Nicol a jednorožec

Stál tam, hleděl přímo na ni a ocasem odháněl mouchy. I přes okolní tmu bylo na bílém sněhu krásně vidět jeho černé tělo, jak ho osvicoval měsíc. Jako svatozář na jeho hlavě zářil dlouhý stříbrný roh. Jejich pohledy se na okamžik střetly. Při pohledu do jeho očí dokázala vyčíst jeho pocity. Toužil po svobodě. Přál si být znovu volný. To měli ona i jednorožec společné.
"Odveďte toho jednorožce do stájí!" Rozkázal Janir strážím u dveří a surově odtáh Nicol od okna. Bylo to tak nečekané, že neudržela rovnováhu a upadla na zem. Janir ji prudkým škubnutím zvedl a posadil do křesla.
"Ani se odtud nehneš, je ti to jasné?" Naklonil se k ní a podíval se jí přímo do očí. Nicol neodpověděla, jen odvrátila hlavu a zahleděla se na pootevřené dveře. Hlavou jí probleskl nápad.
Jakmile se od ní Janir otočil, popadla vázu se zvadlými růžemi a udeřila ho do hlavy. Skácel se na zem. Nicol na nic nečekala a běžela ke dveřím. Vběhla na chodbu a zabouchla za sebou. Byla už v půli chodby, když se otevřely dveře naproti ní. Stál v nich Louis, Janirův přítel. Nicol se zastavila a na chvilku zaváhala, pak se rozeběhla k nejbližším dveřím v pravo. Vběhla dovnitř. Byl to pokoj Janirova komorníka. Naštěstí měl druhý východ, který vedl do choby pro služebnictvo. Nicol jí proběhla a dostala se do hlavní chodby vedoucí na nádvoří. Už byla skoro u dveří, když v tom je někdo otevřel z druhé strany. Nicol se vylekala, zůstala nehybně stát a čekala. Dovnitř vběhl šašek.
"Kampak máš namířeno princezničko?" Naklonil hlavu na stranu a usmál se na ni.
"Do stájí, kde drží toho jednorožce. Ale nemám čas ti něco vysvětlovat, honí mě Janir, Louis a Kristean.
"Tak rychle utíkej princezničko, já je tu chvilku zdržím." Vystrčil Nicol ze dveří a zabouchl je za ní. Okamžitě se rozeběhla ke stájím. Spatřila však stráže jdoucí proti ní. Přikrčila se za nejbližší keř a počkala až odejdou. Naštěstí si jí nevšimli, protože kvůli velikému mrazu spěchali zpět do hradu. Nicol po chvilce usoudila, že už jsou dost daleko od ní a vyběhla z poza keře. Už otevírala vrata do stájí, když v tom se za ní ozval křik. Ohlédla se a uviděla Janira, Kristeana a stráže běžící k ní. Divila se, že s nimi není i Louis.
"Okamžitě se vrať zpátky nebo tě nechám zbičovat!" Zakřičel na ni Janir. Nicol se však nehodlala vrátit. Vběhla do stájí a zavřela vrata na závoru. Otočila se a strnula hrůzou. Přímo před ní totiž stál Louis.
"Pročpak chceš utéci? Nelíbí se ti tu snad?" Promluvil napůl posměšným a napůl děsivým hlasem.
"Ne!" Odsekla a rozeběhla se na stranu. Dříve, než se však od něho stačila vzdálit ji surově chytil za paži. Druhou rukou začal ze dveří sundávat závoru, ale nestihl to. Nicol ho, jak nejvíce dokázala, kousla do ruky, kterou ji držel. Nachvíli povolil sevření její paže a ona toho využila. Vytrhla se mu a běžela od něho pryč. Nesledovala kam běží, chtěla se jen dostat z jeho blízkosti. Vběhla do nejbližšího boxu pro koně. Všimla si, že se Louis zastavil. Také se zastavila a rozhlédla se aby zjistila příčinu. Naproti ní stál jednorožec.
V tu chvíly do stáje vběhli Janir a Kristean a hned za nimi i stráže. Zastavili se vedle Louise a čekali co se bude dít. Jednorožec na ni už nehleděl jako předtím, v jeho očích byl vidět hněv a zuřivost. Se vztyčenou hlavou šel pomalu, ale jistě směrem k ní. Nicol ustupovala dozadu až narazila do dřevěné stěny boxu. Jednorožec se zastavil těsně přední a vipadalo to, jakoby o něčem přemýšlel. Hněv v jeho očích nyní vystřídala naděje, naděje na útěk daleko z tohoto místa. Nicol to poznala, opatrně zvedla ruku pohladila jednorožce po krku a sáhla po jeho ohlávce.
"Nedělej to!" Byla jediná dvě slova, na která se Janir zmohl. Nemohl totiž pochopit, jak se jí povedlo dostat se do blízkosti jednorožce, aniž jí kopl nebo kousl.
Ona ho však neposlouchala. Sundala jednorožci ohlávku, ten radostně zařehtal a zatřásl hlavou. Přišla k němu ze strany a nasedla na něho. Pevně se přitiskla k jeho černé hřívě. Jednorožec se postavil na zadní a rozbil dvě dřevěná prkna, která sloužila jako vrata do jeho boxu. Janir, Louis, Kristean a stráže ihned uskočili na stranu. Jednorožec s Nicol na hřbetě vyběhl ze stáje.
Nicolina radost z podařeného útěku však pominula, jakmile zjistila, že Janir, Kristean a Louis jedou na koních za ní. Jednorožec si toho také všiml a zrychlil. Zamířil k zamrzlému rybníku na druhé straně louky. Nicol si toho nejdříve nevšimla, ale jakmile před nimi uviděla rybník snažila se jednorožce přimět, aby zahnul na stranu, věděla totiž, že led na rybníku není dost silnýna to, aby je unesl. Jednorožec se však nenechal ovlivnit a běžel ještě rychleji. Ani na chvilku nezaváhal a vběhl na led. Nicol zavřela oči vyčkávala co se bude dít dál. Jednorožec se náhle zastavil. Otevřela oči a vylekala se, když zjistila, že stojí uprostřed rybníka.
K rybníku doběhli i její pronásledovatelé. Nevjeli však na led, ale zůstali na pevné zemi. Louis sesedl z koně a opatrně vkročil na led. Janir a Kristean zůstali sedět v sedlech svých koní a o něčem se dohadovali.
"Sesedni z toho jednorožce!" Přikázal jí Louis a pomalu šel směrem k ní. Vzpřímila se a hleděla přímo na něho.
"Já se už nechci vrátit. Chci být svobodná... Chceme být svobodní." Jakmile to dořekla jednorožec se vzepjal, udeřil předními kopyty do ledu a rozeběhl se na opačnou stranu rybníka, než stáli Janir a Kristean. Led se začal bortit a jednorožec jakoby běžel ve vzduchu těsně nad ním. Než Louis zmizel pod hladinou zahlédla Nicol na jeho tváři překvapený výraz.
Jednorožec se na okamžik zastavil na břehu rybníka a ohlédl se. Poté vběhl do tmy lesa.
Konečně byli svobodní.
Ale na jak dlouho?