Kostel

Linsy utíkala stále dál. Kroky, které slyšela za sebou, byly stále blíž. Ubývalo jí sil, ale nehodlala se vzdát. Ohlédla se, aby zjistila, jak daleko od ní je ten, kdo ji honí. I přesto, že stále slyšela kroky, však nikoho neviděla. Vtom se jí do něčeho zamotaly nohy. Neudržela rovnováhu a upadla. Podívala se, do čeho se to zamotala. Byly to ostružiny. Rychle si z nich začala vymotávat nohy. Kroky byly stále blíž. Konečně se jí podařilo vymotat nohy z ostružin. Zvedla se a běžela dál. Přibližně sto metrů před sebou uviděla nějakou budovu tyčící se do výše. Pocítila naději na záchranu. Může se tam schovat a možná tam i bude někdo, kdo by jí pomohl dostat se pryč z tohoto tmavého lesa. Jak se blížila k budově, začala rozeznávat detaily. Budova měla velké dvoukřídlé dřevěné dveře a velká okna složená z různobarevných kusů skla. Podle kříže na střeše poznala, že je to kostel. Bylo jí však divné, že je ten kříž černý. Ale teď jí to bylo jedno, byla ráda, že se může někde ukrýt. Kroky už slyšela těsně za sebou. Přiběhla ke dveřím a chtěla je otevřít. Bohužel byly zamčené. Začala na ně bušit pěstmi a křičet, aby jí někdo otevřel. Ale vypadalo to, že tam nikdo není. Měla stále větší strach. Napadlo ji, že by někde mohly být ještě jedny dveře. Běžela podél zdi kostela. Stále za sebou slyšela kroky.
Uviděla dveře. Byly malé, jen o něco málo vyšší než Linsy. Z celého srdce si přála, aby byly otevřené. Vzala za kliku. Dveře se jí však nepodařilo otevřít. Vzala za kliku ještě jednou, tentokrát silněji. Dveře se se skřípotem otevřely. Proklouzla dovnitř a dveře za sebou rychle zabouchla. Stála nehybně vedle dveří a poslouchala. Nic však neslyšela. Jako by ten, kdo ji honil, najednou zmizel.
Ulevilo se jí, byla šťastná, že se dostala do bezpečí. Rozhlédla se po místnosti, ve které stála. Byla velmi malá, menší než Linsyn pokoj. Byl tu jen malý stolek a starožitná skříň. Jinak byla místnost prázdná. Naproti sobě uviděla další dveře, stejné jako ty, kterými přišla. Přišla ke dveřím a vzala za kliku. Dveře šly snadno otevřít.
Linsy poznala, že vešla do hlavní místnosti kostela. Byla veliká a tmavá. Okna, která byla z venku krásně barevná, byla zevnitř celá tmavě modrá. Jediný zdroj světla byly svíčky stojící na oltáři uprostřed místnosti. Přišla blíže k oltáři. Byl na něm vyrytý nějaký znak. Linsy ho nikdy dříve neviděla.
"Čekali jsme tě, Linsy." Ozval se za ní temný hlas.
Linsy se vylekala a prudce se otočila za hlasem. Přímo za ní stál vysoký hubený muž v černém hábitu s kapucí. Myslela si, že je to satanista, ale všimla si, že má na krku přívěsek se znakem, který byl vyryt na oltáři. Celá vystrašená pomalu ustupovat dozadu.
"Co...co ode mě chcete?"
Muž nic neodpověděl. Jen natáhl ruku a šel k ní. Linsy se rychle a rozeběhla se pryč. Do něčeho však narazila. Podívala se, co to bylo. Všude okolo stály samé postavy. Z kápí jim svítily červené oči. Linsy byla zmatená, netušila, kde se tam vzaly. Ještě před chvílí byla v místnosti jen ona a ten muž.
"Pojď ke mně, dítě." Promluvil opět ten muž a natáhl k ní ruku. Linsy se ani nepohnula. Nevěděla, co má dělat. Muž k ní přistoupil blíže. Chtěla ustoupit dozadu, ale stály tam ty postavy.
"Pojď ke mně, dítě." Zopakoval ten muž.
Stál teď už těsně u Linsy a natáhl k ní ruku. Linsy měla strach, co s ní bude. Podívala se mu do očí. Náhle se cítila uvolněně a její strach zcela vyprchal. Pomalu zvedla ruku a položila ji na mužovu. Pevně ji sevřel. Pomalu ji vedl k oltáři. Volnou rukou vytáhl z kapsy přívěsek, stejný jako měl na krku. Položil ho Linsy do dlaně a provázek jí omotal kolem ruky. Její druhou ruku položil dlaní na oltář.
Znak na oltáři se rozzářil tmavě modrou barvou. Linsy se na něj dívala a v hlavě slyšela samé hlasy. Cizí, překřikující se hlasy. Linsy jim nerozuměla, mluvily nějakou cizí řečí. Linsy si uvědomila, že stojí u oltáře. Ale neměla ponětí, jak se sem dostala. Vždyť ještě před chvílí stála někde úplně jinde. Všimla si, že ten znak, co je na oltáři, se začal zjevovat ve vzduchu. Už byl skoro celý, když vtom Linsy zvedla ruku z oltáře. Znak náhle zmizel. Postavy začaly vydávat vysoký nelidský zvuk, ale ani se nepohnuly. Mužovy oči teď plály také červeně. Linsy v nich viděla neskutečnou zlobu. Opět ji přepadl hrozný strach. Muž se k ní začal přibližovat. Zvedl ruku, ve které se mu náhle objevila krátká stříbrná dýka. Napřáhl se a bodl. Linsy se však stačila uhnout. Muž se začal znovu napřahovat. Linsy na nic nečekala a vyskočila na oltář. Muž opět bodl, tentokrát úplně vedle. Rukávem shodil na zem několik svíček. Postavy, ke kterým se svíčky dokutálely, rychle couvly. Linsy si toho všimla a vzala jednu svíčku do ruky. Seskočila z oltáře na opačnou stranu, než stál muž. Zamávala postavám svíčkou před hlavou. Postavy rychle ustoupily. Linsy kolem nic proběhla a zamířila ke dveřím, kterými přišla.
"Za ní. Nesmí nám utéci." Zaslechla za sebou mužův hlas. Postavy se rozeběhly za Linsy. Ta utíkala stále ke dveřím. Náhle se před ní objevily další postavy. Prudce se zastavila a natáhla k nim ruku se svíčkou. Ta však při běhu zhasla. Jedna z postav k ní natáhla ruku. Linsy instinktivně švihla proti postavě druhou rukou. Postavy stojící před ní zmizely. Linsy si uvědomila, že má k ruce stále přivázaný přívěsek. Švihla rukou proti zbývajícím postavám, všechny zmizely. Uviděla muže, jak jde k ní a zvedá ruku. Nějaká neviditelná síla odhodila Linsy dozadu. Ten náraz byl dost bolestivý, ale naštěstí neměla nic zlomeného. Postavila se.
"Dej mi ten znak, dítě! Nebo si ublížíš." Řekl muž.
"Ne!" Odvětila Linsy. Věděla, že ten znak je její jediná naděje jak se odsud dostat. Muž proti ní opět zvedl ruku. Linsy okamžitě také zvedla ruku. Na okamžik se jejich pohledy střetly. Linsy rychle zavřela oči. V ruce pevně svírala přívěsek. I přes zavřená víčka viděla veliký záblesk. Pak už neviděla nic.
Pomalu otevřela ospalé oči. Zívla. Ležela na studené zemi mezi listím. Vstala a rozhlédla se kolem sebe. Kostel nikde neviděla. Byly tu jen stromy. Muselo se jí to jen zdát. Celá zmatená šla domů. Doma nikdo nebyl. Její rodiče byli na pracovní cestě a malá sestřička u babičky. Linsy si lehla do postele, aby si odpočinula. Něco ji pálilo v ruce. Podívala se, co to je. V ruce stále držela přívěsek. Takže to nebyl sen. Pověsila si ho na krk a usnula.