Démoní Lord Země III. - XIII.

Místo: Tokyo, Toudai – Země

Již druhý den po návratu z ostrova Čističů se Tar, i přes námitky svého Generála, vydal na univerzitu. Přestože problém s Onmyouji nezmizel, jen od včerejšího dne nenapadli v celém městě ani jednoho z jeho poddaných, nehodlal zameškat už žádné další hodiny. A předně Tar nevěděl o lepším místě, kde si odpočine od vladařských povinností, než právě ve škole. I tak byl ale vládce Desátého pekelného kruhu po celou cestu do univerzitního areálu zahrnut přízní svých poddaných. Zleva Dvojčaty, zprava Kerberosem a v dlouhém odstupu jednotkou Pekelných samurajů.
„Proč byl ráno Wornixs tak podrážděný?“ zeptal se Tar.
„Včera večer volali z katedry. Zrušili mu dnešní ranní přednášku,“ odpověděla Jin, zavěšená o Tarovo rámě a provokativně se před svou přízračnou sestrou ještě silněji k vladaři přimkla.

Po příchodu do učebny se Tar už vymanil ze sevření Jin a přítomnosti Kerbieho, který na svého pána jako obvykle čekal schovaný v okrasném keři hned u vstupních dveří kampusu. Vše se zdálo, jako kterýkoliv jiný den, jen s tím rozdílem, že nejpilnější žákyně chyběla. Nikdo však nepřítomnost Lily neřešil, neboť nikdo si na ní ani nevzpomínal.
Mevlin přišel až k Tarově lavici, Dvojčata se v reakci na to spojila a postavila za svého vládce, a pak mladý Čistič řekl: „Jednou náš souboj dokončíme.“
„Budu čekat,“ opáčil Tar a v klidu opětoval Mevlinovi pohled z očí do očí. Sám přitom nevěděl, zda je rád, že vzal ostatním spolužákům vzpomínky na Lily, či nikoliv. Cítil se trochu nesvůj, když ho Nebesanka neustále odněkud nepozorovala.
Těsně před začátkem hodiny dorazil Takashi. Tentokrát však jeho věrného patolízala Asogiho nahradil někdo jiný. Tar ho doposud ve škole ještě nezahlédl. Vysoký, statný a pohledný mládenec s dlouhými černými vlasy spletenými do copu. Takashi vedle něho působil nervózně. Při bližším pohledu by si jeden řekl, že to není ani on, ale někdo úplně jiný. Skoro neupravený, na pravé tváři velkou náplast, pod níž ukrýval modřinu, nestál vzpřímeně a i jindy jeho obvyklý povýšený výraz v obličeji nahrazovala spíše u něho nezvyklá podřízenost, jako delikvent, kterého právě přemohl někdo silnější. Naproti tomu jeho společník sršel sebevědomým. Úsměv rozdával na všechny strany a především dívkám. Jednu oslovil a během pár vteřin s ní začal flirtovat a domlouvat si schůzku.
Začala hodina, ale profesor fyziky hned po svém příchodu nařídil všem vstát s tím, že budou mít nácvik požárního poplachu.
Takashi se se svým společníkem zastavil u dveří, zatímco ostatní studenti spořádaně opouštěli učebnu pod vedení profesora.
Tar nikam nespěchal. Navíc to bylo jeho první požární cvičení, a tak se spíše díval po ostatních a napodoboval je. Vzal si jen to nejnutnější a pak opustil své místo. Přitom se podíval po Mevlinovi, jestli nekuje nějakou boudu, ale ten už dávno opustil učebnu.
Když vládce Desátého pekelného kruhu vstoupil do dveří, Takashi na něho z boku zaútočil. V rukou křečovitě svíral podivnou dýku se skleněnou čepelí, která ve svém nitru, ale i na povrchu měla krev. Těžko říct, co Tara zachránilo. Jestli to, že se v Takashiho přítomnosti vždycky cítil nesvůj a čekal od něho to nejhorší nebo jestli to bylo jeho nezvyklým doprovodem. Tak či onak posílil tělo, zachytil pravačku s dýkou a lehkým zesílením stisku donutil Takashiho zbraň pustit. Pak s ním lehce mrštil mezi lavice.
„Tss,“ sykl Takashiho doprovod a do mikrofonu v pravém rukávu své školní uniformy zvolal: „Plán B!“ Po chodbě se na to rozezvučel dupot několika párů bot, spěchajících do učebny. Sám pak sáhl po rukojeti katany skryté pod kabátem, ve vteřině tasil a v další už se ohnal po Tarovi. Stejně jako dýka, i ostří katany bylo pokryté krví. Ta vytékala z drobných otvorů po celé délce čepele a při švihu z ní odstředivou silou odlétávaly drobné kapky. Ale ani ostří katany nezranilo vládce Desátého pekelného kruhu. Bylo zastaveno obřím mečem, o který se zbraň roztříštila, a veškerý její krvavý obsah se rozletěl do okolí.
Tar byl před rudým deštěm z velké části ochráněn svým mečem a jen pár kapek mu potřísnilo nekryté ruce. Ani ho to moc nebolelo, jen to nepříjemně pálilo. Za to Jing a Jang, spojené, si na poslední chvíli zakryly obličej rukama a své předloktí použily jako štít. Po bolestném výkřiku se jim od zápěstí až po lokty na kůži objevily stále se zvětšující puchýře, jako kdyby je zasáhla nějaká kyselina.
Vládce Desátého pekelného kruhu popadl svou otřesenou ochránkyni a uskočil s ní ode dveří, kterými do učebny vběhli další Onmyouji. Než ale některý z nich zaútočil, proskočil oknem pekelný pes ve své pravé podobě a štěkl po nepřátelích svého pána.
Takashiho doprovod jako jediný z Onmyouji stačil zareagovat, vyhrnul si levý rukáv a prodral se před ostatní: „Světské tetování: Štít!“ Ale i přes vyvolanou ochranu byla tlaková vlna příliš velká, popadla dva nechráněné učně po stranách a prorazila s nimi zeď.
Když mladý Onmyouji nechal štít zmizet, byl už Tar a jeho poddaní pryč. Pak se chodbou rozezvučela rolnička a do učebny vstoupil Hideo.
„Je mi to líto, Mistře, ale utekl,“ řekl Takashiho doprovod v úklonu.
Hideo se lehce pousmál: „Není třeba se omlouvat, Ryo. Plán vyšel na výbornou. Víme, kde bude. Teď shromáždí své poddané a my je zničíme všechny najednou!“