Démoní Lord Země - Speciál 2

Speciál 2. – Sesterská láska

Dveře od pokoje vládce Desátého pekelného kruhu se v tichosti otevřely a hned zase zavřely.
„Jsi vzhůru?“ zašeptala Tyrael téměř neslyšně, a když se nedočkala žádné odpovědi, dodala: „Jestli mám odejít, tak něco řekni.“ Po další krátké odmlce s širokým úsměvem přistoupila k Tarově posteli.
‚Jak už to je dlouho, co jsem tě takhle budila? … Už vím! Ten den, kdy si utekl.‘ Potom se vládkyně Devátého pekelného kruhu svlékla a bez dalšího vyčkávání skočila do postele k mladšímu bratrovi.
„Co to?!“ vykřikla Tyrael, když zjistila, že je postel prázdná. Hned na to se otevřela vestavěná skříň a z ní poté vyšel rozespalý a celý polámaný vládce Desátého pekelného kruhu.
„Dobré ráno, sestři,“ prohodil Tar, dlouze zívl a protáhl zkroucené tělo.
Tyrael se na bratra zamračila: „To od tebe nebylo pěkné!“
„Tomu se říká sebeobrana. Nebo sis myslela, že jsem už zapomněl na tvoje ranní buzení?“

U snídaně panovala podivně napjatá atmosféra. Tar seděl u malého stolku, po pravici měl Tyrael, po levici dvojčata a naproti sobě Paraela. Zbylí obyvatelé ubytovny se rozhodli posnídat v bezpečí obývacího pokoje, daleko od milostného bitevního pole.
Jin a Jang, spojené, aby mohly svými silami představovat alespoň malou konkurenci vládkyni Devátého pekelného kruhu a Paraelovi, se rozhodly nakrmit Tara. Hůlkami nabraly sousto rýže a s ním mířily k Tarovým ústům za zvukového doprovodu: „Áááá.“
Sukubus se lehce pousmál: „Jestli chcete bojovat takhle, nemám nic proti.“ Pak si do pusy vzal kousek lososa, kterého sevřel mezi rty, a s cílem nakrmit Tara z úst do úst se k němu pomalu přibližoval
Tyrael se na nic nezmohla. Jako obvykle vyčkávala na příležitost, kdy se nedopatřením Tarovi na tvář přilepí zrnko rýže, aby ho mohla sníst. Počínání jejích soků ji však vyrazilo dech. Propadla hluboké depresi, kdy se jí hlavou honilo jediné: ‚Proč mě to nikdy nenapadlo?!‘
Vládce Desátého pekelného kruhu byl v pasti. Dvojčata nebo Sukubus. Na jednu stranu to bylo lehké rozhodování, kdyby jenom vedle něho neseděla Tyrael. Pak zasáhla štěstěna, když se v kuchyni objevil Arkill, jdoucí si pro další plechovku piva z lednice.
„Už jdu, Arkille,“ řekl Tar, ubrouskem si utřel ústa a spěšně vstal od stolu.
„Co?“ vyhrkl ze sebe Pekelný rytíř.
„Neboj se, nezapomněl jsem na naši ranní lekci.“
„Ale já chtěl jenom …,“ snažil se Arkill vykroutit a ukazoval přitom na lednici, kde na něho čekaly orosené pivní plechovky. Prosebný pohled jeho vládce ho však obměkčil a kapituloval.
„Jaká škoda,“ zamumlal Parael a spolknul kousek lososa.

Tyrael, po snídani, chvíli pozorovala Tara při tréninku s Arkillem. Přitom si znovu uvědomila, jak její malý bratříček už dospěl a zesílil.
Když vynucený trénink skončil, přistoupila vládkyně Devátého pekelného kruhu k Tarovi: „Tak, co dnes podnikneme?“
Tar sklopil pohled k zemi: „Víš, já teď musím do školy…, ale neboj se, večer ti to vynahradím! Do té doby si můžeš prohlédnout město. Tady Ralkin,“ ukázal na šoféra v obleku, který se vládkyni zdvořile uklonil. „Tě odveze, kam si jen budeš přát.“ Potom se vládce Desátého pekelného kruhu rozeběhl za dvojčaty, které na něho už netrpělivě čekaly.

Během vyučování se Tar nemohl vůbec soustředit. Bezduše zíral na tabuli, kde padesátiletý profesor fyziky a chemie rozebíral druhy spalovacích motorů, stručný základ jejich funkčnosti, a od nich volně navazoval na výrobní postupy benzínu a nafty.
„… jak jsem minule podotkl, oktanové číslo je jedna ze základních charakteristik paliv. Vyjadřuje odolnost paliva proti samozápalu, který se projevuje takzvaným klepáním při kompresi ve válci motoru. Čím je toto číslo vyšší, tím je palivo kvalitnější. Zvláště motorkáři – nevím, kolik vás tu je přítomno – pro co nejpohodlnější jízdu na tento údaj musí koukat, pokud jim záleží na jejich stroji, “ dodal profesor k vzorcům na tabuli.
Vládce Desátého pekelného kruhu však místo vzdělávání musel pořád myslet na sestru. Zmocňovala se ho zlá předtucha a cítil v kostech, že se dnes ještě něco stane.

O polední pauze Tar s dvojčaty zamířil na střechu, kde společně v klidu poobědvali. Na malou chvíli si mladý vládce odpočinul od všech starostí a problémů, když se zadíval na modrou oblohu a užíval si hřejivých paprsků slunce a konejšivého vánku.
Ne však nadlouho, jelikož Tara z poklidného rozjímání vyrušil povyk, nesoucí se od přístupové cesty k univerzitnímu kampusu. Podíval se ze střechy, co se děje, ale přes koruny sakur a dav lidí nešlo nic vidět.
Jin poklidně obědvala a vůbec si nevšímala svého vládce, dokud Tar neposílil své tělo a neseskočil ze střechy na blízký strom. Málem ho přitom uviděla skupinka dívek obědvající u jeho kmene. Dvojčata potom sledovala, jak si jejich vládce klestí cestu mezi spolužáky ke zdroji všeho toho povyku.
Tyrael oblečená ve vyzývavém červeném kostýmku, který se dal téměř považovat za negližé, se chvíli koupala v obdivu lidí, dokud nezaregistrovala přítomnost svého bratříčka: „Tare!“ vykřikla radostně a hned se na něho vrhla.
Vládce Desátého pekelného kruhu s vypětím všech sil zabránil nejhoršímu, a tak Tyrael, místo přitisknutí jeho hlavy na svá prsa, ho jen objala.
„Sestři, co tady děláš?!“
„Říkal si přeci, že mě tvůj řidič zaveze kam si jen budu přát. A já chtěla za tebou,“ odpověděla s šibalským úsměvem Tyrael.
„Teda, já mít takovou sestru, tak bych s ní nejradši …,“ zaznělo z hloučku kluků okolo.
„Já si to taky myslím, ale řekněte to jemu,“ chytila se pubertální poznámky Tyrael a namířila obviňující prst na Tara. Tím na něho nasměrovala i závistivé pohledy kluků a znechucení všech dívek.
Po dlouhém a namáhavém vysvětlování a po omluvení se ze zbytků hodin, se Tar s Tyrael, která si nakonec prosadila svou, vydal ze školy pryč.

Jak vládce Desátého pekelného kruhu slíbil, věnoval zbytek dne své sestře. Ta se s ním k jeho velkému překvapení o půlnoci rozloučila s tím, že se už musí vrátit do své říše a s příslibem brzké návštěvy zmizela v portálu vedoucím do Devátého pekelného kruhu.
Když se Tar vrátil do ubytovny, byl úplně vyřízený. Bez večeře zamířil rovnou do svého pokoje. Tam se svalil na postel, ale než usnul, nahmatal na prostěradle pod sebou nějakou věc, která tam ráno rozhodně nebyla. Rozsvítil tedy lampičku na nočním stolku, aby s hrůzou zjistil, že to jsou černé krajkové kalhotky. Na stolku pak uviděl lísteček s krátkým vzkazem od Tyrael: ‚Snad ti přinesou krásné sny.‘