Démoní Lord Země III. - XV.

Místo: Sensōji, Tokyo - Země

Mick kráčel hlavní chodbou vedoucí přímo do svatyně, podél níž v řadě stáli do půl těla vysvlečení Onmyouji.
Mistr Hideo seděl na zemi před svatyní, po pravé straně položenou katanu a před sebou obnaženého učně. Tomu právě dokončoval nebezpečně vyhlížejícího dravce na prsou.
Mick přistoupil ke svému učiteli z levé strany a řekl: „Démoni se začali stahovat k ubytovně. Vše je jak jste předpokládal.“
„Informuj ostatní mistry. Brzy vyrazíme,“ opáčil Hideo a v klidu dokončil kresbu. Pak pokynul dalšímu učni, ten si s předešlým vyměnil místo, namočil jehlici v umně zdobeném obřadním šálku s temně rudou barvou a započal novou kresbu.

Místo: Ubytovna bratří Demosů, Tokyo – Země

Vylidněné ulice lemovaly cestu k ubytovně do vzdálenosti jednoho kilometru. Onmyouji to ale nijak nevyvedlo z míry. Díky konexím na radnici věděli, že celá část tohoto předměstí byla před nedávnem skoupena neznámou firmou, jejímiž vlastníky byli dva bratři. První z nich učil na Toudai a druhý pracoval jako šéf ochranky v nejznámějším nočním Tokyjském podniku. Bylo jen logické, že démoni nechtěli, aby o jejich přítomnosti a činnosti věděli smrtelníci v nejbližším okolí.
Hideo, v čele, zastavil necelé dvě stovky Onmyouji pár set metrů před ubytovnou. Tar s Arkillem vyšli na verandu, zatímco několik jednotek Pekelných samurajů se shromáždilo na parkovišti. Wornixs pak s Kerbiem vyčkával na střeše.
Obě skupiny si vyměňovaly nenávistné pohledy, aniž by kdokoliv z nich něco řekl. Nebylo, co říct. Žádné vyjednávání, žádná řeč, čekal je pouze boj na život a na smrt.
Tar tasil svůj meč zpoza pasu: „Rozložit!“ Ohromnou zbraň zvedl s lehkostí nad hlavu, hrotem mířícím k obloze a lehce uvolnil ze sebe sílu.
Několik Onmyouji specializujících se na boj z dálky natáhlo tětivy svých luků a namířilo na vládce Desátého pekelného kruhu šípy, jejichž hroty byly vytvořeny ze zmrzlé světské krve, avšak Hideo je gestem ruky zarazil. Byla to jasná provokace. Některý z démonů musel znát bojové praktiky Onmyouji, v níž bylo prvním pravidlem nenechat démona použít své nečisté síly. Pak se Hideo podíval po okolí, moc protivníků tu zrovna nebylo: ‚Past na toho, kdo sám naplánoval past,‘ řekl si v duchu, když si všiml jednoho nedovřeného poklopu od kanalizace.
Arkill se usmál. Jediná věc, která ho těšila skoro stejně, jako boj samotný, bylo zhotovování válečných strategií.
Hideo k sobě přivolal Micka a dal mu několik povelů. Mladý učeň rychle pochopil plány svého mistra a pak se ztratil v houfu Onmyouji.
‚Teď ty, Wornixsi,‘ přešel v mysli na další krok Pekelný rytíř a obrátil pozornost na střechu ubytovny.
Kronikář si povzdechl: „Zase musím oddřít to nejtěžší,“ postěžoval si, potom ze sáčku u pasu vyndal několik kamenů duší, spolykal je a dal se do práce: „Bariéra!“
Téměř všechny Onmyouji, až na pár výjimek, zřetelný nárůst démonické moci a lehce zešedlá obloha zneklidněla.
„Klid, jsme jen v bariéře. Není se čeho bát,“ zvolal Hideo, aby opět nastolil řád.
‚Tss, mít svou původní sílu, tak bych ti ukázal, co má Bariéra všechno dovede!‘ láteřil nad slovy Onmyoujiho Wornixs.
Arkill nevydržel a vyprskl smíchy. Hned na to se setkal s nechápavým pohledem svého vládce, okamžitě se uklidnil a šeptem opáčil: „Toho si nevšímejte, můj pane. Držte se plánu, vedete si skvěle.“ V duchu ale poděkoval nepříteli za toto chvilkové pobavení.
Tar se vrátil ke své roli a opět uvolnil ze sebe moc, tentokrát ji však cíleně vkládal do svého meče. Rubín v jílci se silně rozzářil a jako na povel se Onmyouji vydali do útoku s bojovým pokřikem.
Onmyouji se rozdělili na několik skupin, přičemž každá směřovala k jednomu kanalizačnímu víku. To spěšně odklopily a do stok naházeli předem připravené bomby se světskou krví. Mick se usmíval při představě, že démoni žijí ve stokách a také na tak příhodném místě zemřou.
Arkill vzrušením vykřikl: „Teď můj pane!“ A vládce Desátého pekelného kruhu na povel vytvořil ve výšce několika metrů nad hlavami Onmyouji portál do své osobní dimenze, ze kterého se na protivníky hrnuli jeho poddaní s touhou po odplatě.
Hideo se marně pokoušel udržet disciplínu, ale v křiku démonů se jeho hlas ztrácel. Už nebyl prostor na nějakou taktiku, zůstal pouze boj.
Několik Onmyouji vystřelilo na Tara z luku, ale všechny šípy v mžiku srazil Pekelný rytíř stranou. Před ubytovnou se rozhořela bitevní vřava. Převaha nejméně deseti na jednoho však Onmyouji nijak neznepokojovala. Všichni bojovali naplno, nehledíc na zranění anebo svůj život. A když pak některý Onmyouji pozoroval, že nemá šanci se ubránit anebo dál bojovat, vykřikl: „Ve jménu ABE NO SEIMEIE!“ a odpálil na sobě umístěnou nálož obsahující hroty ze zmrzlé světské krve.
Po několika výbuších, které sebou vzali několik desítek Tarových poddaných, ztratil Arkill hlavu a sám se vrhl do boje.
Hideo pomalu kráčel směrem ke strůjci všeho zla. Cestou přesekl ve dví každého démona, který byl natolik bláhový, že se k němu přiblížil anebo na něho zaútočil.
Tar stále přihlížel bitvě z verandy. Bylo to podobné bitvě s Ďáblovým gangem, kdy také mělo jeho vojsko přesilu, ale přesto jiné. Narozdíl od Vyhnanců, kteří ztratili hlavu, když jejich strana prohrávala, si Onmyouji počínali mnohem srdnatěji. Nehledíc na rány, které utržili, ani na nulové šance zvítězit, dál zuřivě bojovali. Musel uznat, že byli impozantními protivníky.
Kdyby vládce Desátého pekelného kruhu neucítil na sobě vražedný pohled, asi by sledoval bitvu až do samého konce. Ale jak Tarovi Arkill s Wornixsem mnohokrát vštěpovali do hlavy, nejdůležitější bylo, aby vládce neustále dokazoval svým poddaným svou sílu.
Tar seskočil z verandy přímo před Hidea. Ten měl katanu zastrčenou v pochvě, připraven tasit. Napřáhl levou ruku na svého protivníka: „Ohnivá koule!“ ale jeho útok Hideo přesekl ve dví bez jediné námahy, aniž by si všiml, jak tasí. Sebevědomí rychle vyprchalo z mladého vládce, když si uvědomil, že stojí před někým, koho není radno podceňovat.
Hideo vyrazil vpřed a opětovně bleskově tasil, ale to už Tar posílil své tělo na maximum, přeskočil ho a sám se po něm obřím mečem ohnal.
Když se démonický meč srazil s katanou Onmyoujiho, Tar si všiml, že na ní není ani kapka krve. Trochu ho to uklidnilo, polevil na ostražitosti, a v tom se po něm Hideo ohnal pěstí. Úmyslně se úderu nevyhnul, pouze zpevnil tělo, a čekal, jak si o něj jeho protivník zlomí ruku. Jaké bylo o to větší překvapení, když ho úder srazil dozadu a ještě mu na tváři udělal popáleninu.
Hideo nehodlal dát protivníkovi ani chvíli času na vzpamatování. Spoléhal na to, že patřil mezi pár skutečných Světců, jejichž síla se od obyčejných Onmyouji výrazně lišila, a při boji s ním byl každý démon na okamžik vyveden míry. A už chtěl vládce Desátého pekelného kruhu dorazit, když se před ním vztyčila hradba Plamenů hněvu.
Wornixs měl o veškerém dění uvnitř své Bariéry dokonalý přehled. O to víc v duchu nadával na Arkilla, že se nechal strhnout bojechtivostí a opustil jejich vládce. Nemyslel si, že by se v Tokyu objevil skutečný Světec. Zvláště v dnešní době. Sám se kdysi jako Vyhnanec s jedním střetl a měl co dělat, aby to přežil. ‚Tohle bude problém. Kdybych tak měl víc síly,‘ a přepočítal si zbývající kameny duší. Kdyby je použil, mohl by Tarovi pomoci, ale když by boj trval moc dlouho a Bariéra by zmizela, určitě přitáhnou pozornost Nebeských. Promyslel všechny možnosti, a pak si do úst vložil jeden kámen duší.
Hideo katanou přesekl Plameny hněvu a ty v okamžiku zmizely. To už však Tar dávno stál na nohou a vysílal proti němu jednu Ohnivou kouli za druhou. Všechny ale byly přeseknuty ve dví katanou.
‚Co teď?!‘ honilo se Tarovi hlavou a dál po nepříteli vysílal Ohnivé koule. ‚Uklidněte se, můj pane!‘ rozezněl se mu Wornixsův hlas v hlavě.
‚Kde jsi?‘
‚Pořád na střeše. Nemohu s Vámi mluvit dlouho, tak mě dobře poslouchejte,‘ snažil se nejprve Kronikář svého vládce trochu uklidnit. ‚Onmyouji před Vámi je Světec. Není jich mnoho, ale jsou velmi nebezpeční. Jejich život není poskvrněn žádnými hříchy, a tak Vás pouhým dotykem zraní. Vše, v jejich rukou, se stává proti nám démonům zbraní. A hlavně si dejte pozor na jejich vlastní…‘ konec zprávy se už však Tarovi vytratil z hlavy.

Arkill se procházel po bitevním poli. V rukou ebenové meče, se kterými spěšně dorážel Onmyouji, co se chystali odpálit. Jinak se do boje skoro nepletl. Nikde neviděl protivníka, který by mu stál za námahu. ‚Ty bojechtivej blázne!‘ zakřičel mu Kronikářův hlas v hlavě a hned mu tak zkazil náladu. ‚Co se děje? Vyhráváme, tak neotravuj,‘ opáčil rozmrzele.
‚Vyhrajeme bitvu, ale válku díky tobě projedeme! Co se stane, když přijdeme o vládce?‘ zaonačil Wornixs.
‚Nikoho silnýho jsem tu…,‘ začal se obhajovat Pekelný rytíř, ale už nedokončil větu, když zpozoroval Tara v úzkých. „Sakra!“ zaklel a vydal se ke svému vládci.
„Světské tetování: Řetězy!“ Yoshi vyvolal okovy, které se omotaly Arkillovi kolem pravé nohy, a když ho zastavili, Mick přiskočil a katanou se mu pokusil oddělit hlavu od těla.
Pekelný rytíř instinktivně jedním mečem vykryl katanu a druhým připíchl řetěz k zemi, když v něm ucítil tah.
„Náš Mistr je právě teď zaneprázdněný. Pokud ho chceš vyrušovat, musíš nejdřív porazit nás,“ řekl Mick, opětovně zaútočil katanou, ale přitom druhou rukou sáhl po jedné z lahviček za pasem a hodil jí po Arkillovi.
Tarův Generál se vyhnul křehkému flakonku. Ten se roztříštil o zátylek démona za ním a během chvíle ho světská krev něm připravila o hlavu. „Tss,“ sykl Arkill a vší silou se ohnal po řetězu, který jednou ranou přesekl. „Vybrali jste si špatného démona,“ procedil skrze zuby a otočil se čelem k Mickovi.

Vládce Desátého pekelného kruhu se snažil od nebezpečného protivníka udržovat odstup, jak jen to šlo. Když nezabraly démonické síly, popadl první věc, co mu přišla pod ruku.
Hideo uskočil před letícím autem, a když se po něm Tar vzápětí ohnal dopravní značkou zákazu stání vytrženou ze země i s betonovým kořenem, přikrčil se a jakmile se obří kyj zastavil o pouliční osvětlení, levou rukou se jí dotkl.
Tar upustil provizorní zbraň a odskočil z dosahu Onmyoujiho. Pak si prohlédl nehezkou spáleninu na ruce. V boji z blízka měl jeho protivník značnou výhodu. Jedinou obrannou linií mu byl meč po otci. Ale nehodlal se vzdát, pořád měl před sebou dlouhou cestu! Ruku se spáleninou přiložil na ostří a udělal dlouhý táhlý pohyb, kam až to šlo. Po chvíli jeho vlastní meč připomínal zbraň Onmyouji.
Hideo to bral jako provokaci. Několika přískoky se dostal k Tarovi, a když zastavil jeho útok, měl v úmyslu dát mu pěstí přímo do obličeje.
„Hlupáku,“ opáčil vládce Desátého pekelného kruhu, v levé ruce vyvolal plamen a přiložil jej k démonickému meči: „Výbušná čepel!“ následovala silná exploze, která oba protivníky od sebe odhodila a na moment přitáhla pozornost ostatních bojujících.

„Setnutí!“ Arkill poslal proti Mickovi svou větrnou čepel, ale jediného, čeho docílil, bylo zabití pár desítek Tarových poddaných a možná jednoho nebo dvou Onmyouji. „Sakra!“ znovu zaklel a ignoroval novou provokaci protivníka. Jeho bojový styl se hodil na sólo akce, do víru nepřátel, kdy se nemusel o nic starat. Když ale zpozoroval explozi, trochu se uklidnil, pousmál se a soustředil na protivníky před sebou. Dobře věděl, že oheň ohnivého démona nezraní.

Tar odletěl několik metrů daleko, ale hned se postavil na nohy. Jeho riskantní plán zafungoval dobře, alespoň v to doufal.
Hideo přistál na kapotě auta. Náraz mu polámal několik žeber, ale pořád byl odhodlán pokračovat v boji. Myslel si, že má na blízko jasnou převahu, ale podcenil nepřítele. Oheň mu ožehl oblečení, ale víc jej démonické plameny nezranily. To až tvrdé přistání. Slezl z kapoty a dostal mírnou závrať. Nejspíš utrpěl i menší otřes mozku. Serval ze sebe zbytek vrchního ošacení a chvíli přemýšlel, co dál. Mezitím mu z ran na hlavě a po těle vytékala krev. Zranění nebyla tak vážná, ale pořád byl člověk a měl své limity.
Vládce Desátého pekelného kruhu sledoval, jak jeho protivníka začínají zdobit krvavé ornamenty. Krev to byla hustá, sytě rudá a při pohledu na ní měl divný pocit. Obzvlášť si všímal, jak mu stéká po pravé ruce, přes záštitu a nakonec pokrývá ostří katany.
Hideo zasunul katanu do pochvy a zaujal postoj k Iaido, rychlému vytasení meče, na vzdálenost větší než padesát metrů od svého protivníka: „Krvavý déšť!“ a jak bleskově vytasil, po úzké strouze na čepeli, vedoucí od záštity až k hrotu katany, odstředivou silou odletělo několik kapek přímo na Tara. To opakoval v rychlém tempu.
Tar vyvolal Plameny hněvu, ale střely ze světské krve proletěly hradbou z plamenů jako nic a dál mířili vpřed. Několik jich vládce Desátého pekelného kruhu škráblo, nezpůsobila vážná zranění, ale to jen díky tomu, že se netrefily.

Mistr Cho s několika svými učni využil zmatku, proplížil se k ubytovně a po požárním schodišti mířil na střechu. Hodlal si připsat nějaké zásluhy za každou cenu, aby veškerá sláva nepřipadla jen Hideovi.
Jeden z učňů mistra Cho vylezl po žebříku, vykoukl přes okraj, aby zahlédl Wornixse držícího kopí oběma rukama a udržujícího Bariéru. „Je sám, Mistře,“ zašeptal dolů ostatním, ale na to ho ovanul horký smradlavý dech. Otočil zpátky hlavu a díval se přímo do chřtánů Pekelného psa, které mu z tlamy odkapávaly sliny rozežírající zídku. Potom už jen ucítil jako dýka ostré zuby nořící se mu do těla a proudění vzduchu, když jej Kerbie popadl za hlavu a zahodil.
Mistr Cho a zbylí jeho učedníci, paralyzovaní při pohledu do přimhouřených očí Pekelného psa, se nezmohly na nic. Jejich smrt byla rychlá, když je tlaková vlna smetla i s požárním schodištěm a zarazila do země. Potom se Kerbie vrátil do podoby obyčejného psa a lehl si před Wornixsem, jak mu to Tar nařídil.
Kronikář se na to jen pousmál. Od vůdce smečky očekával ještě velké věci.

Lewira využila zmatku a pod příkrovem své iluze, maskující se za popelnici, se opatrně protáhla okrajem bojiště a nalezla si nejlepší místo na pozorování. Myslela si, že najde Tara, jak se krčí někde v koutě, strachy celý bez sebe, alespoň to si o něm doposud myslela, ale když ho teď viděla bojovat a pohlédla na všechny jeho poddané, mezi kterými viděla i jednoho z legendárních Pekelných rytířů, neměla slov.
‚Za tak krátký čas a tolik toho dokázal,‘ problesklo jí hlavou a zcela převrátilo její plány naruby. Její cíl se však nezměnil, jen k němu bude muset jít větší oklikou…

Arkill nechal jeden z mečů zmizet: „Částečná zbroj!“ a na své levačce vyvolal nebezpečně vyhlížející rukavici z černého kovu.
Yoshi ze sebe shodil lehkou bundu a serval bílé tričko. Potom si opět lehce poranil bříška prstů o drobné ostří na přezce opasku a přiložil je na další obrazy zdobící mu tělo: „Světské tetování!“ vyvolal celou plejádu dravců, až mu nezbylo téměř žádné tetování a všechny je vrhnul na Pekelného rytíře.
Mick udělal to samé a po nebezpečném soupeři vrhl vše, co měl.
„Malé děti by si neměli zahrávat,“ procedil Arkill, napřáhl se levačkou: „Zemětřas!“ a udeřil do země pod sebou, čímž vyhloubil obrovský kráter, ale předně tlaková vlna smetla všechny Yoshiho dravce a úlomky asfaltu zastavili Mickovi flakonky a dýky se světskou krví. Potom Pekelný rytíř nechal svou výzbroj zmizet a jen s posíleným tělem přiskočil k Yoshimu, popadl ho za ruku a mrštil s ním na Micka.
Nad dvojicí Hideových učňů, zpola omráčených, řekl: „Až dospějete, tak se vraťte a můžeme náš boj zopakovat. Teď mi však za zabití nestojíte,“ a přivolal několik Pekelných samurajů, aby mladíky spoutali. Sám se vydal pozorovat závěr boje mezi jeho vládcem a Onmyoujim.

Tar těžce oddechoval. Síly se mu tenčili, ale nehodlal využít vazalskou značku, aby si je doplnil. Musel zesílit, to si na ostrově Čističů uvědomil až moc dobře. Pořád mu za zády někdo stát nebude, a jestli má být skutečným vládcem, musí předvést, co v něm je.
Hideo se ohlédl na bojiště, kde zůstalo pár posledních přeživších Onmyouji. Bitva byla prohraná, ale válku stále ještě mohl vyhrát. Musel však jednat, než se na něj zbylí démoni sesypou.
Vládce Desátého pekelného kruhu promýšlel další krok. Moc možností mu nezbývalo, většinu z nich už stejně použil. Zůstala mu poslední karta, kterou chtěl použít na Mevlina, ale proti Světci před ním to bylo riskantní.
Poslední bojeschopný Onmyouji sebral zbytky sil. Tělo mu ztěžklo a vidění se mírně rozostřilo. Bylo otázkou několika minut, kdy omdlí. „Za čest a slávu ABE NO SEIMEIE!“ zakřičel ze všech sil a vrhl se proti nepříteli.
Tar se rozhodl zariskovat. Levou ruku měl už do ruda rozpálenou. Bylo to, kdo z koho. Neměl sice tolik zkušeností, jako Arkill, ale spoléhal na to, že jej jeho protivník znovu podcení. Musel, nebylo jiného východiska.
Hideo uskočil doprava před obřím mečem, kterým se po něm Tar ohnal, a dostal se tak vládci Desátého pekelného do nechráněného boku, jak plánoval. Pak už jen bodl před sebe.
Arkill a ostatní Tarovi poddaní přihlíželi té scéně se zatajeným dechem. Pekelný rytíř však jako jediný při úskoku Hidea posílil tělo na maximum a vrhl se svému vládci na pomoc v marné snaze zabránit osudové chybě.

Lewira přihlížela závěrečným okamžiků s rozmrzelostí: ‚Teď si nenechám zkazit plány,‘ a vmísila se do souboje Tara a Hidea: „Šálení smyslů!“

Na krátký okamžik se Hideovi zdálo, jak se Tar natáčí a uhýbá před jeho výpadem, a tak na poslední chvíli upravil směr útoku. Jako nůž máslem projel pak hrot katany kůží, ale když narazila na kost, urazila ještě pár centimetrů, než se zastavila.
Tara útok Onmyoujiho nezasáhl do prsou, kam prvně hrot katany směřoval, ale probodla mu rameno, a když se světská krev mísila s jeho, zažíval nepředstavitelná muka. Málem ztratil vědomí, ale vzchopil se. Upustil svůj meč a pravačkou přes urputnou bolest uchopil ostří katany, aby mu nezpůsobila ještě větší zranění. Potom levou ruku přiložil na hruď Onmyoujiho: „Jeden tisíc stupňů Celsia!“
Hidea silný poryv horkého vzduchu z Tarovi ruky odhodil. V celém těle mu vřela krev, a když se z posledních sil podíval na svou hruď, uviděl v ní díru a kolem ní spáleninu. Onmyouji položil hlavu na studený asfalt, a jak mu tak život unikal z těla, přemítal nad svým životem. Nelitoval zasvěcení svého života v boji proti démonům, jediné, co mu vadilo, byla porážka a nedodržení přísahy u hrobu Abe no Seimeie. S těmito pocity se jeho duše odebrala vstříc Nebesům.
Vládce Desátého pekelného kruhu vytáhl katanu ze svého těla a hodil jí na zemi před sebe. Potom se mu podlomila kolena, ale to už ho Pekelný rytíř zachytil, podepřel a vítězoslavně mu zvedl pravou ruku vzhůru, načež se spustil jásot jeho poddaných.
Wornixs spustil Bariéru a s Kerbiem se připojil ke zbytku jásajících před ubytovnou. Zběžně pohlédl na škody, ale pokrčil rameny. Teď to bylo nepodstatné.

Lewira se s úsměvem vytratila z místa činu. O několik bloků dál se pak ebenový náramek na jejím zápěstí rozzářil, jak jí čas vymezený jejím strýcem právě vyprchal, objevil se před ní portál, který ji do sebe vtáhl a přenesl zpátky do Šestého pekelného kruhu.

Arkill předal vládce Kronikáři a vydal se ke spoutaným Hideovým učňům, jediným přeživším Onmyoujim. Pekelným samurajům pokynul, aby je rozvázali, a pak ukázal na tělo jejich mistra: „Vemte si ho sebou a zmizte z Tokya. To teď patří našemu vládci!“ Potom je propustil, ale nechal je sledovat do doby, než opustili město v nablýskaném Šinkasenu a vrátili se zpátky do Kjóta.

Místo: Trůnní sál – Šestý pekelný kruh

Vládce Šestého pekelného kruhu se ze svého trůnu díval na zbitou neteř v okovech. V ruce měl přitom ebenový náramek, který měla na ruce, a se zájmem si ho prohlížel: „Čekal jsem od tebe víc, má drahá neteři. Jediná věc, která tě zachránila od smrti, je nalezení tvého snoubence. Až se s ním zakrátko setkám, vyřídím mu tvé pozdravy,“ řekl vladař a mávnutím ruky nechal Lewiru odklidit.
Když Lewiru stráže odváděli do vězení, nebyla vůbec skleslá nebo vystrašená, jako předtím. Její nový plán se už dal do pohybu.
„Přiveďte mého bratra,“ poručil si ještě vladař. „Vymyslel jsem pro něho nejlepší uplatnění … stane se mou Levou rukou,“ dodal si se smíchem pro sebe.

Místo: Nebeská brána – Nebe

Hideův duch se ocitl před Nebeskou branou. Všude kolem něho blankytná modř, bílá oblaka, klid a mír. Jeho duše se uklidnila a pomalinku nacházela pokoje.
„Vítej,“ opáčil archanděl ve zlaté zbroji namísto svatého, který obvykle přijímal zemřelé duše.
„Kdo jsi?“
Archanděl se vlídně usmál: „Mé jméno je Ezechiel a přišel jsem ti udělat nabídku.“ Hideo nijak neodpověděl, a tak pokračoval. „Máš dvě možnosti. Buď projdeš branou,“ ukázal přitom na majestátní průchod ze zlata. „Anebo přijmeš mou nabídku a vrátíš se na Zem, kde budeš opět bojovat s démony. Jaká je tvá odpověď?“
Hideovi se rázem připomněl pozemský život, když uslyšel o démonech, a bez jakéhokoliv zaváhání uchopil Ezechielovu nabízenou ruku.


P.S.: Budu rád za každou připomínku ke třetímu archu, abych to teď při editování mohl upravit.