu se k tomu nedonutil. Teď se ještě jednou podíval na Tara a všechny ty ubožáky, kteří se kolem něho motali a popadl lísteček. ‚Ať to bude stát cokoliv, zničím ho!‘ rozhodl se.
Začala hodina a profesor před zahájením přednášky řekl: „Rád bych všem představil vaši novou spolužačku. Doufám, že ji mezi sebe přijmete s otevřenou náručí.“
Do třídy vstoupila krásná, jednadvacetiletá, dívka s po ramena dlouhými černými vlasy a strhla na sebe pohledy všech, zvláště pak kluků. „Těší mě. Jmenuji se Jin,“ uklonila se a potom se ihned vydala najít místo v nějaké lavici. Zamířila rovnou až do předposlední řady, v níž byl Tar, otočila se ke studentovi po jeho levé ruce a zeptala se: „Přenecháš mi svoje místo?“ když se jí podíval do očí, rázem propadl jejímu kouzlu.
„A-ano,“ vysoukala ze sebe oběť uhranutí. Potom si vzal všechny své věci a přesedl si.
Tar nedokázal nic říct. V krku měl najednou obrovský knedlík a po jeho levici seděla Sukuba, která se ho ještě včera pokoušela zabít. Marně se ohlížel po Paraelovi, sám však s podivem zjistil, že z dívky necítí žádnou démonickou auru. Wornixs mu říkal, že Sukuby jde vycítit pouze na malou vzdálenost a i to jde těžko, pokud nepoužijí svou moc.
Nechápal proč nic necítí z vražedkyně. Použila přece uhranutí ani ne metr od něho!
„Ahoj, já jsem Jang,“ vybafla na Tara najednou přízračná část Sukuby, která se oddělila od Jin. Jelikož vypadala jako duch, nikdo ve třídě, až na vládce Desátého pekelného kruhu, ji nebyl schopen vidět ani slyšet. „Ten včerejšek nás obě mrzí, ale odstoupily jsme od zakázky, takže na to můžeme zapomenout. Dobře?“ pokračovala Jang a pak se přemístila za Tara a ocitla se u něho tak blízko, že kdyby to šlo, cítil by její dech na krku. „Hele, nezlobíš se na mě, jak jsem tě včera vylekala? Za to se ti vážně omlouvám, ale nemohla jsem si pomoct. Byla to vážně…“
Tar si povzdechl. V krátké době druhý démon z řad Sukub, který mu, jak se zdá, bude ztrpčovat život. To byly se sestrou tři. Docela si říkal, zda někdy potká Sukubu, která by se chovala normálně.

O velké přestávce na oběd se Tar vydal na střechu, následován v těsném závěsu novou spolužačkou. Doufal, že po cestě se k němu přidá Parael, ale měl jen z poloviny štěstí. Na střeše nikdo nebyl, ale Sukubus se neobjevil, a tak alespoň sáhl po svém meči, připevněném vzadu na opasku a schovaným pod kabátem školní uniformy. Hned jeho hrot namířil na Sukubu.
„Čekala bych něco většího, ale jak se říká: I s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo,“ prohodila Jin s menším zklamáním.
„Rozložit!“ Tar nechal zhmotnit skutečnou podobu svého meče a pak s ním jen lehce před sebou švihl, jako kdyby se rozcvičoval před tréninkem. Poryv větru ovanul Sukubu a její černé vlasy se na okamžik ocitly volně ve vzduchu.
„To už vypadá líp. Jakpak je asi velký…“
„Dost hraní!“ skočil nájemné vražedkyni vládce Desátého pekelného kruhu do řeči a připravil se na boj. „Co ode mě chceš?“
Sukuba se rozdělila a potom Jin za obě řekla: „Chceme ochranu,“ Jang se mezitím přesunula za Tara a přitom, jak ho zezadu objala, mu do ucha pošeptala: „Můžeme si tvou laskavost klidně i odpracovat,“ poslednímu slovu přidala zvláště na svůdném tónu.
Tar nechal hrot meče klesnout, ale stále byl ostražitý: „Nejdřív mě chcete zabít a teď mě žádáte o ochranu. Kdo si myslíte, že jste?!“
„Jsme polovičními démony, zrovna jako ty,“ odpověděla Jin a pak se znovu spojila v jedno tělo s Jang.
„Budu si o tom muset promluvit se svými rádci,“ dodal Tar a prozatím ukončil tuto debatu.

Místo: Ubytovna bratrů Demosů, Tokyo - Země

„Co si o tom myslíte,“ zeptal se Tar, když ostatním shrnul vše, co mu Sukuba řekla.
„Já jsem absolutně proti,“ namítl hned od začátku Parael, ale nikdo jeho názor nebral moc vážně.
„Její schopnosti by se nám mohly hodit,“ odvětil Arkill.
Wornixs se ještě jednou podíval na vražedkyni. Rozhodně mohla být užitečná, když dokázala skrýt svou přítomnost tak, že ji ani Parael nezpozoroval, ale pořád tu bylo jisté riziko. „Jsi ochotná přijmout vazalskou značku našeho pána?“ zeptal se jí přímo.
„Klidně přijmu i něco víc,“ prohodila Jin a mrkla na Tara, zatímco Jang se mu už pověsila kolem krku.
Parael tohle chování obzvlášť těžce nesl, neboť jemu by to už dávno všichni vytýkali.
„Potom s tím nemám problém,“ dodal Wornixs a podíval se na Tara, který měl následně rozhodnout.
Vládce Desátého pekelného kruhu se krátce odmlčel, aby si vše důkladně promyslel, ale pak dostal výborný nápad: „Souhlasím pod jednou podmínkou!“
„Jakou?“ zeptala se mladá Sukuba a mírně znervózněla.
„Budeš mi ve škole dělat osobního strážce namísto Paraela.“
„To nemyslíte vážně, můj pane!“ ozval se pohotově Sukubus.
Wornixs zvážil prosbu svého vládce a potom dodal: „Myslím si, že to je dobrý nápad. I ke mně se už donesly zvěsti, okolo zvláštního žáka, který má ve škole sluhu, co je navíc světoznámým modelem. Tímhle tempem by náš vládce na sebe strhl pozornost i z jiných míst...“
„Dobrá, v tom případě je rozhodnuto,“ ukončil debatu Tar a už se chtěl zvednout a jít si udělat pár úkolů, když na něho skočila Jin a objala ho.
„Hned se půjdu nastěhovat do tvého pokoje,“ prohodila mimoděk s úsměvem, ale potom jí vládce Desátého pekelného kruhu od sebe odtrhl.
„Myslím, že budeme muset zavést určitá pravidla!“ dodal Tar zamračeně.

Příště:
Opět bude záběr na Devátý pekelný kruh, na Tyrael a její plány do budoucna...