Démoní Lord Země III. - I

- Krapet to víc trvalo, jaksi jsem se zasekl u pár věcí (něco jsem zjistil, že nemám domyšlené a zrovna jsem to potřeboval, takže jsem byl nucen to nějak šikovně obejít a vymyslet jak z toho ven) a pak taky nebyla zrovna nálada k psaní, ale mohu slíbit, že už jsem podnikl pár kroků, jak z toho ven, tak snad se tohle krátké úvodní "povídání" bude hodit, brzo snad dodám další.


V každé válce jsou minimálně dvě strany. V té naší to byli obyvatelé Nebes proti zplozencům Pekla. Jelikož se však bojištěm stala Země a zdrojem síly lidé, bylo jen otázkou času, kdy vzejde další strana tohoto stále přetrvávajícího konfliktu. A jimi byli právě Čističi. Též známí jako Kristovi stoupenci, kteří po smrti Boha s Ďáblem získali sílu, s níž mohli bojovat. A jejich cílem nebylo nic menšího, než vytrhnout Zemi, a s ní i lidi, ze spárů Nebe a Pekla.
Úryvek z Wornixsových pamětí

Místo: Tokyjská zátoka, Tokyo – Země

„Dobrý večer. Právě se nacházíme v Tokyjské zátoce, kde před několika dny došlo k požáru jedné ze skladištních hal. Zvláštní na celé události je, že se to událo v několika okamžicích. Výpovědi svědků tvrdí, že si ničeho nevšimli, až když bylo téměř po všem. Tuto událost přijelo vyšetřit již mnoho expertů, ale prozatím ani jeden z nich nepřišel s prohlášením, které by celou záhadu vysvětlovalo. Zda šlo o nešťastnou souhru náhod nebo úmyslný čin se tedy stále neví.
O dalších informacích vás budeme včas informovat. Pro veřejnoprávní televizi, Mizuki Kawada.“
„Dobrý, balíme,“ zavelel zvukař a vydal se k dodávce spolu s kameramanem. „Tak, co je?!“ zavolal po chvíli na reportérku, která zpoza policejní pásky pozorovala skupinu nových vyšetřovatelů.
Mizuki Kawada nemohla umlčet svůj novinářský instinkt, který byl právě na poplach. Přeci jenom, jak mohli vyšetřovatelé něco zjistit, když sebou neměli žádné přístroje? Ti před nimi sebou vláčeli celé kufry, ale tihle se jen procházeli po spáleništi, občas se někde na chvíli zdrželi, ale to bylo celé.
Troubení klaksonu upozornilo mladou reportérku, že ostatní nehodlají čekat, a tak se donutila jít za zbytkem štábů do dodávky. Přece jenom pořád chodila do školy a nemohla si dovolit přijít o tuhle práci.

„Cítíte to,“ zeptal se pohledný muž okolo třicítky, s dlouhými černými vlasy spletenými do copu, trojice asistentů.
„Ano, mistře,“ odvětil jeden z nich, který stejně jako ostatní měli tělo pokryté tetováním. „Byli to démoni. Co uděláme?“
„Dejte vědět starším ve vesnici. Vypadá to, že Tokyo postihla morová nákaza.“ Pak se muž s prázdným pohledem, ve kterém se odrážela jen lhostejnost ke všemu, zadíval k policejní pásce, u které stála osamocená osoba v pršiplášti, a zamračil se.

„Hej, pane! Tady…,“ volal policista na osobu těsně za policejní páskou. Když však k ní přišel blíž a pohlédl jí do tváře, přísná a zamračená tvář muže zákona se změnila v přívětivou: „Proboha! To mi žena neuvěří. Jsme vaši velcí fandové. Prosím, mohl byste mi dát váš autogram?“ a usmál se, ale pak z něho promluvil policista: „Ale coby někdo, jako vy, pohledával na místě…“
Jasné oslnivé světlo na okamžik oslepilo muže zákona. Když zmizelo, byla osoba v pršiplášti pryč, stejně jako vzpomínky policisty z posledních několika okamžiků. Vůbec netušil, proč sem šel, ale když se chtěl poškrábat na hlavě, zjistil, že v pravé ruce drží papírek. Vytřeštil oči úžasem. Nechápal jak, ale byl to rozhodně autogram současného japonského idolu číslo jedna.