Kanalizace

Vysvětlivky:
myška- pojmenování pro samičku myší
myšák- pojmenování pro samečka myššího
díra- pojmenování myšího obydlí
-----------------------------------------------------
Velkoměsto, žijí v něm statisíce lidí, kteří každý den, po celý svůj život, chodí do práce a pak z práce domů. Jejich jediným cílem je vydělávat peníze, které utratí za věci, jež jim zpříjemní život nebo je potřebují k životu. Od drahých aut, oblečení, hodinek až po nájem bytu a platby vody, elektřiny a poslední důležité věci jídla.
Ale co se děje se zbytky, které po sobě zanechají? Od rozbytých lamp, roztrhaného oblečení, obalů až k nedojedenému jídlu.
Většina z těchto věcí končí v zapadlých městských uličkách, kam se normální lidé bojí vstoupit a tam je někdy využijí ti méně šťastní lidé. Bezdomovci. Ale co s těmi odpadky, kterých se žádný člověk už neujme?
Čekají na ty, pro které jsou opravdovým zdrojem potravy, na ty, kteří jsou pro ně ochotní i zemřít. Myši s krysami, každý den pročesávají město a hledají tyto zbytky, aby se sami nasytili. Dva živočišné druhy, které jsou si tak blízké, se přesto nenávidí, a proto mezi nimi vznikla válka o lidské zbytky.
Ti kteří z nich budou mít navrch přežijí a budou se mít dobře, ale na ty, co válku prohrají, čeká pouze pomalá smrd hladem. Jak válka dopadne, jaké zvraty bude obsahovat a co se během ní stane, to se dozvíte až na dalších stránkách...

Pod centrem velkoměsta
město Myšmov - obytná část

V jedné díře v obytné části Myšmova spolu rozmlouvali syn a otec. Syn měl nastoupit na myší akademii, kde studoval jeho otec, a teď byla slavnostní chvíle, při které musel otec synovi popřát mnoho štěstí.
"Jsem na tebe pyšný synu," řekl Kyšnar, když balil synovi věci.
"Udělám vše proto, abych tě nesklamal otče, ale dost mě mrzí, že zítra nebudeš u mého přijetí na akademii," zklamaně odpověděl Ryšnak.
"Nemohu, dobře víš, že jako myší průzkumník musím poslouchat rozkazy. I když přicházejí ve špatnou dobu."
"Vím, ale přijde mi to nespravedlivé, když jsi povolán na průzkumnou misy zrovna ve chvíli, kdy mě budou přijímat."
Kyšnar zanechal balení věcí, otočil se k Ryšnakovi a podíval se mu do očí: "Já budu vždycky s tebou. Možná ne fyzicky, ale v srdci ano," a poklepal synovi na hruď. "Škoda, že se této chvíle nedožila tvá matka."
Ryšnak sklopil hlavu a zavzpomínal na matku, kterou znal jen krátce. Litoval, že jí nemohl znát víc, protože z vyprávění jeho otce to byla úžasná myška.
"Pojďme se najíst, nechci se s tebou loučit s prázdným žaludkem," řekl Kyšnar a šel do spíže, odkud přinesl balíček.
"Co to je," zeptal se Ryšnak.
"Počkej a uvidíš," pak Kyšnar rozevřel balíček a před oba myšáky vykoukl nádherný kousek sýra.
Ryšnakovy oči se rozzářili, jako kdyby se díval na tu nejjcenější věc ve svém životě. "Kde jsi jej sebral. Vždyť nemá ani kus plýsně na sobě?"
"Mám několik přátel, kteří mi dluží laskavosti. Chtěl jsem něco speciálního na oslavu tvého přijetí," oznámil hrdě synovi. "No dost už řečí, pustíme se do něj."
Společně Ryšnak a Kyšnar snědli sýr. Rozdělili se rovným dílem a oba vychutnávali chuť, která byla tak vzácná. Byl to takový rozdíl oproti tomu, co pravidelně jedli. Trochu si připadali i jako zločinci, když jedí něco, co mnohé myši z Myšmova ani za celý svůj život neviděli.
Když dojedli, odebral se Kyšnar do své části díry, odkud přinesl svůj tesák, který mu již mnohokrát zachránil život a položil jej před syna. "Vem si ho."
Ryšnak pohlédl na otce. Dobře věděl, jak moc pro něho tesák znamená. Byla to skvělá zbraň, za kterou by se nestyděl ani myší vládce. "Ale otče, to nemohu. Vždyť ...," Kyšnar skočil synovi do řeči: "Trvám na tom."
Oba pak stáli proti sobě a ani jeden z nich nepromluvil, dokud někdo nezaklepal na dveře díry.
"Vstupte," řekl Kyšnar. Pak se dveře otevřeli a do díry vešel Nesh: "Už musíme vyrazit," řekl bez okolků.
"Počkej na mě ještě chvíli venku. Chci se rozloučit se svým synem."
Než Nesh za sebou zavřel dveře, promluvil k Ryšnakovi: "Málem bych zapoměl mladej. Hodně štěstí na akademii. Jestli budeš aspoň trochu jako tvůj otec, tak naše armáda získá dobrého zvěda a těch máme zatraceně málo."
Ryšnak si vzal ranec s věcmi a předstoupil před syna: "Je na čase se rozloučit."
"Já vím, už jsem si zvykl."
"Vždycky mě mrzí, když tě tu nechávám samotného, ale pamatuj, vždycky budu s tebou," pak se vydal ven, ale těsně před dveřmi řekl přísným hlasem: "A ne aby si mi udělal ostudu!"
Ryšnak viděl svého otce již mnohokrát odcházet, ale vždy si přál, aby zůstal. Chápal, že práce myšího zvěda je důležitá, ale nemohl si v tom pomoci.
Práce myšího zvěda byla závislá na aktivitě nepřítele. Proto když velitelé rozkázali, zvědi se bez otázek vypravili na cestu. Tak to bylo a tyto pravidla se již v myší armádě nezmění.