Orel (5 část 6 z 7)

Když skoro vyčerpaný Orel vyběhl kopec, který vedl ke vchodu do svatyně, najednou se zhrozil.
Dva strážci, kteří jej měli za úkol střežit, leželi na zemi. Poklekl k prvnímu z nich, aby zjistil, co se mu stalo. Jestli je náhodou nepřepadlo Drughovo bratrstvo, ale muž, kterého kontroloval, byl živý. Pouze byl v bezvědomí.
Přemýšlel, co se zde mohlo stát a náhle jeho smysly vycítily přítomnost magie, která se vytváří s každým portálem. Na nic nečekal a rozběhl se chodbou k portálu, aby mohl podat zprávu mistrům o tom, co se tu přihodilo.
Když doběhl na konec chodby do svatyně, nemohl uvěřit vlastním očím: „Lvice?“ zavolal na postavu v plášti, která stála několik kroků od portálu.
Ta se k němu otočila a stáhla si kápi z hlavy: „Co tu děláš?“ promluvila zmateným a udiveným hlasem.
„Co ty tu děláš? To ty jsi omráčila strážce portálu?“
„Ano,“ doznala se Lvice a v obličeji bylo vidět provinění.
„Ale proč?“ Orel na ni přitom hleděl a nedokázal pochopit její úmysly. „Proč jsi něco takového udělala?“
„Já musela ... Pamatuješ na náš včerejší rozhovor?“
„Pamatuji, ale jak ten vysvětluje tvoje jednání?“
„Vzpomínáš na tvá slova o přísaze? Že každý druiha musí držet své slovo, jinak nedokáže plnit svou povinnost?“
„Ano, ale já nevím, kam tím míříš, vysvětli mi to, prosím?“ a stále na ni udiveně hleděl. Již v jeho očích nebyla nahá žena, která ho k sobě silně vábila, ale žena, která mu pomátla mysl. Udělala něco, na co by nikdy nepomyslel a co by nikdy neřekl, že udělá právě ona.
„Víš, předtím, než se mi otevřel portál a já jím prošla, jsem také přísahala. Tím, že jsem se dala k druihům, má přísaha byla pošlapána ... První roky výcviku má mysl o tom každý den přemýšlela a nevěděla, co si mám počít. Časem však zapomněla. Díky tvrdému výcviku a novým poznatkům mi pochyby o mé přísaze zanikly, ale po našem včerejším rozhovoru se veškeré pochyby vrátily a já již vím, jak jsem se měla rozhodnout,“ odmlčela se a po tvářích ji začaly stékat slzy. „Zradila jsem svou přísahu a nyní se musím vrátit, abych odčinila svou hanbu.“
Orel byl z jejích slov zmaten, ale jeho mysl stejně zaplavovala fakta, která se po jejím činu stanou. Pokud Lvice projde portálem, stane se z ní zrádkyně, kterou se vydají druihové hledat a zabijí ji, aby nemohla svých schopností zneužít.
V Orlovi bojovaly dvě věci. První, že se stane zrádkyní, která bude zabita, a druhá ta, že odejde a on ji víc nespatří. „Ne to nesmíš!“
„Vyřiď velmistru Gahenovi a všem mistrům, že mi to je líto, ale nemám na výběr. Musím dodržet svou přísahu,“ a vykročila pomalu k portálu.
Orel k ní přiskočil, položil jí ruku na rameno, aby ji zastavil, ale Lvice mu odtáhla ruku ze svého ramene a kopem do hrudi jej od sebe dostala tak silně, že letěl vzduchem několik metrů a narazil na zeď svatyně, kde zůstal omráčen ležet na zemi.
Poslední slova, která Lvice pronesla, patřila jemu: „Odpusť mi,“ potom vešla do portálu.