Orel (část 10 3 z 4)

Když se Orel přestrojil do pracovních montérek s logem zoo, vyrazil za Kirou, která na něho čekala venku s kolečkem, lopatou a koštětem.
„Máš štěstí, už jsem pro tebe chtěla dojít, takže příště buď rychlejší.“
„Jak si přejete,“ pronesl Orel a schválně slovy vyjadřoval, že ona je tu šéf. Potom si vzal kolečko a spolu s Kirou se vydali ke klecím s ptačími dravci.
Kira se zastavila u dvou nejbližších: „Tak ty vyčistíš klec poštolek a já tady klec orla mořského. Zvířata si na tebe musí nejprve zvyknout, takže budeš u těch méně nebezpečnějších, aby na tebe nezaútočila.“
Orel beze slova otevřel klec poštolek a začal ji čistit od ptačího trusu a peří.
Kira mezitím opatrně vlezla do klece mořského orla, kde také začala uklízet. Deset minut se nic nedělo a orel ji nechal dělat její práci, ale najednou se k němu přiblížila a on ucítil její deodorant, který jej rozdráždil. Okamžitě na ni zaútočil drápy.
Než si toho Orel všiml, měla Kira mnoho škrábanců, hlubokých a povrchových. Chtěl orla okřiknout, aby ji nechal, ale když otevřel ústa a chystal se pronést slova, z hrdla vysoukal silný orlí křik, který všechny dravce v okolních klecích a orla mořského útočícího na Kiru zastavil, jako by se jednalo o povel. Orel mořský, který napadl Kiru, se stáhl zpátky na větev ve své kleci a nechal ženu na pokoji.
Orel rychle přelezl za Kirou do klece orla mořského a začal trhat jednotlivé kusy svých montérek, se kterými poté obvazoval její rány. Přitom na něho Kira zírala, napůl ochromená útokem orla a napůl křikem, který dostal z hrdla.
Když ji potom Orel vedl do hlavní budovy zoo, aby jí zranění odborně ošetřili, Kira stále nepromluvila jediné slovo.
Jakmile Orel zanechal Kiru u doktorky, vrátil se zpět ke klecím, které pak sám vyčistil bez jakýchkoliv problémů. Když chtěl vyčistit místo přímo pod nějakým dravcem, stačilo, aby se k němu pouze přiblížil a dravec ihned odletěl na druhý konec klece.
Jakmile Orel skončil s prací, vrátil se do hlavní budovy zoo a zjistil, že Kira je pryč a bude tři dny na neschopence, takže bude muset její práci na nějakou dobu zastat. Pak odešel do Nevtharova bytu, kde na něj čekal, dokud se nevrátil z práce.
Jakmile se Nevthar vrátil, vyrazil s Orlem na nákupy do jednoho z nejluxusnějších obchodů, které byly ve městě. Procházeli v něm od jednoho regálu s oblečením ke druhému a mladá prodavačka jim byla vždy nápomocná, jak to jen šlo.
Než Nevthar skončil s vybíráním věcí pro Orla, často se jej ptal, zda se mu to či ono líbí, ale on mu vždy kývnul na souhlas, protože byl duchem mimo. Stále musel myslet na to, co se událo dnes přitom, co orel napadl Kiru.
Z části se děsil toho, co se z něho stává, ale hluboko uvnitř se nemohl dočkat, kdy dojde k poznání všech svých schopností, které, jak nedávno zjistil, se teprve draly napovrch. V hlavě si udělal krátký seznam toho, co uměl. Kromě vylepšených dovedností z výcviku druihy tu byly zatím nepoznané schopnosti díky novému jménu. Dokázal porozumět řeči orla a také dnes zjistil, dokázal on sám mluvit jazykem ptáků, tedy alespoň jazykem orla. Také všichni ptáci, ač normálně si je pamatoval plaché, se jej nebáli a klidně se k němu přiblížili, jako kdyby byl jedním z nich.
„ … haló. Seš doma?“ probral Orla ze zamyšlení Nevtharův hlas.
„Ano jsem. Jen jsem nad něčím přemýšlel. Co jsi mi chtěl?“
„Říkal jsem, aby sis vzal tohle oblečení a šel si ho vyzkoušet támhle do kabinky,“ a ukázal mu rukou, kam to má jít.
Orel vzal všechno oblečení, které Nevthar během jeho zamyšlení vybral, a zalezl si do kabinky, kde se začal odstrojovat. Když již měl vršek sundaný a chystal si sundat kalhoty, přišel Nevthar ke kabince a zatáhl závěs, aby prodavačky v obchodě přestaly zírat, když viděly vypracované Orlovo tělo. Potom šel Nevthar hledat další oblečení, pokud by si Orel nevybral z toho, co mu prozatím vybral.
Nevthar se po deseti minutách k němu vrátil s dalšími věcmi a když odhrnul závěs, nedokázal věřit svým očím. Orel si za celou tu dobu vyzkoušel jen první oblečení, které mu dal k vyzkoušení, a potom se posadil na židli v kabince, kde čekal, až se Nevthar vrátí: „Já jsem myslel, že si vyzkoušíš všechno!“
Orel zvedl hlavu a pohlédl Nevtharovi do očí: „Aha,“ pronesl stále duchem mimo.
„Tady máš další věci a doufám, že tentokrát si vyzkoušíš všechno a něco si vybereš,“ pak odešel za nejhezčí prodavačkou, aby nemusel myslet na Orla, ale na něco jiného.
Když konečně skončili s nákupy, nesl si Orel do Nevtharova bytu deset tašek značkového oblečení a na sobě měl oblečení, které se mu nejvíc líbilo.
Černé brýle, bílé tričko, jeansové kalhoty, sportovní obuv a elegantní bunda dokazovaly, že se Orel pomalu, ale jistě adaptoval na tento svět i se vším, co k němu patřilo.
***
Následující dva dny proběhly v poklidu.
Orel pravidelně docházel každý den do zoo, kde čistil klece ptáků a po práci se vracel do Nevtharova bytu, kde se díky Nevtharovým poznatkům učil přežívat ve světech, jako byl tento. Naučil se od něho mnohé.
Jak si najít co nejlepší zaměstnání, jak splynout s lidmi, jak přežít a mít se co nejlépe.
Třetí den vyrazil do zoo a tentokrát na něho čekalo čištění klece orla mořského, který před pár dny napadl Kiru. Vstoupil k němu do klece a postavil se před něj. Díval se mu přímo do očí a šeptal: „Nevím, co jsem předtím udělal, že tě to zastavilo, ale jestli mi můžeš pomoci na to přijít. Budu jen rád,“ potom se začal ztrácet v očích dravce. Čas kolem něho přestával existovat a on se ocitl na stejné hranici vědomí, kterou s ním sdílel orel.
Když se vzpamatoval, podíval se na drahé značkové hodinky, které mu daroval Nevthar, a zjistil, že uplynulo sotva třicet vteřin. Nastavil svou ruku k orlovi a ten na ni přeskočil, jako kdyby to bylo bidýlko. Pak ho Orel odnesl ven z klece a vypustil do vzduchu. Díval se za ním, jak stoupá k mrakodrapům ve svém nádherném letu. Viděl, jak se do jeho křídel opírá vítr a malou částí hluboko uvnitř toužil poletovat ve vzduchu s ním.
„Co jsi to udělal!“
Orel sebou trhnul hned, co uslyšel slova Kiry. I když měla volno, byla tady a pozorovala jej. „Já?“
„Ano ty. Jak jsi mohl pustit toho orla. Teď už se nevrátí.“
„Vrátí se za hodinu.“
„Ano? A jak to víš? To ti to snad sám řekl nebo jsi takový blázen, že si snad myslíš, že umíš poroučet ptákům.“
Orel nevěnoval jejím narážkám pozornost a rozhodl se z toho vykroutit: „Než půjdeš něco ohlásit, tak tu se mnou počkej tu hodinu, a když potom nepřiletí. Tak to sám pudu nahlásit,“ a dal se do čištění klece. Během práce Kiru ignoroval. Ta jej probodávala zkoumavým pohledem, ale nikam nešla. Věděl, že se rozhodla tu hodinu počkat.
Když byla klec orla mořského vyčištěná, stoupl si Orel vedle Kiry a společně čekali na orla, až se vrátí. Když se čas, kdy byl orel venku z klece, blížil ke konci, Kira pečlivě sledovala hodinky, aby přesně věděla, kdy má Orlovi vyčítat, jaký je blázen.
Orel byl stále v klidu, ale jak se čas krátil, trochu nervozity v něm rostlo, až byl nakonec stejně napjatý, jestli se orel ukáže, jako Kira.
Do hodiny zbývaly poslední dvě minuty a Kira se už nadechovala, aby ze sebe dostala všechna možná slova vyjadřující Orlův rozum, ale ten svým cvičeným zrakem pátral po obloze, zda neuvidí orla, bohužel nic.
„Tak se zdá, že se už nevrátí. Nebo se snad na nás odněkud kouká?“ pronesla Kira, když uběhla hodina.
Orel se k ní otočil a pohlédl jí do očí: „Nejspíš to je tak, jak jsi říkala.“
„Ani jsem nepřemýšlela o tom, že by to mohlo být jinak. Nevím, odkud jsi a co ses kde naučil, ale určitě …,“ než stačila doříct větu, přerušil ji hlas orla mořského.
Orel i Kira se otočili po výrazném ptačím hlase a spatřili dravce sedícího na jedné z klecí, jak si je prohlíží pronikavým zrakem. Dravec na chvíli pohlédl do očí Orla a vyjádřil svou vděčnost, za to, že mu dopřál alespoň chvíli svobody.
„No, tak to vypadá, že se vrátil,“ pronesl Orel a ve svých slovech triumfoval nad vyvolenou ženou.
Kira mu ani neodpověděla a odešla pryč.