Démoní Lord Země II. - X.

Místo: Ubytovna bratří Demosů, Tokyo – Země

Všichni se usadili okolo malého konferenčního stolku v obývacím pokoji, aby začali rokovat o nastalé situaci a především zvážili další kroky. Pouze Dito a Ňunos s Eňosem se nezúčastnili. Zatímco Démoničtí bratři byli ve svých pokojích, kde se zotavovali z vážných zranění, démon v dětské podobě sbíral síly a sám střežil srdce Tarovi osobní dimenze.
„Musíme je zničit,“ pronesl Pekelný rytíř na začátku debaty. Stále byl pod vlivem zlosti, když před ním dva velitelé oblastního bose Ďáblova gangu utekli.
Wornixs si povzdechl: „Ty se hlavně uklidni, Arkille! Rozhodnutí je pouze na našem vládci, jestli půjdeme do války nebo ne.“
Na vládce Desátého pekelného kruhu se zaměřili pohledy všech v místnosti. Atmosféra zhoustla a Tar poprvé pocítil skutečnou zodpovědnost svého postavení. Jako poloviční démon cítil, jak mu v žilách koluje touha po boji, ale teď už nešlo jenom o něho, neboť svým rozhodnutím ovlivňoval i životy svých poddaných! „Jaká je nynější situace,“ zeptal se Wornixse.
Kronikář si vzal do ruky poznámkový blok, ve kterém si už dopředu připravil hlášení: „Po celém městě na nás útočí členové Ďáblova gangu. Předpokládané ztráty dosáhly již ke dvěma stovkám a stále se zvyšují. Nahradit padlé sice nebude takový problém, ale pokud něco nepodnikneme, žádný z Vyhnanců se k nám už nepřidá. Nařídil jsem, aby se všichni stáhli do vaší osobní dimenze.“
„Dobře,“ odvětil Tar a pak se podíval na Arkilla: „Jaké jsou naše šance?“
Pekelný rytíř se poškrábal na vyholené hlavě: „Je nás sice víc, ale oni jsou silnější. Narozdíl od nás sehranější a disciplinovanější, zatímco u nás stále přetrvává vzájemná nevraživost z předešlých dob. Pokud se budeme jen bránit, prohrajeme.“
„Chápu,“ řekl Tar a odmlčel se.
Arkill pak ještě dodal: „Naší jedinou šancí je využít početní převahu a zaútočit na ně jako první! Kdybychom tak znali polohu jejich hlavní základny a měli alespoň nějaké kameny duší…“
Jang seděla za Tarem a ani nemukla. Jin byla zajatá a oni teď řešili jestli má vůbec smysl s Ďáblovým gangem bojovat? Nikdy nepatřila do žádného pekelného kruhu, ale tohle jí připadalo ubohé. Chtělo se jí z toho až křičet! Pak byla zasažena vlnou bolesti, jako kdyby jí někdo udeřil pěstí do břicha. Padla na všechny čtyři a za chvíli se celé její tělo zmítalo v agónii. To už nevydržela a vykřikla, čímž na sebe upoutala pozornost všech.
„Jang, co je ti,“ zeptal se Tar.
„To Jin, mučí ji,“ zněla slabým hlasem pronesená odpověď, po které následoval další výkřik.
Wornixs zpozorněl: „Jaké je vlastně vaše spojení?“
Tar se chtěl zeptat, kam tím míří, ale Arkill ho předběhl: „Ty myslíš, že mohou…“
„Nejspíš,“ odvětil Kronikář.
„O co jde,“ znovu se ptal vládce Desátého pekelného kruhu svého rádce a generála.
Wornixs ignoroval Tarovi otázky a přisedl si blíž k Jang: „Můžete spolu komunikovat i na dálku?“
Jang kývla na souhlas a dál trpěla záplavou bolesti, kterou musela Jin snášet.
Arkill se s Wornixsem na sebe usmáli. Jejich šance se právě razantně zvýšily.
Tar trošku posílil své tělo a pak udeřil pěstí do stolu, až jeho deska popraskala. Když na sebe strhl pozornost, řekl: „Chci vysvětlení!“
Kronikář se na svého vládce usmál: „Díky spojení Jin a Jang získáme informace…,“
„… díky kterým jim nakopeme zadek,“ dokončil Pekelný rytíř.
Tarovi to potom došlo. Jang od Jin zjistí pozici základny Ďáblova gangu v Tokyu a potom na ně zaútočí.
Parael, který doposud mlčel, se náhle přihlásil o slovo: „To nikoho nezajímá, proč její sestru zajali?“
„No, protože…,“ Tar se pokoušel přijít na důvod, ale marně. Jin a Jang odstoupily od smlouvy na jeho zabití, ale podle démonních zvyklostí by je neunášeli, ale spíš na místě zabili!
Sukubus se podíval na Jang: „Dostaly jste zaplaceno předem, co?“
Arkill a Wornixs okamžitě pochopili.
„Tak, kde to je,“ pokračoval Parael.
„Pod jednou podmínkou,“ vysoukala ze sebe sotva zřetelným hlasem Jang.
„Nejsi v pozici, abys mohla klást podmínky!“ obořil se na poloviční démonku Sukubus. „Když jste se staly poddanými našeho pána, všechno, co kdy bylo vaším, se stalo jeho!“
„To stačí, Paraeli,“ vmísil se do toho Tar. Jelikož byl také bastardem, tak chtě nechtě musel s Jin a Jang sympatizovat. „Jakou máš podmínku, Jang.“
„Zachráníte Jin?“
Vládce Desátého pekelného kruhu se na Jang usmál: „Nikdo nebude zabíjet nebo mučit žádného mého poddaného, aniž by neokusil mou zlobu! Jasně, že Jin zachráníme.“
Jang potom prozradila úschovnu kořisti jí a Jin, pro kterou se hned Parael vydal.

„Snad jich bude aspoň deset,“ nadhodil během čekání Arkill a podíval se na Jang, zmítající se v další záplavě bolesti.
„I kdyby měly jen pět kamenů, pořád lepší něco, než nic,“ odvětil na poznámku Pekelného rytíře Wornixs.
Když se Parael vrátil, měl na tváři nečitelný výraz.
„Tak co, kolik jich je?“ vyptával se Arkill nedočkavě.
Sukubus otevřel černý kožený kufřík, který sebou přinesl, a vysypal jeho obsah na stůl: „Ďáblův gang platí lépe, než bych čekal,“ prohlásil nad hromádkou necelých sedmdesáti kamenů, které se rozkutálely po desce stolu.
„Můžu si jich půlku vzít?“ vyhrkl ze sebe Arkill, třesoucí se nedočkavostí, jako malé dítě při pohledu na sladkost.
„Nepotřebujeme jednoho Pekelného rytíře v jeho plné síle!“ obořil se na něho hned Wornixs.
„Nemyslím pro sebe,“ hájil se Arkill a pak začal vysvětlovat: „Jak všichni víte, každý pekelný kruh má svou elitní jednotku. A jednu takovou jsem se rozhodl vytvořit i pro Desátý pekelný kruh. Se svolením našeho vládce bych rád představil ‚Pekelné samuraje‘!“ Potom vyvolal rudý portál a z něho vyšlo dvacet démonů oblečených do černého obleku. Ti se pak seřadili do dvou řad. Všichni měli stejný sestřih vlasů, tvrdý pohled a vyzařovala z nich zvláštní aura strachu a síly.
Kronikář si povzdechl: „Nikdy by mě nenapadlo, že tě pět století života strávených v Japonsku může tolik ovlivnit.“
Pekelný rytíř probodl Wornixse smrtícím pohledem: „Přiznávám, že mě lidé v této zemi zaujali, ale to na věci nic nemění! Tohle jsou ti nejlepší z nejlepších, kteří se k nám přidali. Sám jsem je vybral a ručím za ně. Pokud to bude nutné, položí za našeho vládce i život!“
„Který démon dobrovolně položí za svého pána život? To slyším prvně,“ řekl Wornixs a dál si Arkilla dobíral. Ten ho však už ignoroval se samolibým úsměvem, když uviděl reakci jejich vládce.
Tar nevěděl, co říct. V Devátém pekelném kruhu už odmala obdivoval Yerdola a celou Rudou gardu. A teď bude mít svou vlastní úžasnou elitní jednotku!
Pekelný rytíř se nemusel ptát na rozhodnutí. Stačil mu jediný pohled do uchvácených očí jeho vládce. Akorát ještě dodal: „Přijímají rozkazy pouze ode mě, nebo od vás, můj pane,“ aby si triumf nad Wornixsem pořádně vychutnal.
Wornixs nedával Arkillovu vítězství velký význam. S jistotou dalších příležitostí se obrátil na Tara s prostou otázkou: „Kdy vyrazíme, můj pane?“
Vládce Desátého pekelného kruhu se podíval na Kronikáře, pak přelétl pohledem i ostatní a nakonec řekl: „Dnešní noc se Ďáblův gang přesvědčí o tom, kdo je skutečným pánem Tokya!“

Příště:
pohled na základnu ďáblova gangu, jeho bose s poskoky a jin, potom cestu Tara a jeho nejbližších městskou hromadnou dopravou na bojiště...