Démoní Lord Země IV. - I

Místo: Tarova osobní dimenze

Tar pozorně sledoval Wornixse při práci a přitom drbal Kerbieho na hlavě. Stále byl trochu zmatený, když mu včerejšího dne oznámil, že na nějaký čas přebírá jeho trénink místo Arkilla. I když pochyboval, že se od pacifického Kronikáře něčemu užitečnému přiučí, nic nenamítal. Trochu oddechu od vojenského drilu Pekelného rytíře vítal s otevřenou náručí.
„Hotovo,“ zvolal Wornixs a odstoupil od tří melounů na podstavcích.
„Co teď,“ zeptal se vládce Desátého pekelného kruhu a čekal na zdlouhavé a důkladné vysvětlování.
Kronikář si urovnal brýle na nose, zhluboka se nadechl a spustil: „Jak už jste zažil, tak o vítězi nerozhoduje jen to, kdo je silnější, ale také chytřejší. Hrubá síla se přímo vyrovná vychytralosti. Můžete, jako jistý šílenec, naběhnout do houfu nepřátel a kolem sebe máchat zbraněmi nebo s grácií rozdrtíte protivníka, aniž byste hnul malíčkem.“ Wornixs se postavil vedle svého vládce a pokračoval: „Od dnešního dne vás budu učit používat runy. Je spoustu možností, jak je používat, proto nespoléhejte na ty nejsilnější. Vždy záleží na situaci a protivníkovi, se kterým bojujete. Nyní zničte ty melouny, hezky jeden po druhém, zleva doprava.“
Tar pokrčil rameny a udělal, co mu Kronikář nařídil. Zaujal bojový postoj, který mu Arkill vtloukl do hlavy, uvolnil v rukou trochu své moci a vyslal na první meloun Ohnivou kouli. Ovoce se rozletělo na kusy v efektivním víru plamenů.
„Bez runy,“ opáčil Wornixs. „Teď druhý!“
Vládce Desátého pekelného kruhu znovu uvolnil moc a zopakoval útok, tentokrát na druhý meloun. Těsně před zásahem se však písmo na podstavci rozzářilo a Ohnivá koule vybuchla, aniž by meloun jakkoliv poškodila.
„Ochranná bariéra. Další!“
Tar zamířil na třetí meloun, zvědavý, co se stane tentokrát. Jaké bylo nemilé překvapení, když Ohnivá koule zmizela v prostoru před podstavcem a pak se záhy objevila, ale vracející se po stejné dráze přímo na něj. Sotva ji stačil s posílením těla vyblokovat.
„Runy jdou také zkombinovat přímo se schopnostmi toho, kdo je vytvoří,“ vysvětlil Wornixs a usmál se při pohledu na vážný výraz ve tváři svého vládce, který právě uznal jejich užitečnost.
„A jak to funguje?“
Kronikář přistoupil k tabuli, kterou si dopředu v tréninkové komnatě připravil. Vzal do ruky fix a udělal tři kruhy vzájemně se překrývající jednou částí. Pak od každého udělal čáru a postupně připisoval vysvětlivky: „První představuje uživatele. Pro vytvoření run je zapotřebí moc vloženou skrze jeho krev. Druhý je písmo. Nejde použít ledajaké, musí to být napsáno písmem Stvořitelů. A posledním je dobrý úsudek. Mohu vás naučit runy, co znám, ale když je nedovedete použít v tu správnou chvíli, akorát se oslabíte a budete svému protivníkovi pro smích.“
Tar s odporem zvedl ruku, jako kdyby byl na přednášce ve škole: „Takže teď mě budeš učit jednotlivé runy?“
Wornixs se přepnul do přísného učitelského módu: „Ne! Nejdříve vás naučím jazyk Stvořitelů a pak teprve runy. Tohle je první část,“ a otočil tabuli, jejíž druhá strana byla plná latinských slov. Potom si vzal do ruky ukazovátko a jedno po druhém začal svému vládci překládat.
Kerbie v tichosti opustil svého pána. Dobře si uvědomoval, že čekat na něho nemá význam, a tak se vydal hledat zábavu jinde.

Místo: Komnaty vládce – Devátý pekelný kruh

Yerdol použil jednu ze zkratek, aby se dostal ke své vládkyni v tajnosti. Tu našel sedící na židli před obrovským zrcadlem.
„Jak pokračuje pátrání,“ zeptala se Tyrael a dál se zkrášlovala.
„Má paní,“ odvětil Yerdol v pokleku na pravém koleni. „Zúžil jsem možnosti. Po nedávných přepadení to musí být některý z důstojníků.“
„Zatracený strýc! Nestačilo mu, jak mě celé ty roky okrádal, pořád v tom musí pokračovat,“ vybuchla vzteky Tyrael. „Chci jméno, Yerdole. Nemohu zvětšovat svůj vliv, dokud mi bude ten had pořád koukat přes rameno… A bez větší síly neochráním Tara.“
Poslední poznámku své vládkyně Yerdol ignoroval. Ale s odstranění Hádova vlivu z Devátého pekelného kruhu souhlasil. Bylo to nezbytné: „Brzy vám řeknu jméno.“
„Nenechávej mě dlouho čekat! Jaké byly vůbec ztráty z posledního přepadení?“
„Osm mrtvých lovců a všechny jejich získané kameny duší.“
Vládkyně Devátého pekelného kruhu uvolnila svou moc z kontroly a zrcadlo před ní se roztříštilo na tisíce drobných kousků, stejně jako flaštičky s parfémy na stolku. „Jestli si myslíš, strýčku, že naletím na tvůj trik s útočníky vydávajícími se za jednotky jiných vládců, budeš se šeredně divit… Můžeš odejít. Nechávám to plně v tvých rukou.“
„Jak si přejete, má paní,“ poté se Yerdol uklonil a odešel stejnou cestou, kterou přišel.
Tyrael po odchodu své Pravé ruky vstala ze židle a odebrala se do ložnice, kde jí nad postelí vysely dva obrazy. Na prvním byl její otec a na druhém Tar. Podívala se nejprve na obraz svého malého bratříčka, když mu bylo deset let a chtěl se s ní oženit: ‚Neboj se, tvoje sestřička nedopustí, aby se ti něco stalo,‘ a pak na portrét předešlého vládce Devátého pekelného kruhu. Tyrael pohled na otcův obraz vždycky dodal sílu: „Přísahám, otče, že strýce dostanu!“

Ještě téhož dne svolal Yerdol všechny důstojníky a rozdělil je do tří skupin. Každou z nich pak pověřil naplánováním nové lovecké výpravy na Zemi. Pokud byl zrádce a Hádův špeh součástí velení, určitě dojde k dalšímu přepadení. A on po něm akorát důstojníky z přepadené výpravy promíchá s ostatními a celý proces zopakuje, dokud mu nezůstane pouze jediné jméno, které bylo u všech přepadení. Jeho plán nemohl selhat!

Místo: Trůnní sál – Šestý pekelný kruh

Vládce Šestého pekelného kruhu odstoupil od svého bratra. Sice už tak Querola nazývat nemohl, když z něho udělal svou Levou ruku. Schránku, kterou pokrývaly desítky run a jeden velký krystal zasazený v prsou, připravená pojmout jeho vědomí a moc. Neexistoval bezpečnější způsob, jak se vládce mohl vydat na Zemi a přitom zůstat v bezpečí své říše. Sice se vládci Šestého pekelného kruhu při pohledu na bratrovo tělo dělalo trochu špatně. Na jeho vkus postrádalo veškerou eleganci. Pak si ale vzpomněl na svůj cíl, potutelně se usmál a překonal svůj odpor. Ostatně počítal s tím, že se na Zemi nezdrží dlouho.
Nakonec se vladař i se svou Levou rukou odebral do svých komnat a po chvíli se do trůnního sálu vrátil už jenom Qerol. Skrze něj panovník zařídil poslední věci a pak se s početným doprovodem svých elitních vojáků vydal na Zemi. Těsně před vstupem do portálu však stačil vyslat posla s dopisem do Devátého pekelného kruhu.

Místo: Tarova osobní dimenze

Wornixs svému vládci nacpal do hlavy už necelou polovinu slov z jazyka Stvořitelů, ale pořád to nestačilo. Tarovi se význam některých slov pletl a u jiných měl problém je dokonce správně napsat. Bylo očividné, že jeho vladař není a nikdy nebude studijní typ. Povzdechl si a v duchu zanadával na Pekelného rytíře, kterého obviňoval z toho, že Tara nakazil svým bojovým šílenstvím. Proto upustil od svého původního plánu a začal s praktickou výukou jednotlivých typů run.
„Takhle,“ zeptal se vládce Desátého pekelného kruhu a odstoupil od podstavce s melounem, na který umístil runu vytvářející ochranou bariéru. Pokoušel se o ni snad už po sté a přišel nejméně o litr krve. Trochu si tak připomněl své vladařské začátky, kdy každý den uděloval desítky vazalských značek.
Kronikář přistoupil k podstavci. Pozorně si výtvor svého panovníka prohlédl a pak odvětil: „Runa musí být bezchybná! Pokud jí odfláknete, tak i kdybyste do ní dal své moci sebevíc, nic nevydrží,“ a s posíleným tělem udeřil vší silou. Jeho pěst se před podstavcem na kratičký okamžik zastavila o neviditelnou clonu, která se roztříštila a hned na to jí následoval i meloun. „Znovu!“
Tar si povzdechl a dal se do práce. S každým dalším neúspěchem ho tvorba run znechucovala víc a víc, ale místo toho, aby se naopak soustředil, začal to flákat. A tak se stalo, že z runy pro ochrannou bariéru udělal úplně něco jiného.
Wornixs se napřahoval k dalšímu úderu. Přitom přemýšlel, jak by nesoustředění a lenosti svého vladaře zbavil. S každým pokusem byla bariéra křehčí. Na její prolomení nemusel skoro používat ani posílení těla. Už toho měl pro dnešek dost a rozhodl se, že tohle bude naposledy. Udeřil, a když se jeho pěst octla těsně u melounu, runa se rozzářila a vybuchla.
Vládce Desátého pekelného kruhu přemýšlel, jak by se z tréninkové komnaty dostal, co nejrychleji, pryč. Cestu ven mu však blokoval Pekelný rytíř, který tleskal jeho umu a posmíval se Kronikáři: „Musím uznat, že si našeho vládce naučil skutečně něčemu užitečnému.“
Wornixs sjel Arkilla smrtícím pohledem, pak se zvedl ze země a stále trochu plápolající přistoupil k Tarovi: „Udělejte znovu tu runu,“ řekl, a když se chtěl jeho vládce opět říznout do dlaně, chytil ho pohotově za ruku s nožem. „Fixou na tabuli!“
Pekelný rytíř s Kronikářem si pozorně prohlíželi Tarovu runu. Pro vytvoření ochranné bariéry bylo potřeba několika slov v jazyce Stvořitelů. Těmi byly: pohyb a ochrana. Runa jejich vládce měla však jiné znění. V jeho verzi bylo: pohyb a vznícení. Což ve spojení s hořlavou krví vytvořilo explozi.
Arkill drsně poplácal Tara po zádech: „Výborně! Právě jste vytvořil něco na způsob miny.“
Wornixs výsledek nechtěl moc komentovat a raději jen dodal: „To pro dnešek stačí. Zítra budeme pokračovat.“

Místo: Tokyo – Země

Vládce Šestého pekelného kruhu, ze střechy jednoho z mrakodrapů, si znechuceně prohlížel město: „Takové odporné místo! Nemá vůbec žádnou úroveň.“
„Můj pane, jaké jsou vaše rozkazy?“ promluvil na vládce jeden z jeho důstojníků.
„Připravte pódium. Musím se řádně pozdravit se svým švagrem,“ zazněla odpověď panovníka skrz Qerolovi rty a pak se gardisté Šestého pekelného kruhu rozprchli. Za sebou přitom zanechávali po stěnách budov, sloupech elektrického osvětlení, autech a dalších místech runy, které společně tvořily dokonalý obrazec jednoho obrovského pentagramu přes celé Tokyo.

Místo: Trůnní sál – 9. Pekelný kruh

Tyrael seděla na trůnu, kolem sebe stohy vyrovnaných pergamenů, a opět řešila, kde by získala další zdroje kamenů duší pro posílení svého postavení mezi ostatními vládci. Výpravy na Zemi díky jejímu strýci nepřinášely celou kořist a navíc ještě přicházela o poddané. Yerdol jí sice ujišťoval, že brzy zrádce odhalí, ale ona si nemohla dovolit čekat. Obchody s ostatními pekelnými kruhy pak byly svízelné. Jednak většina vládců Tyrael nevnímala jako sobě rovnou, ale zároveň neměla, co nabídnout. Od slavných časů vlády jejího otce se z Devátého pekelného kruhu stalo pouhé smetiště, kde se shromažďovali ti nejpodřadnější Démoni z celého Pekla.
Z úvah vládkyni vyrušil posel. Předal Tyrael v poníženém úklonu pergamen a vyčkával na odpověď. Té se nedočkal. Místo ní ho zasáhla Ohnivá koule. Ani po zabití Miniona se však Tyrael neuklidnila. V ruce zmuchlala pergamen, který krátce na to vzplanul a s ním ze světa zmizel i vzkaz od vládce Šestého pekelného kruhu: ‚Vezmeš si mě?! Právě žádám o požehnání tvého bratra.‘ víc napsáno ani nemuselo být. Tyrael okamžitě pochopila, o co jejímu neodbytnému nápadníkovi jde. Vyhodila všechny členy Rudé gardy z trůnního sálu a nechala si zavolat Yerdola.

Místo: Ubytovna bratří Demosů, Tokyo – Země

Wornixs seděl v kuchyni a zrovna řešil výsledky Tarova testu z rána. Měl napsat jen sto slov v jazyce Stvořitelů, ale správně jich měl sotva desetinu! Včera to jeho vládce zvládal takřka bezchybně, tak co se stalo, že se vrátil na úplný začátek?
Pekelný rytíř si přišel z obýváku pro další pivo. Přitom postřehl Kronikářovu rozmrzelost a neodolal. Stoupl si za něho a nahlédl mu přes rameno: „Hmm, to je záhada? Včera náš vládce ovládal jazyk Stvořitelů, jako když bičem mrská a dnes si už skoro vůbec nic nepamatuje. Kde se stala chyba? Opravdu zvláštní. Ještě teď si vzpomínám, jak si včera dvojčatům říkal, že s nimi náš pán nikam nepůjde, pokud nezvládne tvé testy alespoň z poloviny…“
Wornixs v tu ránu pochopil. Urovnal si brýle na nose a skrz zatnuté zuby procedil: „Budu si muset s děvčaty promluvit!“ jako profesor nesnášel podvádění. Obzvlášť v předmětech, které vyučoval on sám.
Jakmile se Arkill dostatečně pobavil, vrátil se zpátky do obýváku, kde se rozvalil na gauči a čekal na svůj pořad o motorkách. Neležel však ani minutu, když se po celém městě aktivovaly runy a Tokyo se ocitlo v bariéře. Pekelný rytíř na ex vypil plechovku piva a prázdnou položil na konferenční stolek k ostatním. Potom se vrátil zpátky do kuchyně, tentokrát s vážnou tváří.
„Zdá se, že máme nějakou práci,“ opáčil Wornixs, pousmál se a vstal od stolu.
„Někdo si to šeredně odskáče,“ dodal Arkill, zmocnil se ho vztek a celá kuchyně se otřásala jeho uvolněnou mocí: „Jen jedna hodina týdně, kdy chci mít klid a dívat se v klidu na svůj pořad. To chci toho tak moc!?“

Místo: Akihabara, Tokyo – Země

Dvojčata se culila na Tara mezi sebou a přemýšlela, co si budou přát. Dohoda zněla jasně: ‚Za včerejší pomoc jedno přání. Jakékoliv!‘ I když si myslely, že to snadnější být nemůže, nedokázaly se vůbec dohodnout, co si přát. Tar přesně věděl, že to tak dopadne, ale aby na něj dvojčata nebyla naštvaná, vzal je na oběd, do kina a herny, aby mohly dnešek označit za „rande“, po kterém tolik toužily. Bylo to vůči nim sice nefér, ale ony mu podobné věci dělaly každý den.
Jin pevněji sevřela Tarovu ruku a zlomyslně se podívala na Jang, která se vznášela vedle nich. I když spolu soupeřily o Tarovu přízeň, ona narozdíl od ní měla pevné tělo. Možná byla Jang užitečnější při získávání informací, ale byly jisté věci, které zase nemohla…
Tar si povzdechl a snažil se dělat, že si kočkování sester vůbec nevšiml. Raději se rozhlédl po okolí a ukázal na první věc, kterou by změnil téma: „Nedáme si něco dobrého?“ řekl a ukázal na pouliční stánek s palačinkami.
Jing a Jang se spojily. Na jedné z reklamních cedulí právě nalezly přání, které oběma vyhovovalo. Chytily Tara za ruku a v odpověď na jeho tázací výraz ukázaly na vchod do hotelu pro páry v zapadlé uličce. V tu samou chvíli se ale na vládce Desátého pekelného kruhu usmálo štěstí a vztyčená bariéra elitních vojáků z Šestého pekelného kruhu uzavřela město. Tara a jeho poddané pak bariéra přenesla do jiného prostoru a oddělila je tak od obyčejných lidí.
„Co se stalo?“ zeptal se hned dvojčat vládce Desátého pekelného kruhu.
„Nevím jak, ale jsme v rovině duší,“ odpověděla dvojčata a sotva domluvily, popadlo je neviditelné chapadlo a ve vteřině zmizely z dohledu. Tar potom uslyšel kroky a ohlédl se za nově příchozím.
„Ahoj,“ pozdravil Tara vládce Šestého pekelného kruhu s úsměvem na Qerolově tváři a hned dodal: „Chtěl bych si vzít tvou sestru, tak mohl by si být hodný chlapec a jít se mnou dobrovolně?“
„Ohnivá koule!“ Tar místo odpovědi zaútočil.
Vládce Šestého pekelného kruhu nehnul ani brvou a přímo před ním se z ničeho objevila tlustá zeď, o kterou se Ohnivá koule zastavila. „Vidím, že postrádáš eleganci, stejně jako tvůj otec. Bude jen správné, když on bude tím, kdo tě odnaučí tyhle způsoby.“ Potom Levou ruku vládce Šestého pekelného kruhu obklopila ohromná aura moci: „Zhmotnění představ!“
Tar nevěřil vlastním očím. Přímo před ním se objevil muž, kterého znal jen z obrazů na stěnách paláce v Devátém pekelném kruhu. Ale ještě dřív, než stihl říci jediné slovo, přelud v podobě jeho otce zaútočil.

***

Arkill s Wornixsem se rozdělili. Zatímco Kronikář měl za úkol najít jejich pána, Pekelný rytíř se vydal shromáždit armádu. Oba však byli zastavení důstojníky vládce Šestého pekelného kruhu.
Wornixs si bedlivě prohlížel protivníka, se kterým se střetnul na parkovišti před supermarketem. Podivná kombinace různobarevného oblečení s módními doplňky a lidská podoba manekýna mnohé prozrazovala: „Ty jsi z Šestého pekelného kruhu.“
„Nic menšího bych od věhlasného Kronikáře nečekal. Podívat se na svého soupeře a vědět o něm vše…,“ opáčil důstojník a zdvořile se Wornixsovi uklonil.
„Všechno nevím. Co po nás chcete?“ snažil se Wornixs před bojem vymámit odpovědi, aby v hlavě utišil křičící hlas: ‚Jak se o nás dozvěděl jeden z vládců?!‘
„Omlouvám se za svou neomalenost. Mé jméno je Harum a náš vládce chce pouze toho bastarda, kterého jste si vybrali za svého pána. O vás ostatní nestojí, takže budete muset umřít. Je mi líto,“ a bez dalších průtahů zahájil boj: „Vtělení!“
Wornixs hleděl na napodobeninu sebe samého. Od hlavy až k patě vypadal Harum přesně jako on. Dokonce i stejně mluvil.
„Myslel jsem si, že bude úžasné mít tolik znalostí, ale nečekal jsem, že jich Démon z Nulté generace má až tak moc. Asi si tvou identitu ponechám,“ rozplýval se Kronikářův protivník blahem a v duchu projížděl nově získané znalosti. Pak se zarazil, zvážněl a udiveně řekl: „Tolik tajemství i před svým vlastním pánem. Ten by se hodně divil, kdyby znal celou pravdu.“
I Wornixs zvážněl a s ledovým klidem odvětil: „Zdá se, že jsem tě podcenil. Pokud teď máš všechny mé myšlenky, asi víš, že tě nemohu nechat žít,“ a hned sáhl po svých schopnostech: „Bariéra!“
Harum se usmál: „Snad si nemyslíš, že Vtělením získám jen znalosti protivníka. Jsem pátý důstojník v armádě vládce Šestého pekelného kruhu!“ a převzal vládu nad Wornixsovou Bariérou.
Kronikář se zamračil: „To bude otravné,“ a sáhl do náprsní kapsy u saka.

Naproti tomu Arkillův protivník byl pro něho poslední kapkou v už tak špatném dni. Malý a na první pohled fyzicky slabý. Nedůstojný toho, aby s ním bojoval. Nehodlal s ním ztrácet čas, a tak, než stačil vyslovit jediné slovo, s posílení těla stanul u něho a udeřil. Neucítil však obvyklý odpor. Namísto toho se jeho pravačka zanořila do skrčkova břicha, jako kdyby byl z plastelíny, a pak jej samotného ohromná síla od něho odpálila.
Zatímco Pekelný rytíř opouštěl obchod rozbitou výlohou, kudy do něho vletěl, posměšný hlas jeho protivníka doléhal k jeho uším ze všech stran: „Proč si všichni myslí, že opravdu silní musí vládnout hrubou silou… Nečekal bych, že legendární Lovec archandělů naletí na můj trik se Zrcadlovým obrazem,“ potom z výlohy protějšího obchodu na ulici vystoupil skrček a uklonil se Arkillovi. „Rád tě poznávám. Mé jméno je Lerum, čtvrtý důstojník vládce Šestého pekelného kruhu.“
Arkill si odplivl. Dneska neměl svůj den. Útok v době, kdy běží jeho oblíbený pořad. Protivník bojující skrze podlé triky a nepřítelem zrovna pekelný kruh, kterým opovrhuje nejvíc. „Černé meče!“ vyvolal ebenové zbraně a cvičným švihem rozsekl ve dví zaparkovaná auta před sebou.
Lerum se jen usmál. Miloval pokoření Démonů bojujících brutální silou. „Chtěl bych tě jen upozornit, že útok na můj Zrcadlový obraz ti vrátí přesně ten samý druh zranění, které mu způsobíš.“
„Díky za upozornění. Tvou laskavost ti oplatím a taky ti něco řeknu. Někoho mi svou přemoudřelostí připomínáš,“ opáčil Arkill a zastavil se pár metrů od svého protivníka. Pak zavřel oči a z hluboka se nadechl. Lerum nechápavě sledoval Pekelného rytíře, a když na něho zakřičel: „A TO MĚ VYTÁČÍ ZE VŠEHO NEJVÍC!!“ lekl se a na poslední chvíli skočil zpátky do bezpečí výlohy za sebou před ostřím Arkillových mečů.

***

Tvář a celé tělo vládce Desátého pekelného kruhu zdobily podlitiny a modřiny. Přelud jeho otce se ukázal být nepřekonatelným protivníkem bez slitování, zatímco se vládce Šestého pekelného kruhu pouze chichotal. Boj s posílením těla právě vzdal. Sáhl po svém meči: „Rozložit!“ a pevně oběma rukama sevřel rukojeť.
„Že by to konečně začalo být zajímavé,“ prohodil vládce Šestého pekelného kruhu, jako nějaký sportovní komentátor. Pak si vyvolal pohovku, na níž se rozvalil a dál přihlížel boji v očekávání.
Molochův přelud vyrazil vpřed. Bleskově se vyhnul útoku mečem a zavalil Tara dalším přívalem pěstí do obličeje a břicha. Pak ho od protivníka odehnaly Plameny hněvu.
Vládce Desátého pekelného kruhu si odplivl. Chuchvalec slin a jeho krve dopadl na asfalt přímo před něj. Upřeným pohledem si přeměřoval svého protivníka. Ač to byla pouhá iluze, rozhodně převyšovala jeho nynější bojové dovednosti. Pak na okamžik zaostřil na svůj plivanec a dostal nápad.
‚Že by si mi přece jenom předvedl něco zajímavého,‘ prolétlo hlavou vládci Šestého pekelného kruhu a bral bratra své vyvolené o něco vážněji, než před chvílí.
Tar zaútočil. Tentokrát k výpadům svého obřího meče přidal rudé plameny, kterými se snažil otcovu iluzi chytit. I když to nebyl úplně jeho hlavní cíl. Na ten se potřeboval připravit. Systematicky naháněl protivníka v kruhu, dokud nebyl úplně nachystaný. A jak na asfalt dopadl poslední jeho plivanec s krví, vítězoslavně se usmál: „Uvidíme, jak si poradíš s tímhle,“ řekl a v levé ruce vytvořil malou Ohnivou kouli. Než ji však stačil hodit, končetina v nápřahu dopadla na asfalt vedle něho. Tar vykřikl. Upustil meč a druhou rukou se marně pokoušel zastavit krvácení z tepny. Za chvíli kolem sebe měl desetkrát víc krve, než když jí tam systematicky umísťoval plivanci.
„Chválím tě. Bylo to chytré, ale nezapomněl jsi doufám, že JÁ jsem tvůj protivník?!“ zavolal na Tara v agónii vládce Šestého pekelného kruhu a nad jeho hlavou se začaly objevovat další čepele. „Neboj se, nezabiju tě. Jsi přece jenom můj zásnubní dar!“ dodal a mávnutím ruky vyrazily na bratra Tyrael dvě další čepele a odsekly mu obě nohy.
Výkřik se nesl přes několik ulic. Tar se marně pokoušel vstát na čerstvých pahýlech, ze kterých neustále prýštila krev. Asfalt pod ním se zbarvil jeho krví do ruda. Z posledních sil se doplazil k meči po otci, sevřel jeho rukojeť pravačkou a pokusil se ho použít, coby podpěru. Bylo to však marné. Dvakrát se svalil zpátky na asfalt, obličej přitom zabořil do vlastní krve. Už jen ze země se podíval na smějícího se vládce Šestého pekelného kruhu. Dosavadní vítězství mu zatemnila mysl. Přehnaně si důvěřoval a tohle měl za to. Prohrál! Jeho lidská část převládla a neubránil se slzám. Vše o co tak usiloval, právě zmizelo v několika chvílích…

***

Arkill sekal do všeho kolem sebe jako smyslů zbavený. Lerum se mu pořád jen vysmíval. Pokřikoval na něho z výloh, mezi který se neustále přemísťoval a neobtěžoval se před něho postavit ani svůj Zrcadlový obraz.
„Čekal jsem od legendárního Lovce archandělů víc. Ale jaký vládce, takoví jsou i jeho poddaní. Teď už můj pán toho vašeho bastarda nejspíš rozcupoval na kousky…“

Wornixs se s Harumem neustále přetahoval o to, kdo z nich dvou bude mít kontrolu nad Bariérou. Jedno pravidlo střídalo druhé. Kronikáři se však patová situace nezamlouvala.
„Už se vzdáváš,“ prohodil Harum posměšně a nechal v Bariéře zmizet kyslík.
Kronikář vyrušil soupeřovo pravidlo a vyndal z náprsní kapsy propisku: „Rozložit!“ Pak změnil prostorové zákony. Harum se však hrotu kopí vynořenému za jeho zády bez sebemenších potíží vyhnul.
„Zapomněl jsi, mám všechny tvé vzpomínky? Není možné, aby si mě tím útokem zasáhl!“ vysmál se Wornixsovi a ještě dodal: „Že by si začínal být senilní? Ale chápu tě, být poddaným bastarda musí být horší, než smrt. Soucítím s tebou.“

Arkill zabodl jeden z mečů do silnice a volnou rukou vytrhl kus asfaltu. Ten v dlani slisoval do hroudy a bleskově jí hodil po výloze za sebou. Ta se roztříštila na kusy, ale ještě předtím z ní vyskočil Lerum. „Jestli se mi chceš vysmívat, fajn, klidně můžeš. Ale jestli sis přišel dělat legraci z pána, kterému jsem přísahal věrnost, rozdrtím tě!“
Lerum na okamžik zahlédl všudypřítomnou smrt obklopující Pekelného rytíře. Podcenil ho, naivně si myslel, že propadl bojovému šílenství, ale on mezitím systematicky ničil všechna místa, kde by se mohl schovat.

Kronikář si urovnal brýle na nose. „Myslíš si, že někdo jako já něco zapomene,“ promluvil na Haruma ve svém učitelském módu. „Dám ti radu. Nespoléhej se jen na převzaté myšlenky svého protivníka,“ pak ukazováčkem v gestu nasměroval Harumův pohled pod sebe, kam se rozšiřující kaluž benzínu vytékající z proražené nádrže nákladního auta opodál mezitím dostala. Pak hrot svého oštěpu opět vsunul do konce Bariéry za sebou a táhlým pohybem o povrch asfaltu u kaluže vytvořil proud jisker, které plán dokončily. Exploze nádrže zajistila zbytek.
„A málem bych zapomněl říct tohle,“ dodal Wornixs a Arkill řekl přesně to samé i svému soupeři: „Nepodceňoval bych našeho vládce! Je jedno velké překvapení…“


- než dám další část, tak to bude trvat, možná příště přidám rovnou zbytek tohoto archu, proto kdo by rád věděl pokračování, tak ať se raději podívá sem:

https://www.facebook.com/pages/D%C3%A9mon%C3%AD-Lord-Zem%C4%9B/187762684642384

kam dávám první verzi pro vychytání všech chyb, taky tam najdete ještě nějaký text dopředu