Orel (5 část 5 z 7)

Jak Orel kráčel mezi druihskými budovami a přemýšlel nad otázkami, které se mu honily stále častěji hlavou, sotva postřehl, že se k němu přiblížil zezadu jeden muž.
„Jsem rád, že jsi konečně vylezl z postele,“ oslovil ho mistr Kim.
„Děkuji vám za starost, mistře Kime. Když tu zrovna jste, mohl bych si s vámi promluvit?“
„Jistě, proč ne,“ mistr Kim usedl na schody jedné budovy a rukou pokynul, aby si Orel přisedl k němu.
„Jistě víte, že jsem se střetl s Drughovým bratrstvem, ale i když mi velmistr Gahen něco o něm již pověděl, jedna věc mi není zcela jasná?“
„Jaká?“ pohlédl na něj mistr Kim udiveným pohledem.
„Pokud jsem správně pochopil, je to již několik tisíciletí, možná i víc, co Drugha opustil druihy. Chápu, že nějakou dobu jen tak kráčel mezi světy a přemýšlel, co udělá, ale potom jak začal budovat Drughovo bratrstvo, proč ještě nezaútočil? Jistě už před více jak statisícem let, musel shromáždit velkou armádu?“
„Aha. Tak tohle tě trápí. Víš, mezi druihy a členy Drughova bratrstva jsou rozdíly. Druihové jsou cvičeni pro naše poslání a vypořádání se vzniklými situacemi, kdežto bojovníci z Drughova bratrstva mají výcvik zaměřený především proti nám druihům. Jejich techniky boje slouží k našemu poražení, ale i když jsou cvičení k boji proti nám, něco jim chybí,“ Orel se zamyslel a nevěděl, co tím má mistr Kim na mysli. „Výcvik druihů obsahuje postupy proti všem možným protivníkům, jak lidským, tak i netvorům a dalším. Když tohle pomineme, tak jim chybí stále jedna věc! ... Pokud si dobře vzpomeneš, tak jsi prošel řadou zkoušek, ne?“
„Ano, mistře, to si moc dobře vzpomínám. Některé vzpomínky mě ještě teď bolí.“
Mistr Kim se trochu zasmál: „Tyhle vzpomínky z bojových zkoušek na mysli nemám. Jde mi spíše o zkoušky, kterými postupně procházíš, jak se stále více stáváš druihou. Nejdůležitější ze zkoušek byla hledání nového jména.“
„Jak jedna zkouška nám umožňuje odvrácení armády nepřátel, kteří se ještě spolčují s dalšími protivníky, a kterých je několikanásobek našeho počtu?“ pohlédl udiveně Orel na mistra.
„Magie … Pradávná síla magického světa, kterou nám nové jméno dovoluje využívat. Sice bych ti neměl nic říkat, ale velmistr Gahen mi pověděl o tvé misi a řekl mi o tvém zázračném osvobození z řetězů,“ pohlédl na Orla a čekal, co řekne.
„Já nevím, jak jsem se osvobodil. Pamatuju si pouze jen náhlou sílu, která zasáhla celé mé tělo. Zkoušel jsem několikrát vytrhnout řetězy, ale nepodařilo se mi to. Potom má mysl to chtěla vzdát, ale já si v duchu vybavoval všechny hrůzy, které jsem mohl během mise spatřit ... Náhle mé tělo sebralo obrovskou sílu a já snadno vytrhl řetězy bez sebemenší námahy … pak si jen pamatuju, že jsem na sobě, krátce po vytrhnutí řetězů uviděl místa pokrytá peřím, která rychle ustupovala, až zmizela.“
„No, na to jak jsi až doposud rychle postupoval ve svém výcviku druihy, tak tohle ti nějak trvá pochopit, ale řeknu ti tedy něco,“ mistr Kim se zhluboka nadechl. „Nové jméno, které získávají druihové během zkoušky, je ta nejdůležitější věc, která nám v boji pomáhá. Taky nás odlišuje od ostatních válečníků. A jelikož je magické jezírko tady u nás, tak Drughovo bratrstvo nemá možnost získat pro své členy nová jména, proto hledají druihy, kteří se k nim přidají.“
„Ale proč, mistře?“
„Pamatuješ, jak jsi zabil svého prvního démona a vzal jeho sílu do svého meče?“
„Ano pamatuji, ale co to má s tím společného?“
„Všechno! Vzal jsi do meče démonovu sílu, která mu umožňovala kouzlit ... My druihové nejsme mágové. Navíc každý mág si časem musí nějak doplnit svou moc. Naším posláním je strážit světy. Oddělovat magický svět od technologického. A někdy bojujeme s tvory z magického světa, kteří se nedají zabít nebo porazit mečem, ale za pomoci magie se nám to podaří, proto kouzelné tvory po zabití uvězníme v meči. Jejich síla do něj vstoupí a až budeš časem připraven, tak ji dokážeš ze své zbraně uvolnit a použít podle své potřeby ... A to nám umožňuje právě naše nové jméno. Jen díky němu můžeme využít magickou moc. Ale nemáme jí nekonečno, záleží na tom, kolik démonů nebo jiných magických tvorů zničíš během svého poslání a uvězníš jejich moc ... Je to jako oheň. Když přikládáš dříví, oheň se zvětší a začne vydávat větší teplo, ale když plamen pouze vydává teplo a nedostává dříví, časem zanikne.“
„Dobrá, tohle již chápu, aby mohli druihové používat magii, musí projít zkouškou a pak ji musí získat tím, že zahubí magické protivníky a vezmou jim jejich moc ... Ale jak to souvisí s Drughovým bratrstvem a tím, že na nás ještě nezaútočili?“
Mistr Kim si silně povzdechl: „Někdy to je s další várkou studentů mnohem těžší než s tou předešlou, se mi zdá … Drughovo bratrstvo sice své členy cvičí v tom, jak se v boji postavit proti druihům, ale jak válečník porazí toho, který ho svou mocí promění v kámen nebo jej sežehne plamenem na popel? Proti magii se dá používat opět jen magie! Musí si sehnat nejprve dost moci, aby se všem druihům a hlavně těm, kteří již plní svou povinnost a stráží oba světy, mohli postavit. Nemohou zaútočit, i když je jich víc, protože síla některých druihů je obrovská. Tvá časem možná bude také obrovská a bez sebemenších potíží přemůžeš i deset drughů najednou. Proto se spolčují a dělají zlo, ze kterého mohou získat větší moc ... Pokud si pamatuju, tak mi velmistr Gahen říkal, že ti nějaký drugha zničil tvůj meč svým a pak chtěl svou zbraní zabít i tebe?“
Orlovi se ihned vybavily vzpomínky na Azrana a sevřel ruku v pěst: „Ano, mistře, to chtěl.“
„A tím získal ze tvého meče další magickou moc ... Kdyby nebyl pouhý student jako ty, ale již vycvičený drugha, tak by se ti zřejmě nepovedlo uniknout, protože by se nekryl za stolem, ale použil magickou moc, kterou by tě lehce přemohl.“ Mistr se trochu odmlčel. „A taky pokud by svým mečem tebe zabil, tak by uvěznil tvou duši, kterou by přeměnil v další magickou moc. Pokud si dobře vzpomeneš na výcvik a poznatky o čarodějích, tak tam byla také zmínka o tom, jak získávají svou moc, pomocí ...“
„... pomocí lidských obětí, jejichž duše použijí ke svým plánům nebo k posílení své magie,“ skočil mistrovi do řeči.
„Správně. Aspoň znalosti ti slouží dobře … Je ti to teď už trochu jasné?“
„Ano, mistře. Nejsou dost mocní, protože se zaměřují pouze na naše zničení, pokud tomu rozumím.“
„Zatím nejsou dost silní, ale jejich plán naší zkázy se náhle zrychlil. A sílí každým dnem!“
Náhle Orla něco z rozhovoru vytrhlo.
Jak tak seděl vedle mistra na schodech, před jednou z budov spatřil, jak kousek od nich kráčí žena v plášti i se všemi svými věcmi, které by na své misi mohla potřebovat. Nějak jej upoutala a nedokázal od ní odvrátit zrak a pokračovat v rozhovoru s mistrem Kimem, až náhle zjistil proč.
Byla to Lvice. Jak ji pozoroval, krátce se otočila zpět k budovám, jako kdyby se na ně chtěla naposledy podívat. Byl to jen okamžik, vteřina, kdy jí mohl pohledět do tváře, ale i ta stačila, aby ji s jistotou poznal. Šla rychlou chůzí a čím dál víc se od nich vzdalovala.
„Promiňte, mistře Kime, ale musím jít,“ hluboce se uklonil mistrovi Kimovi a už se chtěl vydat za Lvicí. „Děkuji vám za vaše slova. Snad mi to časem odpoví na mé otázky,“ a počkal, až co mistr řekne, a pak kráčel rychle za ní.
Mistr Kim na něj chvilku hleděl zkoumavým pohledem, ale nakonec se zřejmě teď nechtěl zatěžovat zjišťováním toho, co ho donutilo se s ním tak rychle rozloučit, a tak mu jen odpověděl: „Není zač. Jen doufám, že brzy přijdeš na všechny odpovědi dřív, než bude pro tebe pozdě,“ a pak se za ním díval, než zmizel v lese, do kterého zamířila Lvice.
Ta během jeho loučení s mistrem Kimem stačila ujít opravdu velkou vzdálenost, při které se Orlovi ztratila z dohledu. Chvíli bloumal lesem a hledal ji, ale netušil, kam se za tak krátkou chvilku poděla. Potom toho zanechal, protože stejně věděl, kam má namířeno.
Rozběhl se do svatyně s portálem, co největší rychlostí, jakou dokázalo jeho tělo vyvinout.