Démoní Lord Země II. - VIII

Místo: Trůnní sál – 9. pekelný kruh

Několik dnů po obdržení Tarova dopisu byla Tyrael v hluboké depresi a každý, kdo ji v tu dobu jakkoliv vytočil, skončil mrtvý nebo ještě hůře. Pak se však vládkyně Devátého pekelného kruhu pevně chopila vlády a veškerý svůj čas a energii, k Yerdolově velké spokojenosti, nasměrovala k posílení vlastní pozice mezi ostatními vládci.
Pořád se ale část ní nevzdala naděje, že se k ní Tar vrátí a všechno bude tak, jako předtím. I když si uvědomovala, že to už není možné. Zvláště po zradě jejich strýce. Už se k ní dokonce dostaly zprávy, že vládce Šestého pekelného kruhu nechal uvěznit svého bratra. Pouze neteř ušetřil své zloby. Byla tedy otázka času, kdy Hádes prozradí ostatním vládcům o Tarově útěku z Devátého pekelného kruhu. Pokud to už náhodou neudělal. Tyrael musela získat potřebnou sílu k ochraně mladšího bratříčka, ale ať se snažila sebevíc, tlačil jí čas…
„Má paní,“ promluvil Yerdol, stojící po Tyraelině pravici a vytrhl svou vládkyni z myšlenek.
Tyrael se natočila ke své pravé ruce a pokynula mu, ať pokračuje.
Yerdol se lehce uklonil a podal hlášení, které před chvílí obdržel od jednoho člena Rudé gardy: „Konečně se podařilo vyčistit vstup do sídla zrádce.“
„Výborně,“ odvětila spokojeně Tyrael. „Na kolik mě to přišlo?“ zeptala se bez většího zájmu, jako kdyby odstranění všech Hádesových smrtících pastí byla hračka.
„Necelá stovka,“ odpověděl tiše Yerdol.
„Tolik?! … Co se dá dělat, strýce nejde podceňovat, když jde o pasti,“ pak se vládkyně Devátého pekelného kruhu krátce odmlčela: „Chci, abys všechny mé nepotřebné poddané rozdělil na dvě skupiny. Jednu pošleš sbírat duše na Zemi a druhou do Tartaru. Ztráty musí být, co nejrychleji, nahrazeny!“
„Jak si přejete, má paní,“ řekl Yerdol a vydal se k nejbližšímu gardistovi, dát mu potřebné rozkazy. Jen se však otočil, jeho vládkyně se zvedla z trůnu a zamířila ke vstupním dveřím. „Má paní, smím vědět, kam jdete?“
Tyrael se zastavila: „Jdu prozkoumat strýcův dům, pokud už nic nepotřebuješ,“ odvětila.
„Jen vydám rozkazy a hned…“
„Nespěchej,“ skočila své pravé ruce vládkyně Devátého pekelného kruhu do řeči. Pak se na něho podívala a řekla: „Půjdu sama.“
„Ale to je příliš riskantní,“ namítl Yerdol, ale všechny jeho připomínky byly zamítnuty tvrdým nesmlouvavým pohledem vládkyně, značícím, že o tom nehodlá diskutovat.
„Zatím se o všechno postarej,“ zavolala ještě Tyrael ode dveří a pak se Yerdolovi ztratila z očí.

U vstupních dveří do Hádovi věže Tyrael naposledy zkontrolovala okolí. Opravdu se jejím poddaným - podle krvavých stop - podařilo odstranit všechny pasti. Pak sáhla na kliku a otevřela dveře. Na to z věže vyletěla ohnivá koule, zasáhla Tyrael do prsou a odhodila ji několik metrů daleko.
„Kruci,“ zaklela Tyrael a víc ji přitom mrzela ztráta oblíbených šatů, než skutečnost, že za svou pošetilost málem zaplatila životem. Kdyby nebyla jednou z vládců, posílení těla by ji ani v nejmenším neochránilo. Mohla však také předvídat, že si její strýc nachystal nějaká překvapení i uvnitř svého příbytku.
Tyrael znovu otevřela dveře dokořán, tentokrát bez toho aniž by se něco stalo, a nakoukla do věže. Tmu s jejím vstupem rozehnaly zelené krystaly na zdech a ona se poprvé v životě ocitla v příbytku samotářského strýce.
Jak procházela věží, nemohla Tyrael najít nic, co by jí o plánech Háda něco prozradilo. Toužil po moci a chtěl vládnout Devátému pekelnému kruhu. To jí došlo okamžitě. Ostatně nebylo mezi démony novinkou, že se sourozenci nenáviděli nebo jeden druhému záviděl a končilo to následně smrtí jednoho z nich. Avšak Hádesovi se podařilo vloudit Tyrael do přízně a dokonce jí pomáhal v začátcích její vlády. Proto si myslela, že je se svým postavením spokojený. Jak se ukázalo, nebil. Teď už Tyrael důvěřovala jedině Tarovi. Ten byl však pryč…
Když vládkyně Devátého pekelného kruhu prozkoumala přízemí věže, aniž by našla cokoliv užitečného, vydala se po schodech nahoru do strýcovi pracovny. Na schodišti narazila ještě na několik pastí, ale ty už zklaply naprázdno.
V Hádesově pracovně nebylo nic nečekaného. Veskrze stejné vybavení vlastnila i většina démonních šlechticů. Jen jedna věc v ní vyvolávala zvědavost. Ohromná truhlice s masivním kováním v sobě mohla skrývat to, co hledala. Nebo šlo o návnadu, skrývající nejnebezpečnější past ze všech v celé věži.
Tyrael přistoupila k truhle. Pořádně si ji prohlédla a pak se chvíli rozhodovala, co udělá. Podle prvotního ohledání byla truhla opatřena krvavým zámkem. Nemohla tedy zavolat nějakého postradatelného poddaného, aby ji za ni otevřel. Ale mohlo také jít o past určenou přímo jí! Měla před sebou dilema. Případný zisk cenných informací nebo smrt.
Uplynula notná chvíle, ale Tyrael se stále nedokázala rozhodnout. Nakonec odstoupila od truhly a posadila se na židli u démoního komunikačního zařízení. Okem zavadila o černý krystal uprostřed pentagramu a prohlédla si odraz vlastní tváře. Nevnímala přitom svůj vzhled, ale zbabělost, která se v ní odrážela. O čem vůbec přemýšlela?! Svůj život dala v sázku už v den, kdy se rozhodla Tara nezabít. A pokud jí věci v truhle dají aspoň malou šanci k jeho ochraně, riskovat proto má smysl!
Popadla obřadní dýku ledabyle pohozenou vedle pentagramu a znovu přistoupila k truhle. Neměla sice v žilách úplně tu samou krev, co její strýc, ale věřila, že to bude stačit. Tasila už značně opotřebovanou dýku, pokrytou vrstvou zaschlé Hádesovi krve, z pochvy, řízla se jí do dlaně, a když z rány vytryskla krev, přiložila ruku k zámku. Vnitřní mechanismus truhlice zapracoval, zámek cvakl a víko se otevřelo.
Tyrael obezřetně nakoukla do truhly, ale místo nějakých svitků, knih nebo jiných zdrojů informací objevila akorát sbírku bílých krystalů s dušemi. Věděla, co jsou zač a ani ji nález moc nepřekvapil. Vzala do ruky první, který ji padl do oka. Krystal se rozzářil a propustil uvězněnou duši, která se zhmotnila přímo naproti vládkyni Devátého pekelného kruhu, připravená splnit jakékoliv přání.
„Ale ty jsi přece…,“ vysoukala ze sebe udivená Tyrael a nenacházela ta správná slova.

Yerdol udělal vše oč ho Tyrael požádala a ještě něco navíc. Za pomoci vlastního důvtipu vyhradil dalších šedesát poddaných, kteří se mohli přidělit buď k výpravě do Tartaru nebo na Zemi. Těšil se, že dostane od své vládkyně pochvalu, ale pak si uvědomil, že už je pryč nějak dlouho. Začínal se trochu strachovat. Nešlo mu přitom ani tak o Tyraelino zdraví, jako případné komplikace jeho vlastních zájmů: ‚Ještě aby se jí tak něco stalo?! Teď, když konečně…‘ Už se chystal za ní vydat, když vládkyně Devátého pekelného kruhu vešla do trůnního sálu, v úplně zničených šatech, že byla víc nahá, než oblečená. Přistoupila k němu a řekla: „Brzy navštívím svého malého bratříčka. Zařiď vše potřebné!“

Místo: Hádova skrýš - Tartar

Když nadcházel čas bratrovi popravy, cítil se Hádes opravdu šťastný. Konečně za ta dlouhá tisíciletí usedne na trůn. To si alespoň myslel, než bratr před svou smrtí pronesl žádost, aby jeho trůn zdědila Tyrael. Všichni ostatní vládci to přijali, neboť si nemohli dovolit mezi sebou bojovat o Devátý pekelný kruh, a tak skončily všechny Hádovi naděje a sny.
Hádes se však svého cíle nevzdal. Potřeboval jen odstranit bratrovu dceru z cesty, smrt jeho bastarda by všichni vládci jen s radostí přivítali. A to by se mu i podařilo, kdyby se v Devátém pekelném kruhu neobjevil Yerdol. Pořád stál Tyrael za zády a on tak nikdy nedostal příležitost k jejímu zabití. Právě tehdy se rozhodl hrát roly hodného strýčka. Dostal funkci rádce a vzal si na starost nábor nově zrozených nečistých démonů v Tartaru.
Už před bratrovou popravou se mnohokrát Hádes do té prokleté pustiny vydal. Zřejmě bylo osudem, že při jedné návštěvy objevil trhlinu a narazil tak na dimenzi v dimenzi. Pak už byla hračka vybudovat v ní své vlastní sídlo, sice malé, ale za to ukryté před ostatními vládci. Začal shromažďovat nečisté démony s mimořádnými schopnostmi, vybudoval si malou armádu a především místo, kam se mohl kdykoliv uchýlit. A právě do své skrýše se po útěku z Devátého pekelného kruhu vydal, aby začal spřádat nové plány. Pořád chtěl dosáhnout svého odvěkého cíle, stát se mocným vládcem!
„Můj pane, přišla zpráva od…,“ řekl jeden z Hádových vazalů v lidské podobě a obleku komorníka v úklonu, když vstoupil do jeho pracovny.
„Já vím, od koho,“ přerušil nečistého démona Hádes. „Co nového zjistil?“
„Vládkyně Devátého pekelného kruhu vstoupila do vaší věže a chystá se navštívit svého mladšího bratra.“
‚Hmm, toho by se dalo využít. Ještě, že jsem ho tam nechal.‘ Hádes se usmál a pak řekl: „Řekněte mu, že jsem s jeho prací spokojen. Až bude po všem, bohatě ho za jeho tvrdou práci odměním.“
„Ano, můj pane,“ dodal Hádův vazal opět v úklonu, při kterém mu dlouhé černé vlasy spadly do tváře. Když svůj účes upravil, odhalil svou vazalskou značku na čele v podobě pěticípé hvězdy, jako používali všichni ostatní vládci, jen bez římské číslice.
***
Příště: prvotní střet ďáblova gangu a desátého pekelného kruhu