Orel (část 6. 4 z 5)

Další den utíkal jako voda.
Oba druihové společně s amazonkami připravovali tábor na příjezd náčelnice nejsilnějšího kmene amazonek. Opravovali opevnění tábora, obydlí, čistili zbraně a zbroje a všechno, co bylo potřeba.
Když pak večer dorazilo dvacet amazonek na koních, všude byla zapálená ohniště a osvětlovala celý tábor, aby světlo odhalilo všechnu práci, kterou během dne udělali.
Amazonky sesedly z koní, kteří byli posléze odvedeni do stájí, pak se šly uvítat s náčelnicí kmene, který přijely navštívit.
Když všechny ceremonie amazonek skončily, všechny se spolu se dvěma druihy sešli u společné večeře.
Orel a Bizon seděli stranou od nich, cizí amazonky si je se zájmem prohlížely a něco si šuškaly. Oba druihové svým sluchem zaslechli krátké úryvky z rozhovorů: „...půjdeš o něj bojovat...“ hádek „Ten je můj! Vezmi si toho druhého,“ urážek „Ty jedna ubožačko, nemáš šanci mě porazit a vyhrát ho!“ Potom na znamení Lvice hlasy utichly.
Ukázala rukou do středu tábora, kam hned vstoupila Aida a ještě jedna amazonka v brnění a zbraní v ruce. Začaly zuřivě a s velkým úsilím bojovat. Zvuk zbraní narážejících o sebe se nesl po celém táboře. Aida porazila svou soupeřku a zůstala stát v bojovém kruhu. Čekala na další vyzyvatelku.
Aida zvítězila ještě proti dalším třem amazonkám a potom ji už žádná další nepřišla vyzvat.
Orel se domníval, že se jedná o boj, který zřejmě rozhoduje o postavení v kmeni amazonek, ale když pak Aida kráčela přímo k Bizonovi, uchopila jej za ruku a odváděla pryč, došlo mu to.
Bojovali o ně. Aida zvítězila a vyhrála tak Bizona před ostatními amazonkami. Chtěl vstát a zastavit přítele s amazonkou, než se vzdálí a vlezou spolu do některého z obydlí, ale než se stačil postavit, tak k němu přiskočilo pět amazonek se zbraněmi v rukou.
Zmohl se jen na jednu věc: „Dobrá. Budu vám dělat cenu pro vítěze, když jinak nedáte.“
Byl přesvědčen, že potom, co si ho nějaká z amazonek vybojuje, tak potom, až budou sami, ji ochromí a vypaří se.
Stalo se ale něco, co nečekal.
Vstala náčelnice kmene, která před chvílí přijela, a přešla do středu bojového kruhu. Okamžitě všechny amazonky, které o něho chtěly bojovat, se posadily.
Během dne se od Aidy dozvěděl, že náčelnice má magickou zbraň, která projde železem, jako by to bylo máslo, proto se s ní žádná z jejího kmene neodváží bojovat, aby se stala náčelnicí místo ní. Zbraň získala na jedné z výprav, když ještě nebyla náčelnice, podnikla s několika bojovnicemi útok na město, chtěly ukrást jídlo a koně, ale chytili je. Ona byla jediná, které se podařilo uniknout ze zajetí a při svém útěku se jí podařilo ukrást magickou zbraň, kterou teď používá. Jakmile se vrátila, vyzvala náčelnici před ní na souboj a zaujala její místo. Od té doby vládne nejsilnějšímu kmeni amazonek.
Náčelnice na něho udělala vítězoslavný pohled, který mu říkal, že bude patřit jen jí. Ale potom vstoupila do bojového kruhu Lvice a tím ji vyzvala na souboj.
Obě vytasily své magické zbraně a postavily se jedna druhé tváří v tvář.
Orel jen upřeně sledoval, co se bude dál dít a která si jej vyhraje v souboji. Dobře věděl, že žádná další vyzyvatelka nebude a bude patřit té, která tento souboj vyhraje.
Náčelnice amazonek se ohnala zbraní po Lvici a zřejmě doufala, že i tentokrát jí její zbraň pomůže porazit soupeřku, ale nepočítala, že ta bude mít v rukou zbraň druihů a navíc s magickou silou, kterou Lvice měla ze zabití svého prvního démona.
Po pár střetech jejich zbraní náčelnice pochopila, že tady jí pouhá její zbraň k vítězství nepostačí, a začala taktizovat. Lvice jí jen vykrývala útoky a čekala na vhodnou příležitost.
Náčelnice udělala sek na nohu své soupeřky a ta stačila uskočit právě včas, než jí ostří zbraně mohlo připravit o končetinu. Pak byla nucena uskakovat před dalšími z mnoha podlých útoků, které náčelnice preferovala před čestným bojem.
Lvice využila jednoho jejího nepovedeného útoku a do náčelnice strčila, ta ztratila rovnováhu a spadla na zem, vzrůstala v ní čím dál větší zuřivost. Hrábla rukou do země a hrst písku hodila Lvici přímo do očí.
Měla jediné štěstí, že část výcviku druihů probíhal ve tmě nebo se zavázanýma očima, jinak by nemohla uhnout ostří meče mířícího do její hrudi.
Když si Lvice konečně dostala písek z očí, při uhýbání útoku náčelnice, rozhodla se ukončit souboj. Při dalším útoku uchopila její zápěstí a vykroutila jí meč z ruky. Potom bezbrannou náčelnici srazila na zem, odkud k ní vysílala vražedný pohled, přísahající pomstu. Lvice potom zničila její zbraň a veškerou magickou sílu pojmula do svého meče. Pak bez jediného slova o vítězství si došla pro Orla a odešla s ním vítězně do svého obydlí.
Orel byl v rozpacích: „Co bude teď?“
„Co bys chtěl dělat,“ a začala se svlékat.
Orel během svlékání z ní nespustil oči. „To nemůžeme, vždyť..“
Nenechala jej domluvit a umlčela ho polibkem. „Já už nejsem druiha, ale amazonka. Žádná pravidla amazonek o tomhle nemluví. Vybojovala jsem si na tebe právo, teď jen záleží na tobě, co bude dál,“ a znovu jej líbala.
„Ale já přišel, abych ti umožnil se vrátit zpět mezi druihy,“ dostal ze sebe Orel potom, co se jejich rty od sebe odloučily.
„Já ti již řekla své rozhodnutí. Nemohu se vrátit. Pochop to, prosím.“ odmlčela se. „Jestli teď odejdeš, pochopím to, ale chtěla jsem se rozloučit způsobem, který vyjádří city nejlépe.“
Orel bojoval s dvěma možnostmi. Zda má odejít nebo zůstat. Ale vybral si.
Zůstal a potom se spolu se Lvicí vášnivě miloval.