Předlouhý den

Pomalu otvírám své oči a zjišťuju, že ležím na posteli.
Hlava mě bolí a začínám si uvědomovat, že to je kocovinou po včerejším flámu.
Opatrně jsem vstal z postele a ještě se skoro zavřenýma očima šel do koupelny, abych se konečně probral ze snu.
Po raním probráním jsem na sebe ze skříně vyndal oblečení a hodil ho na sebe.
Podle budíku vedle postele mi bylo jasné, že dnes určitě příjdu do práce o něco později, ale to nezměním, i kdybych byl seberychlejší.
Sešel jsem dolů po schodech a šel rovnou do kuchyně na snídani.
V kuchyni už byla Jana a právě zašívala ponožky.
Ani se ke mně nepodívala, když jsem vešel, a dál zašívala.
Už jsem ji znal, a tak mi bylo hnedka jasné, že se na mě po včerejšku zlobí. Neměla ráda, když moc piju, natož když se opiju, to přímo nesnášela a pak mi to dlouze vyčítala.
Udělal jsem si kafe a namazal chleba s marmeládou.
Přisedl sem ke stolu vedle ní a chvilku jen tak míchal lžičkou v kafi, abych promíchal cukr a kafe.
V kuchyni nastalo podivné ticho, a to sem neměl rád. Proto jsem na ni po chvíli promluvil.
'Dobré ráno miláčku. Jak si se vyspala?'
Jana ani nepohnula hlavou a dál zašívala.
To mě u srdce úplně bodlo a začal jsem mít výčitky z toho, že jsem se včera opil. Určitě ji to naštvalo, když dnes slaví narozeniny a já se den předtím opiju, to ji muselo pořádně rozlobit.
Proto jsem se rozhodl ji rozpovídat za každou cenu.
'Já vím, Jano. Včera jsem to přehnal, ale nebylo pro mě na výběr. Chlapi z práce mě doslova donutili a navíc bylo co oslavovat.'
Jana trochu pozvedla hlavu, takže jsem mohl zahlédnout její nádherné modré oči, a svým krásným hlasem promluvila.
'A co teda bylo tak důležité, že jsi se musel opít?'
Na tyhle slova jsem čekal, a tak začalo vysvětlování.
'No včera nám všem přidali, a tak prostě jsme všichni v práci byli štastný, prostě oslava byla povinná.'
Jana se trochu pousmála, a tak už skoro odpuštění bylo u mě. Zbývalo málo a vše bude zapomenuto, a tak jsem pokračoval.
'A i když jsem se včera opil, tak mi to nezabránilo, abych zapomněl, že dnes máš narozeniny, takže až se vrátím, to pořádně oslavíme. Už teď mám malé překvapení, takže si počkej a včerejšek ti pořádně vynahradím.'
Jak jsem doufal, teď bylo vše odpuštěno a Jana mi ukázala svůj překrásný úsměv, do kterého jsem se zamiloval od té doby, co ji mé oči viděly poprvé.
Pak mi na to řekla.
'No nechám se překvapit, co sis na mě připravil. Tak snadno ti včerejšek neodpustím, to zase ne.'
Po těchto slovech odešla z kuchyně nahoru do ložnice a mně došlo, že mou lest prokoukla.
Štěstí, že jsem na dnešek pro ni to překvapení opravdu chystal, takže si to určitě vyžehlím.
Já jsem si po snídani rychle udělal svačinu a vydal se do verandy oblíknout se a vyrazit do práce.
Venku u auta ale vznikl problém a já začal po kapsách hledat klíčky.
Prohledával jsem se jako policista prohledávajícího drogového dealera, ale u sebe sem ty klíčky zkrátka nenašel.
Najednou za mnou zazněl hlas Jany a já se otočil.
'Nehledáš náhodou tohle,' a hodila mi z okna klíčky od auta.
Spadly přímo přede mě, a tak jsem se pro ně sehnul a sebral je. Chtěl jsem ji poděkovat, ale potom okno, odkud mi házela klíče, bylo zavřené a už tam nestála.
Tak jsem nasedl raději do auta.