Démoní Lord Země III. - XI.

„Budeš první, kdo okusí mojí novou techniku,“ řekl Mevlin a několik listů bylo ve vteřině rozemleto na prach, když je vítr zanesl do blízkosti jeho levé ruky.
„Nápodobně,“ opáčil vládce Desátého pekelného kruhu a vzduch kolem pravačky se prudce ohřál na teplotu několika set stupňů celsia.
Lily celému souboji přihlížela přikrčená za kmenem ohořelého stromu. Už odmalička toužila bojovat, ale teprve dnes, naprosto bezbranná, si uvědomovala, jak hloupé přání to bylo.
Aniž by zazněl nějaký signál, Tar s Mevlinem proti sobě vyrazili. V hlavě neměli nic jiného, než vítězství a to za každou cenu.
„Zhmotnění!“
Souboj byl přerušen stejně rychle, jak začal. Oba protivníci stáli ani ne deset metrů od sebe, spoutaní oživlými Mickovými kresbami obřích hadů, kteří se omotali kolem jejich těl a výhružně odhalovaly doširoka rozevřenou čelist. Dřív však, než stačil Mick říci půl slova, mezi Tara a Mevlina spadl z oblohy Arkill.
„Černé meče!“ Po přivolání ebenových zbraní zaujal Pekelný rytíř bojový postoj, připravený rozsekat vše, co by se pokusilo ohrozit jeho vládce.
Posel Rady, několikanásobný olympijský vítěz a držitel mnoha světových rekordů v běhu, při pohledu na Arkilla začal připravovat své silné nohy k boji, ale Mick ho gestem ruky zarazil.
„Z rozhodnutí nejvyššího člena Rady si Čističi nepřejí válku s Desátým pekelným kruhem. Zároveň doufá, že celý tento incident bude brát mladý vládce jako nedorozumění, které obě strany brzy zapomenou.“
Arkill se podíval na svého vládce. Ten mezitím přivolal ze zbylých sil Plameny hněvu a spálil oživlou kresbu hada.
„A co Lily?“ zeptal se Tar.
Mevlin se též osvobodil a pak se opovržlivě podíval na přítele. „Ta samozřejmě může odejít s tebou,“ dodal Mick a čekal na Tarovo konečné rozhodnutí. U toho se mezitím už shromáždila i jednotka Pekelných samurajů.
Vládce Desátého pekelného kruhu se z nadhledu podíval na celou situaci, jako kdyby za sebou měl Wornixse, napřímil se a s vladařskou nadřazeností promluvil: „Přijímám Vaši omluvu,“ přitom se provokativně zahleděl Mevlinovi do očí. „Vyřiďte nejvyššímu členovi Rady mé srdečné pozdravy. Budu se těšit na naší budoucí spolupráci.“ Potom se otočil na místě a v doprovodu svých poddaných a mladé Nebesanky opustil bojiště.
Mevlin se teleportoval k Mickovi a aniž by se na něho podíval, řekl: „Nevím proč největší zastánce války s démony v našich řadách takhle rozhodnul, ale plete se. Nechat ho jít je chyba, která se nám vymstí!“ Potom v klidu odešel.
Tar po chvíli přenechal své místo v čele skupiny jednomu z Pekelných samurajů a s úlevným úsměvem kráčel vedle Arkilla.

„Jsem rád, že jste v pořádku, můj pane,“ pronesl Wornixs uctivě na pláži v úklonu.
„Já taky,“ opáčil Tar úlevně.
„Na tohle si dávejte větší pozor,“ dodal Kronikář, když podával svému vládci jeho meč a zcela ignoroval šokovanou Nebesanku zírající na něho.
Když se všichni nalodili na člun a vyrazili na cestu zpátky do Tokya, objevila se tíživá atmosféra. Zatímco Tar se usmíval, s dobrým pocitem, že to nejhorší je za ním, jeho poddaní a Lily na tom byli úplně naopak. Mladá Nebesanka se sice nijak nevzpouzela, ale Arkill a členové jednotky Pekelných samurajů, kromě Wornixse, přemýšleli na plné obrátky.
„Můj pane, co s ní uděláme?“ přerušil napjatou atmosféru Arkill.
Tar nejprve nechápal, co má přesně na mysli. Za poslední týdny si na Lily zvykl a nedokázal ji brát jen jako svého nepřítele.
Než stihl vládce Desátého pekelného kruhu promluvit, Lily se vrátila její moc. Podívala se na stále se zmenšující ostrov Čističů, ale nedala znovuzískání svých sil na sobě nijak znát.
„Nedělej žádné hlouposti,“ promluvil na ni Wornixs a díval se chvíli poklidně na oblohu, dokud nesáhl po propisce a pak už se společně s Arkillem dívali směrem, odkud se k nim blížila nová hrozba. I Lily věděla, že přicházejí problémy.
Tar jako poslední ve člunu vycítil velkou auru moci, která se zvětšovala, jak se k nim blížila.
„Použijeme ji jako rukojmí,“ navrhl Pekelný rytíř a uchopil Lily za ruku. „Snad budou vyjednávat.“
„Co se zase děje,“ řekl vládce Desátého pekelného kruhu spíše sám sobě, než že by pokládal někomu otázku.
„Nebesané, můj pane,“ opáčil Arkill. „Jdou si pro ni.“
Tar přeskakoval pohledem mezi svými poddanými, ale na všech viděl jen obavy. Dokonce i někdo tak klidný jako Wornixs pevně svíral svou zbraň. Jejich protivníka tedy nemohl podceňovat. Sám vyčerpal téměř všechny síly a pochyboval, že by dokázal v boji s Nebeskými vydržet sotva pár vteřin.
Lily viděla na všech beznaděj. I když kolem ní byli démoni, nedokázala o nich přemýšlet jako o něčem, co je potřeba ze světa vymazat za každou cenu. Jestli jí čas stráveném na ostrově Čističů něco dal, pak to, že zničil všechny její názory. Už nedokázala říct, co je správné a co není. A tak, když sama od sebe řekla: „Nechte mě jít. Odvedu jejich pozornost, abyste mohli zmizet,“ nevěřila vlastním uším.
Zatímco se Wornixs mírně pousmál, Arkill okamžitě namítl: „Nemůžeme jí věřit!“
Vládce Desátého pekelného kruhu se podíval na svého Generála, potom rádce a nakonec na Lily. A i když jeho démonická polovina protestovala, ta lidská už to vzdala. Pochyboval o tom, že i s Lily jako rukojmím by blížící se Nebesané vyjednávali. Maximálně by tím boj jen o chvíli oddálil. A jelikož si ho dnes užil víc, než dost, jednoduše se usadil na sedačku a odevzdaně řekl: „Běž.“
Arkill pustil Lily, ale necítil žádný vztek. Naopak si trochu ulevil. Neměl rád podle triky. A jestli má zemřít, tak jedině ve férové bitvě.
„Tímto jsme vyrovnáni,“ odvětila Lily, pak nechala zhmotnit svá bělostná křídla a po několika mocných mávnutích se rychle vznesla do oblak.
Pekelný rytíř protáhl ztuhlé tělo: „Raději bych bojoval na souši, ale aspoň to bude zajímavější.“
„Šetři si síly na jindy,“ opáčil Kronikář. „Rozložit!“ Potom oběma rukama uchopil své kopí a soustředil se: „Bariéra!“

Ezechiel spolu s jednotkou archandělů vyrazil hned, jak Lily získala zpátky své síly a byl jí tak schopen vycítit. Od chvíle, kdy zmizela, nedokázal být klidný. V hlavě měl obraz jen své malé sestřičky, o kterou se staral už od útlého dětství.
Lily se ještě před příchodem svého bratra ohlédla, jestli je dostatečně daleko od Tara a jeho poddaných, ale člun ani nějaké stopy po démonické auře kupodivu nenašla. Z dalšího překvapení ji vzápětí dostalo silné bratrovo objetí, které díky jeho zlaté zbroji nebylo ani trochu příjemné.
„Tolik jsem se o tebe bál,“ řekl Ezechiel a ještě víc přitiskl Lily k sobě.
Když se Lily vymanila z bratrova sevření, mohl se i on více soustředit na to podstatné: „Co se stalo?!“ zeptal se a rozhlížel se po nějaké hrozbě.
„Zajali mě Čističi.“
„A kde jsou? Udělali ti něco? … Všechny si je podám!“ zpovídal sestru Ezechiel a proklínal všechny Čističe.
„Nevím, kde jsou. Vzali mě na nějaký ostrov, kde jsem ztratila všechny své schopnosti. Potom mě naháněli dva dny a já nakonec ze zoufalství skočila do moře a plavala na pryč, dokud se mi před chvílí nevrátila síla … jsem vyčerpaná a chci domů,“ při posledních slovech se Lily málem rozbrečela. Za ty roky věděla, jak to s bratrem sehrát, aby bylo po jejím, a tak když řekl: „Vracíme se domů,“ se v duchu vítězoslavně usmála. Naposledy se ještě podívala na hladinu oceánu, kde se pod neviditelnou kupolí skrýval člun s démonickou posádkou, a pak už ze zbylých sil následovala bratra do Nebes.
„To bych nevěřil, že se dá nějakému Nebeskému věřit,“ opáčil Arkill a díval se za vzdalujícími se nenáviděnými nepřáteli.