Timnium

Je to již 5 měsíců, co jsem dorazil na Tim.
Planetu, která se stala mým domovem a zároveň vězením.
Domovem proto, že zde se na jediném místě v celém vesmíru nachází možnost obživy a vězením z důvodu skoro stejného, neboť bez peněz se odtud nedá odejít, protože lístek na loď odtud stojí mnohonásobně víc, než lístek sem.
Stal se ze mě otrok, který má svobodu.
Nemám jak se odtud dostat a pokud se nedostanu z této planety nebo něco nevymyslim, tak zemřu hlady.
Život bez budoucnosti, to jediné mě zde čeká.
Po příjezdu na tuto planetu jsem byl plný očekávání a radosti z toho, jaké bohatství zde na mě čeká.
Bohužel po příjezdu přišlo vystřízlivění a zjištění pravdy, protože bohatství zde získají jen ti, co dokáží přežít a ti potřebují peníze, aby na něco takového měli naději.
Nás chudší sem nalákali pod příslibem lepší budoucnosti, která sloužila jako návnada.
Rychle jsem se musel naučit chápat zdejší systém, abych přežil, a ten nezná vyjímky.
Meziplanetární sdružení má svoje válečné lodě kolem celé planety a jen blázen by se pokoušel odletět bez jejich svolení.
Ti, kdo chtějí něco koupit, jsou závislí na ceně zboží, kterou sdružení ustanoví, takže sdružení má moc nad vším, co se nachází na této planetě.
Filozofie této planety je jasná. Máš peníze, můžeš žít celkem dobře, nemáš-li je, brzo zemřeš.
Jak lehké a prosté.
Člověku to přijde jako hra s pistolí u hlavy s tím rozdílem, že místo kulky zde člověka zabije hlad.
Po příletu a zjištění této pravdy mi nezbylo nic jiného, než si najít ihned práci a ta je opět jen u meziplanetárního sdružení.
Mým úkolem se stalo překládání timnia, vzácné látky, kvůli které je vlastně na této mořské planetě celé tohle pozdvižení.
Timnium se získává těžbou ze dna oceánů na planetě a oceány jsou zde plné trimů. Prazvláštních tvorů, kteří jsou zde jako jediní predátoři a jelikož je celá planeta pokryta vodou, jsou všude. Podle mě to jsou jediní predátoři proto, že svou konkurenci dávno vyhubili, protože snědí vše, co jim přijde do cesty, dokonce i vlastní druh.
Nejhorší je to, že u dna je sice více timnia, ale trimové jsou tam největší, takže pokud chce někdo opravdu rychle zbohatnout, vydá se právě na dno. Akorát většina těch, co to udělala, se již nikdy nevrátila zpátky.
Zabijí všechno, co jim přijde do blízkosti a s ničím nemají slitování.
Poté co se zjistilo, že na této planetě je látka, která má větší cenu než lidský život, se zde zkoušela vybudovat těžební zařízení, která by zrychlila těžbu. Jakmile byla dokončena a vypuštěna ke dnu, se ale objevili trimové. Pravý vládci planety a ukázali, co umí.
Nikdo na těžebních zařízení to nepřežil.
Nejprve se uvažovalo o vypuštění jedů do oceánů, aby se všichni trimové zabili, než se spustí nové těžební zařízení, ale vědci zjistili, že bez trimů ložiska timnia dojdou velmi brzy, neboť právě trimové jsou ti, kdo ho vytváří.
Všechny vlády v celém vesmíru se odebraly k dlouhým diskuzím co dělat.
Mezitím, co se radili, několik pirátů přiletělo na oběžnou dráhu a spustili do vody své malé ponorky, kterými zahájili svoji vlastní těžbu.
Měli sice nějaké ztráty, neboť ani je trimové netolerovali ve své blízkosti, ale piráti i přesto začali pomalu bohatnout a rozšiřovali svou činnost.
Ze začátku, kdy měli pouhých deset ponorek, jich za měsíc bylo 23 a za další měsíc 40.
Lodní doprava u planety také nabývala na větším počtu, až se to nakonec vlády dověděly.
Jejich způsoby těžby zkrachovaly, ale piráti našli způsob, jak vytěžit dost timnia a přitom nemít moc velké ztráty.
Proto se vlády dohodly, že udělají kolem celé planety zátaras, aby bez jejich vědomí nikdo neodletěl z planety.
A tak vzniklo meziplanetární sdružení, které si veškeré timnium rozdělilo rovným dílem.
Piráti se samozřejmě při jejich plánech odstranili z cesty, a tak byli oni jediní, kdo nabízel vesmíru timnium.
Já jsem se stal jednou z jejich figurek při získávání stále většího bohatství a moci.
Tedy přesně řečeno dopravoval jsem timnium z ponorek do jejich přepravních lodí.
Nebylo za to mnoho peněz a stěží jsem s tím přežil.
Takhle jsem to vydržel tři měsíce, až mi konečně došlo, že jediný způsob, jak získat peníze a vydělat si, je těžit s ponorkou u dna timnium.
Pravda oceán se hemžil trimy, ale tahle práce by mě brzy zbavila posledních zbytků sil a nakonec bych zemřel hlady, protože nemohoucího člověka by nikdo nezaměstnal.
Týden jsem vymýšlel plán, až nakonec v baru po práci, kde jsem z té trochy zapíjel svůj žal, poznal zvláštního člověka.
Jmenoval se Tramus a byl to překupník, který znal všechny a věděl o všem, co se stane.
Co jste potřebovali, on sehnal. Nezáleželo na tom, zda se ta věc vyskytovala v mezích zákona, které zde ustanovila meziplanetární sdružení, šlo jen o to, zda jste měli peníze.
Od zbraní po otroky, vše vám mohl sehnat, pokud jste mu zaplatili.
Byl jsem tenkrát trochu opilý a z ničeho nic si uvědomuju, že s ním mluvím a ptám se ho, zda by neexistoval způsob, jak by mi sehnal ponorku, když má kapsa byla prázdná..
To ho pobavilo, a tak mi udělal nabídku.
Věděl, že pracuji jako nosič timnia a vykládám ho z ponorky do lodi a navrhl mi tento plán.
'Pokud prý ukradnu ponorku i s nákladem, tak mi sežene legálně ponorku a dá mi ji i s výbavou zadarmo.'
Nejprve mi to přišlo šílené, protože trest, kdyby mě chytli, by byla jistě smrt, ale po zvážení mé situace by to vyšlo na stejno, a tak jsem souhlasil.
Tramus mi sdělil přesné informace, kam mám s ponorkou připlout a kde na mě bude čekat.
Když jsem tedy přišel do práce a začalo vykládání timnia, zaujal jsem místo u skladovacího prostoru ponorky a začal tak podávat timnium ostatním dělníkům.
Začalo čekání na vhodnou příležitost, kdy stráže nebudou dostatečně pozorné, abych stihl vlézt dovnitř ponorky.
Najednou se mezi nosiči strhla rvačka. Taková šance mi přišla jako znamení, že to, co dělám, je správná věc.
Vlezl jsem do ponorky nejrychleji, jak jen to šlo, a zapnul motor.
Jak se strážní snažili urovnat rvačku, ani si mě nevšimli, jak odplouvám i s nákladem timnia, které se těžilo nejmíň celý týden.
Doplul jsem s ponorkou do doku, kam mě Tramus poslal.
Byl přesný a jakmile mě spatřil, usmál se takovým zvláštním způsobem, který mi připadal nějak zvláštně.
Později mi to vlastně došlo.
Meziplanetární sdružení jsem vyměnil za Tramuse. Otrok změnil pána.
Když jsem nastoupil do ponorky, pocítil jsem něco, co mi bylo odebráno po příletu na tuto planetu.
Byla to svoboda, která mi měla být již navždy odepřena.