Orel (5 část 7 z 7)

Když se Orel probral, bylo příliš pozdě. Portál se zavřel a s ním zmizela i Lvice. Jen vedle něj stáli dva zákeřně přemožení strážci portálu a nevypadali na to, že jsou dvakrát šťastní.
„Co tady děláš?!“ promluvil jeden ze strážců, zatímco si druhý ještě masíroval tvář, kam ho Lvice udeřila pěstí.
„Já?“ nenapadala jej žádná slova, nevěděl, co jim vlastně má odpovědět.
„Jo ty. Rychle mi řekni, co se tu stalo a nic nezkoušej,“ ruku měl přitom položenou na rukojeti svého meče.
„Povím to až velmistru Gahenovi,“ napadla Orla jediná odpověď. Doufal, že velmistr pochopí, co Lvice udělala, a zabrání tomu, aby ji zbytek rady odsoudil za zradu.
„Dobrá. Tak jdeme,“ hned potom, co vstal, ho chytil jeden ze strážců za ruku a vlekl jej k velmistru Gahenovi.
Orel však nepočítal s jednou věcí.
Doufal, že velmistr pochopí, proč Lvice utekla od druihů, ale nečekal, že ho strážci portálu odvedou před radu. Dobře věděli, že velmistr Gahen je na mladé druihy měkký a chtěli odplatu, za to, že je Lvice zákeřně napadla. V tuto dobu bylo totiž vždy zasedání rady a velmistr na něm nemohl chybět.
Strážci Orla vedli přímo do chrámu druihů, kde se konalo jednání rady.
Chrám sloužil jako ubytování druihů, kteří již prošli výcvikem a chtěli si nějaký čas odpočinout od svého poslání nebo se vyléčit ze svých zranění. Také v ní byla síň rady, ve které bylo dvanáct mistrů učících mladé adepty, tito mistři rozhodovali o důležitých jednáních. Aby nebyla možnost, že rada se neshodne, jejím třináctým členem byl velmistr Gahen, který měl také hlavní slovo.
Celou radu tvořili mistři: Kim, Hen, Alha, Reknan, Dagon, Athan, Kelman, Dar-hun, Irha, Resna, Khara a poslední Goran. Některé z nich znal Orel dobře, ale o některých toho mnoho nevěděl a během svého výcviku neměl možnost se s nimi více sblížit.
Několik minut musel čekat, až jim rada dovolí vstoupit.
Konečně se dočkal a dveře do síně se před nimi otevřely. On spolu se strážci brány, kteří se od něj nehnuli na krok, vstoupili. Místnost byla jako soudní síň. Ve středu stál obvykle souzený nebo ten, který něco žádal, a kolem něj seděli mistři, kteří na něho shlíželi seshora.
Velmistr Gahen zahájil jednání rady: „Podle výpovědi strážců portálu byli zákeřně napadeni jedním z mladých druihů. Co nám o tom povíš?“
Orel se podíval na velmistra a začal objasňovat příčiny, proč to Lvice udělala. Chtěl, aby každý člen rady pochopil její důvody: „Jak jste slyšeli, vážení členové rady. Lvice se rozhodla vrátit kvůli přísaze. Jelikož druihové si na cti zakládají, neměla na vybranou.“
Ozval se mistr Dagon: „Je hezké, že chce dodržet svou přísahu, ale poté, co každý přijme nabídku vstoupit mezi druihy, je jeho bývalý život pouhou minulostí a vše, co udělal, přísahal nebo slíbil, se jej už netýká! Nemám pravdu?“ většina mistrů jeho slovům přikyvovala, ale velmistr Gahen se ani nepohnul.
„Ale mistře Dagone. Lvice se řídila pouze svou představou, že pro druihu je nejdůležitější jeho čest. Nemůžeme ji hned odsoudit ... Je snad i jiná možnost?“ pokoušel se Orel obhajovat Lvici, ale cítil, že jeho slova mistra Dagona nepřemluví.
Rada se mezi sebou začala dohadovat, co je správné, až jejich dohady přerušila mistryně Irha: „Co tedy navrhuješ? Jaké jsou podle tebe možnosti?“
Orel začal přemýšlet a postupně se na něj upíraly oči ostatních mistrů z rady. Cítil jejich pohledy na sobě a čím jich přibývalo, tím jeho přemýšlení nad možným řešením bylo těžší.
Náhle jej něco napadlo.
„Velevážená rado. Chtěl bych požádat o možnost vydat se za Lvicí. Chtěl bych si s ní jménem rady promluvit a přimět ji, aby se vrátila. Ještě žádný čin, který by odporoval našim pravidlům, nespáchala,“ jeden ze strážců portálu chtěl namítnout, ale nenechal ho nic vyslovit. „A pokud vím, žádné pravidlo o zákazu napadení strážců neexistuje.“ Jeho slova v radě zvedla vlnu odporu. Někteří mistři byli jeho troufalým návrhem pobouřeni, pouze velmistr Gahen a mistr Goran seděli v klidu.
Rada se mezi sebou chvíli překřikovala. Někteří dokonce pro Orla plánovali trest, za jeho neúctu k radě.
Dohadování však ukončil velmistr Gahen: „Ticho!“ celá rada k velmistrovi upřela pohled. „Já tvůj návrh přijímám. Budeš smět jít za Lvicí, pokusit se ji přemluvit k návratu a pokud se ti to podaří, nebude ji za její činy nikdo vinit, ale pokud nepřijme toto gesto dobré vůle, vyřiď jí jedno mé rozhodnutí, že bude považována za zrádkyni a trestem za zradu poslání druihů je smrt,“ po jeho slovech někteří z mistrů souhlasili, někteří byli proti, jen mistr Dagon pronesl nahlas svou námitku.
„Nechci vaši vůli a názory nějak shazovat, velmistře Gahene, ale ještě se rada ani nerozhodla, co uděláme ohledně zbraně tohoto mladého druihy. Jak by se mohl bránit proti Drughovu bratrstvu, kdyby některého z nich potkal? Bez magické zbraně nemá žádný nevycvičený druiha naději přežít v boji, ve kterém bude přítomna magie!“
„Já ho doprovodím,“ Orel se udiveně otočil a spatřil dvoumetrovou postavu, držící obouruční palcát, která kráčela k němu.
Velmistr Gahen nakonec zasedání rady ukončil: „Orel půjde za Lvicí, aby s ní mluvil jménem rady, než bude označena za zrádkyni. Při jeho výpravě jej doprovodí Bizon pro případ střetu s Drughovým bratrstvem. A co se týče jeho zbraně, o tom rada bude jednat během jeho nepřítomnosti,“ pak vstal a odešel ze síně rady. Ostatní mistři jej následovali, pouze mistr Dagon seděl a hleděl na Orla se vztekem v očích.
***
Když opustili Bizon a Orel chrám druihů, vydali se společně pro zásoby a své věci na cestu. Vybavili se rychle a díky Bizonově síle si s sebou odnesli dost zásob, aby mohli dlouze hledat Lvici.
Na svou misi odcházeli jako zvláštní dvojka. Jeden měl na sobě plášť, který zakryl každý kousek jeho těla, druhý pak dával každému možnost shlédnout jeho svalnatou postavu i s nebezpečně vyhlížejícím palcátem připnutým na zádech, protože pro něj bylo jedno, zda bude mít plášť, když jeho obrovitá postava bude podezřelá každému na několik desítek metrů daleko.
Oba pak opustili Tal-khen s jasným cílem.
Orel chtěl za každou cenu přivést Lvici zpět a Bizon nechtěl dopustit, aby se jednomu z jeho přátel cokoliv stalo.