Démoní Lord Země III. - XIV

Místo: Ubytovna bratří Demosů, Tokyo – Země

„Měli to dobře promyšlené,“ pochválil Wornixs Onmyouji, zatímco ošetřoval Jing. „Nejprve mi zrušili hodinu, abych si ničeho nevšiml, a pak na vás zaútočili. Možná byla chyba uzavřít s Hondou juniorem smlouvu…“
„Je jedno, jak se to stalo,“ vmísil se Pekelný rytíř do hovoru. „Teď vědí, kde jsme a my víme, že oni to vědí. Na jejich místě bych protivníka nejdřív vylekal, nechal ho shromáždit všechny síly a pak ho rozdrtil. To první už udělali a teď čekají, co my na to.“
„Vy jste v pořádku, můj pane,“ obrátil se Kronikář na Tara, když skončil s obvazováním Jing.
„Nic mi není. Jak je na tom ona?“
„Měla štěstí, že je stejně jako vy polovičním démonem,“ odvětil Wornixs.
„Co to vůbec bylo? Na první pohled mi to připomínalo krev, ale ta přece nezpůsobí tohle,“ řekl Tar a ukázal zarudlé fleky na rukou.
„Byla to krev, ale ne obyčejná,“ opáčil Arkill. „Ta krev nebyla poskvrněná žádným hříchem.“
„Co tím myslíš?“
„Pokud to mám říct úplně jednoduše, tak my démoni jsme ti zlí a Nebeští jsou zase hodní. A máme mezi sebou vztah jako oheň a voda. Jeden se nemůže dotknout toho druhého,“ pokračoval Arkill ve vysvětlování.
Vládce Desátého pekelného kruhu chvíli přemýšlel, ale nikde neviděl spojení s Onmyouji: „A co to má společného s tou krví, co mě zranila?!“
Pekelný rytíř se prosebně podíval na Kronikáře v naději, že vysvětlování převezme.
Wornixs si po dlouhé době povzdechl, urovnal si brýle na nose a začal od samého začátku, jak bylo jeho dobrý zvykem: „Po poslední velké válce Nebe a Pekla, ve které zemřeli Bůh a Ďábel, se mnoho Nebeských vydalo na Zemi. Někteří cítili potřebu postarat se o odkaz Boha. Každý si to přebral trochu po svém, ale jeden z nich, Abe no Seimei, se rozhodl naučit lidi bránit před námi démony. První Onmyouji naučil světskému způsobu života. Díky němu měli neposkvrněnou duši a dokázali ovládat trochu moci. Časem si vytvořili určité techniky. Obě jste během útoku na Vás viděl. První bylo používání světské krve, druhou pak tetování. Obě velmi nebezpečné.“
„Co má být ten světský způsob života?“
„Onmyouji žijí v ústraní a izolaci od okolního světa. Od útlého dětství dodržují přísná pravidla, aby jejich duše nebyla poskvrněná hříchy. V dospělosti si pak vybírají, jak chtějí dál žít. Jestli se stanou bojovníky anebo řemeslníky. Vše přitom podřizují svému poslání, vyhubení všech démonů v Japonsku. A pro tento úkol neváhají položit život. Tam, kde se církev stáhne, když nevidí šanci na vítězství, tak tam Onmyouji ani nezaváhají, jen když sebou vezmou, co nejvíc démonů. A právě jejich fanatizmus je na nich to nejnebezpečnější,“ dokončil Wornixs vypravování.
„Proto je boj nevyhnutelný,“ dodal Arkill a čekal na vyjádření jejich vládce.
Tar se podíval na zraněnou Jing, která odpočívala na gauči. Vzpomněl si na úmrtí všech svých poddaných od příjezdu Onmyouji do města a pak záludný útok ve škole. A po druhé v životě Tara ovládla vladařská zloba. Teplota v pokoji se zvedla o několik desítek stupňů a vládce Desátého pekelného kruhu se obrátil na svého Generála: „Jaké máme možnosti?“
Pekelný rytíř se usmál. Mírně se ho zmocnilo vzrušení, jako před každým bojem, a pak vyjmenoval svému vládci všechny strategické možnosti.
„Souhlasím s prvním návrhem. Připrav všechny k boji. Je čas skoncovat s tou hrou na kočku a myš!“ prohlásil Tar rozhodně a vydal se ke dveřím od pokoje, následovaný svým Generálem a rádcem.