Démoní Lord Země III. - XII.

Po Tarově útěku z Devátého pekelného kruhu
Místo: 6. Pekelný kruh

Každý pekelný kruh se od těch ostatních v něčem odlišoval. A Šestý nebyl v tomto směru žádnou výjimkou. Tou nejvýraznější odlišností bylo, že démoni v něm žijící nepreferovali hrubou sílu. Jejich hlavními zbraněmi byl klam, přetvářka, lži a vychytralost. Druhou pak představovaly budovy v něm, které s bezduchými a chladnými stavbami ostatních pekelných kruhů neměli nic společného. Naopak vypadaly jako abstraktní díla nějakého šíleného umělce. Jediná věc v Šestém pekelném kruhu zkrátka nebyla stejná. Ať šlo o dveře, okna nebo jen zbroj strážných, ani jedno se při bližším pohledu neshodovalo s tím druhým. Všechno hýřilo barvami a návštěvník by si myslel, že sní anebo má halucinace.
Lewiru hned u portálu zadrželi vojáci, kteří ji odvedli rovnou do paláce. Architektonické divy jejího domoviště jí tak ani v nejmenším nezajímaly a cestou do trůnního sálu přemýšlela nad tím, co po ní její strýc může tak naléhavého chtít, když k němu musí jít hned po svém návratu a to v ozbrojeném doprovodu.
Po zdařilém útěku z ní opadla veškerá nervozita a obavy: ‚Nejspíše strýce zajímá, co se v Devátém pekelném kruhu děje,‘ odpověděla sama sobě v duchu při pohledu na nespočet svých obrazů, když procházela zrcadlovou chodbou, na jejímž konci byly dvoukřídlé dveře a za nimi trůnní sál.
Když Lewira vstoupila do křišťálového trůnního sálu, první věc, která ji přišla na oči, byl její zbitý otec, ležící na podlaze pod vyvýšeným trůnem.
„Odneste ho,“ poručil vládce Šestého pekelného kruhu, líně rozvalený na trůně. Jeho vzezření působilo stejně, jako celá jeho říše. Z dálky by si každý pomyslel, že je v normální lidské podobě, ale při pohledu z blízka nešlo rozeznat, jestli je běloch, černoch, asiat nebo muž, či žena. Vypadalo to, jako by se vládce Šestého pekelného kruhu nedokázal rozhodnout, jak má jeho lidská podoba vypadat, a tak si vzal od každého zástupce lidské rasy něco. Ale aby toho nebylo málo, tak byl mezi ostatními démony známý především tím, že svou lidskou podobu pravidelně měnil.
Iluze Lewiřiny lidské podoby se mírně zachvěla: ‚Co se to děje?!‘
„Rád vidím svou drahou neteř,“ řekl vládce vlídným hlasem. Potom se zvedl z trůnu, prošel úzkou mezerou na schodech, kde se rozvalovaly jeho Sukubí konkubíny, a zastavil se těsně před Lewirou: „Nevěřila by si tomu, co jsem se před chvílí dozvěděl od Pravé ruky vládkyně Devátého pekelného kruhu. Můj hloupý bratr, tvůj otec, mě plánoval svrhnout! Ty o tom podlém spiknutí asi nic nevíš, má drahá neteři?“ při posledních slovech se celý křišťálový trůnní sál zachvěl lehce uvolněnou vladařovou mocí a kolem Lewiry se zhmotnily desítky mečů, s hrotem mířícím přímo na ní.
Lewira nesouhlasně pokývala hlavou: „Samozřejmě, že nevím, strýčku. Kdyby ano, hned bych ti o tom pověděla.“
„Hmm, to je ale problém. Mám teď věřit slovům svého zrádného bratra anebo jeho dceři?“ řekl sám pro sebe vladař nahlas.
‚Sakra!‘ zaklela v duchu Lewira a proklela otce. Na jeho místě by ho však udala ještě dřív, než by mučení vůbec začalo. Pak ale dostala nápad: „Strýčku, mohla bych ti dokázat svou věrnost?“
Vládce Šestého pekelného kruhu se vrátil zpět na svůj trůn, nechal zmizet meče a se zájmem opáčil: „Poslouchám.“
„Asi se o tom Pravá ruka vládkyně Devátého pekelného kruhu nezmínila, ale souvisí to i s důvodem, proč jsem se vrátila zpět. Můj snoubenec, milovaný bratr tamní vládkyně, uprchl na Zemi,“ odvětila Lewira a každé své slovo schválně natahovala, aby jejímu strýci dala čas k přemýšlení.
„A co má být?“
Lewira se usmála. Právě mohla začít našeptávat vladaři, když ze souvislostí sám nedostal ten nápad: „I já jsem se strýčku před časem dozvěděla, že tvou velkorysou nabídku k sňatku vládkyně Devátého pekelného kruhu bez jakéhokoliv vychování odmítla před ostatními vládci.“ Udělala krátkou pauzu, aby si její strýc vybavil tu potupnou událost, a když trůnním sálem znovu projela vlna moci, pokračovala s našeptáváním: „Co by se ale stalo, kdyby se milovaný bratr vládkyně a můj snoubenec dostal pod ochranu jiného z vládců? Jak by se pak vládkyně rozhodovala…,“ poslední slova nechala vyznít do ztracena, neboť víc nebylo třeba říkat.
Vládce Šestého pekelného kruhu se úlisně usmál. Na jeho překombinované tváři to udělalo pitoreskní grimasu a opáčil: „Dobrá, dám ti možnost dokázat mi svou věrnost. Půjdeš na Zemi a přivedeš mi svého snoubence.“
‚Skočil mi na to,‘ zajásala v duchu Lewira a hluboce se uklonila: „Jak si přeješ, strýčku,“ a už se chystala vydat na cestu k portálu, když jí znovu strýcovi vojáci obstoupili.
„Snad sis nemyslela, že tě nechám jen tak odejít,“ opáčil vladař a po jeho slovech se trůnním sálem rozezvučelo zacvaknutí ebenového obojku, který jeden z vojáků připnul Lewiře na krk. „Nechci tuto příležitost promarnit, a tak tvé dokazování věrnosti bude časově omezené. Teď můžeš odejít,“ dodal vládce a otočil se k neteři zády.

Před několika dny
Místo: Kdesi v Tokyu – Země

Po několika měsíčním pátrání, kdy už jí téměř vypršel čas, se Lewira konečně dostala na Tarovu stopu, která jí zavedla do Japonska. Nebýt otcových kontaktů, těžko by novopečeného vládce Desátého pekelného kruhu, jak se záhy o svém snoubenci dozvěděla, našla. Těžko říct, co původní cíl Lewiry, zachránit si holý život, pozměnilo, když začala opět spřádat plány, jak by si Tara omotala kolem prstu a udělala z něj svou loutku na cestě za usednutím na vladařský trůn…