Orel (část 6. 3 z 5)

První den strávený v táboře amazonek začal hezky. Orel a Bizon se dlouho nevyspali tak dobře a s vědomím, že nebudou muset pochodovat krajinou a hledat Lvici, jim přidala dokonce i chuť k jídlu. Když jim pak Aida a ještě jedna amazonka přinesla snídani, všechno zhltli v několika okamžicích.
Po jídle oba druihové šli protáhnout svá těla. Vyšli z obydlí, ve kterém přespali, a začali s rozcvičkou. Oba odložili své věci, zbraně a svlékli se do půlky těla, ve všech očích amazonek se hned objevila touha a chtíč.
Některé amazonky si víc prohlížely Orla než Bizona, protože když odhalil svou tvář a tělo, něco tajemného z něj vyzařovalo, co k němu amazonky přitahovalo jako magnet. Když pak své svaly během protahování napínal v záři ranního slunce, úplně je tím uchvátil.
Bizon mezitím, co se Orel protahoval, dělal svých pravidelných dvě stě kliků jako každý den, když s nimi začal, hodně amazonek nemohlo z jeho těla odtrhnout svůj zrak.
I Lvice vyšla ze svého obydlí a pozorně si prohlížela Orla se zájmem.
Když Orel a Bizon skončili s ranní rozcvičkou, dali si souboj. Postavili se proti sobě v bojovém postoji a nejprve dělali náznaky úderů a krytů, dbali přitom hlavně na dokonalost úderu, než na rychlost.
Pro všechny amazonky jejich cvičení bylo jako signál, aby zanechaly veškeré činnosti a přišly se na ně podívat. Než se stačily všechny seběhnout, Orel s Bizonem už bojovali.
Bizon útočil silnými údery rukou, které by prorazily cihlovou zeď, a nesnažil se uhnout nebo vykrýt údery dopadající mu na tělo, protože spoléhal na svou odolnost.
Naproti tomu Orel dělal rychlé údery a kopy, obvykle tři údery na jeden silný úder Bizona. Pořád musel být ve střehu před údery přítele, protože věděl, že jemu postačí pouhý jeden zásah a potom, co jej sevře v pevném stisku, prohraje, a proto si ho držel co nejdál od těla a nedovolil mu se přiblížit na vzdálenost menší jak jeden a půl metru.
Amazonky je během jejich boje pozorovaly a všechny vsázely na vítězství Bizona, jediná Lvice věděla, že zvítězí Orel.
Bizon skočil po příteli a hodlal ho povalit svou vahou na zem, kde by ho sevřel a ukončil tak boj, ale Orel se vyhnul a během Bizonova skoku mu uštědřil několik úderů, které se svalnatým tělem k jeho smůle nic nezmohly. Když se Bizon zvedl ze země, rozdával údery, kamkoliv se Orel postavil, ale nic nezasáhl. Nutil přítele před sebou ustupovat a nedovolil mu byť jen jediný úder.
Dostávali se do středu tábora, kde bylo několik dřevěných kůlů, na které se přivazovali zajatci po vítězném tažení amazonek.
Orel ustupoval dál, a když se jeho záda zastavila o jeden z kůlů, zrovna na něho letěla silná Bizonova pěst. Neměl na výběr a jen se včas stačil sehnout. Síla úderu vytrhla dřevěný kůl ze země, a ten letěl několik metrů daleko. Orel využil šance a dal příteli tři rychlé a silné rány pěstí do pravého boku. Tentokrát se strefil a přítel sevřel bolestí svaly ve tváři. Ohnal se pravou rukou a Orel zase rychle uhnul, právě včas.
Potom musel Orel uhýbat jednomu úderu za druhým a pomalu couvat, aby mohl včas uskočit před extra ničivým úderem, který, jak věděl, Bizon někdy v zápalu boje i přátelském použije, a pak je to už o život, když jeho rána zasáhne cíl.
Ustupoval pomalu k dalšímu z dřevěných kůlů a speciální ničivý úder byl na něho připravován. Bizon se pravou rukou rozmáchl, napnul všechny svaly v ruce a vypustil ránu. Ta prosvištěla vzduchem a nic by ji v tu chvíli nezastavilo. Orel uhnul právě včas, pak Bizonova pěst narazila do dřevěného kůlu o průměru třiceti centimetrů, ale ten zůstal dál pevně v zemi, jen se zlomil a ulomená část letěla obrovskou rychlostí pryč, až skončila uvnitř v jednom z obydlí.
Orel se rozhodl využít další příležitosti útoku a na Bizonův bok hnal jeden úder za druhým. Než však druhá rána zasáhla cíl, byl zasažen nečekaně pravou rukou, a ta s ním praštila o zem.
Bizon ho obelstil a už se viděl jako vítěz v souboji. Přistoupil k ležícímu Orlovi a chtěl jej probrat, protože se začal bát, že použil síly víc, než měl. Když se chystal shýbnout a zvednout přítele, náhle Orel ožil. Podkopnul mu nohy a on spadl na zem vedle něho. Pak následovala smršť kopů do svalnatého břicha. Pata nohy přitom vždy zasáhla stejné místo a po dvaceti zásazích měl Bizon dost. Ani on nevydržel tolik kopů do stejného místa a musel uznat, že ho Orel přemohl.
Oba se pak zvedli ze země a přátelsky si potřásli rukou. Zpocení, znavení a s bolestí na těle tam stáli obklopeni amazonkami, na které jejich souboj silně zapůsobil.
Zbytek dne strávili při pomáhání amazonkám v jejich práci. Nosili dříví a stavěli ohniště na zítřejší návštěvu náčelnice nejsilnějšího amazonského kmene, protože s ní Lvice chtěla probrat svůj plán záchrany amazonek.
Orel pokaždé, když během dne prošel kolem obydlí Lvice, doufal, že ji spatří, ale neměl štěstí. Přemýšlel o její nabídce a o poslání druihy. Teď, když znal příběh o Drughovi, pro něho nabídka Lvice nebyla již tak hrozná. Přesto byl pevně rozhodnut, že nezradí svou přísahu. Ale představa, že jednoho dne by bojoval se Lvicí, jen proto, že chce zachránit kmen amazonek, který byl její rodinou, mu naháněla obavy.
Večer pak Bizon s Orlem vysíleni ulehli a okamžitě usnuli.